Jeho Utah sice v zápase ECHL (East Coast Hockey League) podlehl Allenu 1:8, ale jednadvacetiletý Pařík si ve rvačce po závěrečné siréně vyšlápl na protějška Chase Perryho.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz popisuje bývalý mládežnický reprezentant okolnosti bitky i svou hokejovou pouť v zámoří se snem o NHL.
Před třemi lety gól za Spokane ve Western Hockey League, teď bitka. Jako byste v zámoří přitahoval netradiční brankářské momenty…
(úsměv) Asi to tak je, nestěžuju si. Všechno musí být někdy poprvé.
Co vás vyprovokovalo k akci v zápase proti Allenu?
Není to tak, že by mě něco vyloženě vyprovokovalo. Zápas jsem začal, ale nedařilo se nám, za stavu 0:5 jsem střídal. Docela se to řezalo, půl minuty před koncem se do mely zapojil i náš brankář Garrett Metcalf. Rozhodčí ho do bitky pořádně nepustil a vyhodil ho ze zápasu. Šel jsem zpátky na led a v podstatě jsem čekal na signál od trenéra.
Takže jste měl přímo od trenéra pokyn, abyste práci za kolegu dokončil?
Ano, takhle to bylo. Dostal jsem signál, čekal jsem na vhodný moment a stalo se to až po konci zápasu, se sirénou. Neřekl bych, že se to tady děje úplně často, ale ta pravděpodobnost je vyšší než v Evropě.
Vy sám jste byl rozhodnutý, že do bitky půjdete?
Jasně, byl jsem s tím úplně v pohodě. Sám jsem byl po střídání naštvaný a když jsem po návratu na led dostal tenhle signál, říkal jsem si, že to je super. Gólmanovi od soupeře se do toho moc nechtělo, musel jsem ho trochu donutit. (smích) Ale ve výsledku to bylo fajn.
Šlo ze strany trenéra o snahu vyburcovat tým po těžké prohře 1:8? Navíc s Allenem jste prohráli třikrát v řadě v krátkém sledu.
Potřebovali jsme si něco vzít zpátky. Nechtěl bych vyloženě ukazovat na rozhodčí, ale spokojení jsme s nimi nebyli. K tomu ty předchozí výsledky, už nám zkrátka došla trpělivost.
GOOOALLIIIEEEEEEE FIIIIIIIGHHTTTTT pic.twitter.com/AvdQlj67Ad
— Utah Grizzlies (@UtahGrizzlies) February 5, 2023
Po vítězné bitce jste divokými gesty zvedal diváky. Užíval jste si jejich ovace?
Tohle ano. Jak říkám, aspoň takhle jsme si tu čest, v uvozovkách, vzali zpátky. Bohužel jsme v těch třech zápasech nebodovali, ale aspoň něco se povedlo.
Jak složité je vést bitku v brankářské výstroji?
Je to dost vyčerpávající. Dobře jsem si soupeře chytil, dlouhým hákem mi nemohl nic udělat. Zkoušel jen kratší údery, ale tomu jsem se ubránil. Snažil jsem se mu dávat přes dlouhou ruku a skolil jsem ho k zemi.
Pak přišla ještě jedna rána na ledě.
To byla ode mě trochu podpásovka. Po zápase jsem za ním přišel před šatnu, u gólmanů je to přeci jen něco jiného než u hráčů. Řekli jsme si, že to nebylo nic osobního. Omluvil jsem se za tu ránu na zemi a byli jsme v pohodě.
Dříve se brankáři v zámoří prali více, postupně to skoro vymizelo.
Souhlasím, ale občas to tam je. Před pár lety se porvali Ray Emery a Braden Holtby. Vím, že i Francík (Pavel Francouz) se na farmě v Coloradu zapojil do bitky.
Jaká je jinak ve vašem týmu Utah Grizzlies nálada? Play off vám v poslední době uniká.
Poslední víkend nám nevyšel, jde o to dostat se zpátky do rytmu a tvrdě pracovat. Rozhodně nevěšíme hlavy, zápasů je ještě dost.
East Coast Hockey League byla vždy známá tvrdým hokejem. Platí to i v současnosti?
Určitě. Záleží na divizi, ale naše Mountain Division je možná nejtvrdší v celé lize. Jedna až dvě bitky jsou v každém zápase. Oproti AHL se to tady více mele.
Jak vás v brance baví takový styl hokeje?
Je to pro mě dobré z hlediska vývoje. Hraje se rychlý a přímočarý hokej, letí na mě spoustu střel. V jednom z posledních zápasů jsme prohrávali po první třetině na střely 5:20. To mluví za vše. (úsměv) Hodně tvrdé je to i kolem branky, co se týče dorážek. Musím být pozorný.
Jakou celkovou úroveň má ECHL, de facto třetí liga v zámořském systému? Před pár lety o ní někteří hráči mluvili jako o "hrobu hokeje", odkud cesta nahoru skoro nevede.
Vybavuju si, že něco takového říkal brankář Míra Svoboda, stěžoval si na zázemí. Asi záleží tým od týmu. V minulé sezoně jsem chytal za Rapid City Rush a všechno bylo skvělé, na zápasy jsme dokonce lítali. Ani tady v Utahu si nemůžu stěžovat, máme v šatně vířivku i saunu, na zápasy máme doktory, po ruce fyzioterapeuta. A i z pohledu gólmana tu ligu opravdu nevidím špatně, vyvíjím se tady.
Není ale těžké uchovat si v hlavě sen o NHL?
Pro mě to těžké není. Pořád jsem mladý, je mi 21 let. U brankářů je to tempo pomalejší, nechci nic vzdávat. Klidně se můžete do NHL dostat až v 27 nebo 28 letech. Já si za tím pořád jdu.
Los Angeles vás draftovalo v roce 2019, od té doby jste chytal na různých místech. Byla někdy reálná šance posunout se nahoru?
Asi ne. Když se podívám, kteří brankáři jsou přede mnou a kolik mají zkušeností. Pořád mám před sebou hodně práce. Ještě stále jsem pod organizací Los Angeles, mají moje práva. Podepsaný jsem ale v týmu Colorado Eagles v AHL, po sezoně na mě Los Angeles práva ztratí. Uvidíme, jaké možnosti se naskytnou potom.
Ale myšlenky na návrat do Evropy zatím nemáte?
Pokud by přišla zajímavá nabídka do některé z nejlepších evropských soutěží, tak proč ne. Byl by to zase krok dopředu. Ale zároveň se nebráním tomu, abych zůstal v Americe a dál bojoval.
