Praha - Přijel na reprezentační sraz, ale ani se nepřevlékal. Martin Ručinský nemůže ani trénovat. Kvůli nateklému nervu mu brní ruka, se sebezapřením a pod injekcemi dohrával už finále hokejové extraligy. Teď s největší pravděpodobností kvůli zranění přijde i o start na domácím šampionátu v Praze.
Rozhodnout se chce nejpozději ve středu, do té doby bude na odstranění problému spolupracovat s vyhlášeným fyzioterapeutem Pavlem Kolářem.
"Je to kouzelník. Dáme tomu ještě úterý čas a ve středu uděláme rozhodnutí," řekl v pondělí Martin Ručinský. Ve 44letech prý nechce být sobec a pokud má skutečně Česko na domácím šampionátu po boku Jaromíra Jágra reprezentovat, musí být stoprocentně připraven.
Trenér Vladimír Růžička nezněl moc optimisticky, když se k vašemu stavu vyjadřoval. Jak jste na tom z vašeho pohledu?
Finále extraligy jsem dohrával víceméně se sebezapřením a pod injekcemi. Ale Pavel Kolář je kouzelník, já za ním byl a bavili jsme se o tom. Řekli jsme si, že tomu dáme ještě úterý a pak uděláme nějaké finální rozhodnutí. Ideální to samozřejmě není, uvidíme ve středu.
Jste optimista?
Já na to nemám názor. Jedna věc je ale z mého pohledu jasná: Pokud se nebudu cítit stoprocentně, tak že bych mužstvu nepomohl, ale naopak mohl ublížit, nemá cenu, abych tady byl. Je lepší, aby tu byl někdo zdravý, v lepší kondici a v lepším stavu.
Naděje pořád žije?
Umírá poslední. Já se na to strašně moc těšil. Na druhou stranu nemá smysl to lámat přes koleno, to bych nechtěl. Je to velký turnaj, tady musí být všichni zdraví, aby mužstvo mohli pomoct. Pokud cítím, že v tomhle stavu nebudu, nemá smysl, abych tady byl.
Co vám přesně je?
Problém mám s krčním obratlem, dva vyhřezlé. Ten nerv je v takovém dutém kanálku, který natekl, jak jsem dostal pár ran, a brní mi celá ruka. Vystřeluje mi to do ruky a víceméně nemám takovou sílu. ten nerv je prostě nateklý, Pavel Kolář by to vysvětlil líp.
Hrozí vám i operace?
Je taky jedna z možností, ale už úplně nejzazší řešení.
Odkdy vás to trápí?
Měl jsem to od semifinále s Brnem. Ve finále v prvním zápase jsem měl takový střet, kdy mě to chytlo a pak byl ještě druhý a třetí a už mě to nepustilo celou sérii.
Berete zranění tak, že vám to kazí sen o domácím šampionátu?
Já se na to samozřejmě těšil, mistrovství v Praze se nehraje každý rok. Zažil jsem to v roce 2004, ale letos by to bylo takové okořenější. Ke konci kariéry je to nádherné, když si jdeš zahrát v Praze. Těšil jsem se, ale nejsem sobec, abych tady byl jenom z toho důvodu, že jsem tu chtěl být, a že jsem se těšil a nebyl jsem úplně zdravotně fit. Potom člověk musí koukat na mužstvo a celý národ, protože pro Českou republiku to bude velká věc a měli by tu hrát jen zdraví hráči.
