Ostrava – Pět sezón a dost. Český kouč Vladimír Vůjtek se na mistrovství světa v České republice rozloučil se slovenským národním týmem.
Hned ve svém prvním roce dosáhl s reprezentací na stříbrné medaile ve Finsku. Poté se už ale žádný větší úspěch nekonal. O rok později vypadli Slováci ve čtvrtfinále a následně se třikrát včetně letošního roku nedostali mezi nejlepší osmičku.
„Jsem zklamaný, že jsme nepostoupili. Čekal jsem, že budeme mít víc bodů a dostaneme se dál, ale rozhodly už ty první zápasy,“ řekl po vyřazení sedmašedesátiletý Vůjtek.
Jak jste si užil váš poslední zápas v roli hlavního trenéra slovenské reprezentace?
Těsně před utkáním jsme se dověděli, že již nemáme šanci k postupu. V takovém případě je těžké, aby se hráči připravili. Začali jsme pod dojmem neúspěchu. Myslím ale, že jsme nakonec odehráli velmi kvalitní zápas, který se musel divákům líbit. Otočili jsme z 0:3 na 4:3. Prohráli jsme nešťastnou střelou. Musím poblahopřát Američanům k prvnímu místu ve skupině. Chtěl jsem se rozloučit vítězstvím, ale nepovedlo se, ale i tak to byl kvalitní výkon.
Výkon týmu se zápas od zápasu zlepšoval. Proč takové nevyrovnané výkony?
Neřekl bych, že výkony byly nevyrovnané. Všechna utkání jsme hráli natěsno, ale s těmi slabšími týmy jsme vyhrávali o gól a poslední prohráli. S kvalitnějšími soupeři jsme pak sehráli dobrá utkání. Finové nás porazili až v posledních devíti minutách a Rusové s Američany dokonce v prodloužení.
Co tedy podle vás rozhodlo o neúspěchu Slováků?
Možná už ten zápas s Dánskem, kdy jsme měli jasnou převahu od druhé třetiny. Byla to pro nás ztráta hned na začátek turnaje. Potom se ta nervozita trošku dostala do mužstva. Zápas s Nory? To je složité hrát čtyřikrát během pěti dnů. Navíc proti týmům, které brání. V poslední třetině už nám došly fyzické síly, a proto jsme prohráli. Ten zápas byl klíčový a rozhodující.
Kdo z hráčů vás na turnaji potěšil?
Překvapil mě velice Dravecký. Velmi dobře hrál i Jánošík a k těm nejlepším patřil i Július Hudáček.
Naopak Tomáš Tatar, od kterého se hodně očekávalo, týmu příliš nepomohl…
Tomáš přiletěl ráno po sedmi zápasech Detroitu a odpoledne už hrál tady. Měl to velice složité, strašně moc chtěl pomoct, ale ruce mu nešly tak jako na posledních šampionátech.
Jak jste si užíval výbornou atmosféru v Ostravě?
Diváci byli skvělí. Každý zápas zaplnili halu do posledního místa, což bylo pro mužstvo výborné, ale zpočátku to možná hráče svazuje, když nejsou sehraní a ještě nejsou složené pětky tak, jak by měly být. Ty příchody byly na poslední chvíli a těžko se hledala optimální sestava. Rozlosování bylo dané, nemohli jsme si vybírat a nemůžeme se vymlouvat.
Oznámil jste konec u reprezentace. Kam budou směřovat vaše další cesty?
Chci odpočívat, psychicky to bylo velmi náročné. Musím se dát trošku do kupy.
Je jasné, že nejkrásnějším momentem pro vás budou stříbrné Helsinky, ale co pro vás bylo naopak nejtěžší?
Loni jsme měli také blízko čtvrtfinále. Mrzí mě ten zápas s Francií, kdy jsme vedli 3:1 deset minut před koncem a prohráli jsme 3:4. To byl takový moment, který zůstane navždy v paměti, a myslím si, že pro mě nejhorší moment u slovenského národního mužstva.
Jak se vám jeví situace ohledně slovenského hokeje?
Vidíme, že bude těžší a těžší dostat se do čtvrtfinále. Začalo to abnormálním úspěchem v Helsinkách, ale ten možná nebude dalších deset, patnáct let. Silná mužstva mají velkou základnu, mají z čeho vybírat a těžko se bude Slovensko dostávat na medailové pozice. Myslím, že patří na sedmé až desáté místo a v těchto hranicích se bude pohybovat. Samozřejmě bych mu přál, a možná se to jednou za čas povede, udělat semifinále a nějakou tu medaili.
