Riga (od našeho zpravodaje) - Skončí vám opožděná sezona NHL, během níž jste museli dodržovat přísná proticovidová pravidla, a pak vás trenér reprezentace pozve na skoro měsíční šampionát v lotyšské "bublině" bez diváků.
Dá se pochopit, pokud odmítnete. Trenéři Švédska, Ruska, Kanady, Spojených států nebo Finska slyšeli "ne" často. Proto do Rigy přivezli nanejvýš druhořadé výběry.
Ani Filip Pešán neměl u dveří frontu zájemců, ale překvapivě dopadl lépe než někteří jeho předchůdci v jiných hubených letech. Sehnal nejlepšího českého beka Filipa Hronka nebo kanonýry Jakuba Vránu, Dominika Kubalíka a Filipa Zadinu. Rozdílové hráče.
O české medaili najednou nemluvili jen bezbřezí optimisté, ale i některá zahraniční média, což nebývá zvykem.
Ne, Češi nebyli hlavními favority na zlato, ale neměli výrazně menší šanci než kdokoliv jiný. Teď už víme, že odhady hrubě nevyšly. Reprezentanti měli problémy už ve skupině a ve čtvrtfinále nedali jediný gól. Finsko je po většinu času až neuvěřitelně vyšachovalo ze hry.
Pešánovo kouzlo jako by vyprchalo. Kritici, kterých má trenér víc než dost, namítnou, že stejně uspěl akorát v bohatém Liberci, což není žádný majstrštyk. Pešán už ale zaujal i ve světě. S českou dvacítkou, která s železnou pravidelností končí ve čtvrtfinále, hrál před třemi roky o bronz.
Mimochodem, cesta mezi nejlepší čtyřku tenkrát vedla přes Finy, kteří vyhráli na střely 54:30 (!), ale padli v nájezdech, což minimálně jejich brankář oplakal. V Rize hraje z tehdejšího severského výběru jediný hokejista - Jere Innala. Ano, střelec vítězného gólu ve čtvrtfinále. Účty jsou, zdá se, srovnány.
I když Pešán mládežnický bronz neukořistil, vzbudil dojem, že Česko našlo trenérskou hvězdu. Nového Vladimíra Růžičku.
Na první velké akci v reprezentačním áčku však nezazářil. Naopak. Je jedno, že na střídačce cvičil "poker face", každý přece nemusí jančit, ale kolotoč v sestavě zaráží.
Přestože příprava na šampionát začala v dubnu, Pešán před klíčovým čtvrtfinále znovu překopal útoky. Dá se říct, že nakonec si každý zahrál s každým. Třeba Chytil nastoupil v průběhu turnaje vedle Stránského, Lence, Zohorny, Zadiny, Sekáče, Fleka, Blümela a Vrány.
Takový chaos nejde jednoduše vysvětlit tím, že k mužstvu se na poslední chvíli připojilo šest posil z NHL. Kanaďané i Američané se bez jakékoliv přípravy sešli až před turnajem, přesto ve skupině našli ideální složení a postoupili do semifinále.
Češi po předloňském vzplanutí na Slovensku, kde sahali po bronzu, zase jedou domů předčasně. A až se hokej po pandemii vrátí do starých kolejí, nijak jim to nepomůže. Dál budou svištět pendolinem, zatímco velmoci vytáhnou skutečné vysokorychlostní vlaky, které jen tak nevykolejí.
Těžko si lze představit, že Švédsko nepostoupí ze skupiny i s kompletně zámořským výběrem, který na velké akce obvykle vozí.
Už na příštím mistrovství ve Finsku tak Čechy zřejmě čeká obvyklá role černého koně, jenž může uspět jen za určitých okolností. Stejně jako Švýcarsko a Německo.
Pak je těžké předvídat, jestli medaile přijde za rok, za dva nebo za deset let. Ano, i tak dlouhé čekání je zcela reálné. Zlatá generace v čele s Jaromírem Jágrem nebo Davidem Výborným totiž nevyrostla z prohraných čtvrtfinále na šampionátu dvacítek.
Dokud tedy současná česká mládež nezačne také vozit medaile nebo alespoň pravidelně postupovat mezi nejlepší čtyřku, změna oproti současnému stavu je v nedohlednu.
