S LTC Praha vybojoval sedm ligových titulů, přispěl také k prvním dvěma čs. prvenstvím na mistrovství světa a z olympijských her 1948 si přivezl stříbro. O dva roky později byl spolu s dalšími reprezentanty zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen ke dvanáctiletému vězení. Po pěti letech v uranových dolech se mohl vrátit k hokeji.
V reprezentaci odehrál "Konipas" 50 zápasů, v nichž jako levé křídlo s šikovnýma rukama vstřelil 69 branek. Dalších 92 jich přidal v lize, většinu za LTC, kde stejně jako v národním týmu vytvořil spolu s centrem Vladimírem Zábrodským a Václavem Roziňákem tehdy nejlepší evropskou útočnou formaci. "Vyhověli jsme si, na ledě jsme si báječně rozuměli. S Roziňákem jsem byl velký kamarád, Zábrodského jsem bral jako spoluhráče. Náš vztah nikdy nebyl tak těsný," řekl k tomu Konopásek.
V dresu se lvíčkem na prsou debutoval hráč nevelké postavy v prosinci 1945, o dva roky později v Praze přispěl 14 brankami k premiérovému zlatu na mistrovství světa. Na OH 1948 ve Svatém Mořici, kde Československo skončilo druhé za favorizovanou Kanadou jen kvůli horšímu skóre, se trefil jedenáctkrát. Na MS 1949 ve Stockholmu byl s 12 góly včetně rozhodujícího proti Kanadě nejlepším střelcem vítězného týmu.
"Když jsme získali první titul mistra světa, bylo to neopakovatelné. Štvanice praskala ve švech, po porážce se Švédy se zdálo, že je zlato pryč. Ale oni pak podlehli Rakušanům a radovali jsme se my. O dva roky později jsme zvítězili jistým způsobem. Na cestu ze Švédska vlakem přes Polsko nikdy nezapomenu," vzpomínal Konopásek.
O další úspěchy jej na vrcholu kariéry připravil vykonstruovaný komunistický proces, v němž byl stejně jako většina reprezentačních spoluhráčů odsouzený jako velezrádce a špion. Konopásek dostal 12 let vězení, po pěti letech tvrdé práce v jáchymovských uranových dolech byl díky amnestii propuštěn.
K hokeji se zprvu mohl vrátit jen v dresu Tatry Smíchov, kde přes den pracoval jako zámečník a večer a o víkendech střílel góly za béčko v přeboru. Po roce zamířil i s Roziňákem do Sparty, kde obnovili spolupráci se Zábrodským. "Už to nebylo ono, ale hokej jsem měl rád," řekl Konopásek, jenž na rozdíl od několika spoluhráčů včetně Roziňáka neemigroval.
Po ukončení hráčské kariéry trénoval rodák z Hořovic na Berounsku Motorlet a Spartu, tři roky vedl Katovice. "V Polsku bylo fajn, člověk si mohl vydělat nějaké ty peníze navíc. To víte, za našich dob se ani hokejisté národního mužstva nezabezpečili. Do ciziny jsem nemohl, pustili mě až jako trenéra. A to ještě na přímluvu. Jinak bych měl smůlu," uvedl otec syna Jana.
Ačkoli roky strávené v jáchymovských dolech podlomily Konopáskovo zdraví, noblesní elegán byl až do pokročilého věku ozdobou řady společenských akcí a setkání. Zemřel v březnu 2008 v 84 letech.
