reklama
 
 

Švýcarsko málem připomnělo slavnou loupež Čechů. Ti dobíhají špičku, ale nepropadají se podlahou?

21. 5. 2018 10:41
Švýcarsko slaví historický úspěch. Do finále hokejového mistrovství světa došlo za posledních pět let podruhé, ovšem tentokrát se dotklo zlata.

Komentář - Kdyby Kevin Fiala v obrovské šanci z prodloužení procedil puk do sítě, kdyby omaskovaný hrdina Leonardo Genoni udržel v nájezdech vedení…

Švýcarští fanoušci bolestivě počítají centimetry, které jejich zemi dělily od šokujícího zlata na šampionátu v Dánsku. Finálovou partii vyhráli favorizovaní Švédové 3:2 po nájezdech.

Poražení bojovníci zpod Alp přesto mohou třímat stříbro s náležitou hrdostí. Před pěti roky se rvali o titul proti stejnému sokovi a padli 1:5, tentokrát byli blízko. Až překvapivě blízko.

Na střídačce outsidera prožíval dramatickou přetahovanou i asistent trenéra Christian Wohlwend, jinak lodivod dvacítky. Stejný muž zkraje roku pobavil upřímností na mistrovství juniorů. Před čtvrtfinále s Kanadou, která později vyhrála 8:2, o soupeřích prohlásil: "Přejedou nás. Jsou rychlejší, silnější, lépe střílejí, lépe nahrávají. Jsou lepší ve všem." Ještě scházelo, aby k nevídané smršti dodal, že Kanaďané jsou i hezčí a chytřejší.

O pár měsíců později potkal Wohlwend zámořskou velmoc znovu. Akorát mezi dospělými a v semifinále. Tentokrát Švýcaři zvítězili 3:2.

Zázrak? Ani ne. Vysvětlení je prosté. Alpský stát pořád vyrábí poměrně málo talentů, ale v průběhu deseti let se nasčítají a můžou vytvořit opravdu konkurenceschopné mužstvo. 

Wohlwendův nadřízený Patrick Fischer takové dohromady dal. Nemusel sklápět hlavu nad záplavou omluvenek a z NHL mu nakonec dorazilo sedm hokejistů. Pořád chyběl třeba Nico Hischier či Sven Bärtschi, ale i tak Švýcaři složili zajímavější partu než v posledních letech.

Sedmička statečných udělala obrovský rozdíl. Beci Roman Josi a Mirco Müller strávili ve finále na ledě asi 30 z 80 minut. Forvardi Nino Niederreiter a Kevin Fiala odehráli hodně přes 20 minut.

Ale nešlo jen o hvězdy. Švýcaři vytáhli obstojnou kvalitu i z domácí NLA a udivovali neskutečným hokejem. Z pozice outsidera samozřejmě sázeli hlavně na defenzivu a nešlo jim o krásné akce, ale byli rychlí, důrazní, obětaví a přímočaří. Před střelou si většinou nahráli nanejvýš dvakrát a kupředu se řítili, jako kdyby ani neviděli švédské obránce.

Vlastně dost kopírovali severoamerický styl, který v souběžně hraném utkání předváděli za Atlantikem hráči Vegas a Winnipegu. Nasazení a efektivita na prvním místě.

Švýcaři mohli připomenout hokejovou loupež Čechů ze šampionátu 2010, rvali se podobně, ale ve finále narazili na méně labilního soupeře, než jsou Rusové.

Obhájci titulu ze Švédska se nerozklepali, byť dvakrát prohrávali, neproměňovali spoustu šancí, trefovali tyčky a nabrali ztrátu hned na úvod nájezdů. Obrana, na niž v Dánsku doplatily jiné mocnosti, působila jistě. Zlato je ve správných rukou.

Mezinárodní hokej má každopádně za sebou rok hrdinných výkonů outsiderů. Stříbrní Němci sice na olympiádě těžili i z absence hvězd NHL, ale Švýcarsko už žádné úlevy nemělo.

Češi, kteří v žebříčku IIHF klesli na šesté místo, se teď můžou ptát, zda se při dohánění elitní pětky náhodou nepropadají podlahou.

Záleží na úhlu pohledu. Sedmí Švýcaři pořád mají menší hráčskou základnu a celkově nižší kvalitu, ale při troše štěstí při nominaci a díky buldočímu stylu, účinnému systému v play off, můžou úspěchy sbírat častěji.

Na korunování nového člena světové špičky je ovšem ještě brzy.

autor: Daniel Poláček | 21. 5. 2018 10:41

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama