Dej mi mámu, říká Jágr pokaždé, když volá z Bostonu

Antonín Vavrda Antonín Vavrda
12. 6. 2013 5:30
Rozhovor s otcem Jaromíra Jágra před finálovou sérií NHL mezi Bostonem a Chicagem.
Jaromír Jágr se svojí matkou a otcem. Především jeho maminka zápasy svého syna sleduje víc než bedlivě.
Jaromír Jágr se svojí matkou a otcem. Především jeho maminka zápasy svého syna sleduje víc než bedlivě. | Foto: ČTK

Kladno – Otec nejproduktivnějšího Evropana v historii NHL Jaromír Jágr starší zůstává klidný. Jeho syn Jaromír Jágr může získat svůj třetí prsten pro vítěze Stanley Cupu, sedmdesátiletý muž už však tolik hru jednačtyřicetiletého potomka neprožívá - tak jako to dělal před lety. To spíš paní Jágrová.

„Dnes už ne, tehdy jsme dokonce létali do Pittsburghu,“ řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz Jágr starší. „S Chicagem to bude mít Boston hodně těžký, mají fantastické fanoušky,“ přidává osobní vzpomínku na tým, proti němuž hrál jeho syn ve finále Stanley Cupu již před jednadvaceti (!) lety.

Jste se synem v kontaktu v průběhu play off?

Telefonujeme si. Volá každou chvíli, hodně často ho mám na uchu.

A o čem se spolu bavíte?

Vypráví zážitky z Bostonu, ze zápasů, hodně je rozebíráme, já to sleduji v noci v televizi, takže pak zápasy spolu konzultujeme, vypráví nám různé podrobnosti.

A jak zápasy syna prožívá vaše paní, Jaromírova maminka?

Ta tím žije neskutečně. Zná snad každého hráče v týmu a jeho statistiky. Manželka si koupila před sezonou přes internet všechny zápasy NHL, tak aby mohla vidět každý duel Jaromíra, ať už hrál v Dallasu nebo teď v Bostonu. Máma je strašný fanda. Je do toho zažranější než já, taky s Jaromírem všechny zápasy probírá ještě důkladněji než já. Když kluk zavolá, tak mi vždycky po chvíli řekne: Dej mi mámu.

Takže svoje zápasy hodnotí hlavně s maminkou?

(Pousměje se) Rozhodně. Já ho přece jen trochu více kritizuji, takže radši mluví s mámou, která jej více pochválí.

A co synovi nejvíce vyčítáte? V čem jej kritizujete?

Všechno nahrává, hraje pro mužstvo, už je v jiné situaci, než býval kdysi v Pittsburghu nebo New Yorku. Ale nemyslím to moc vážně, spíše v legraci. Dříve jsme to prožívali daleko více, jako když jsme jezdili do Pittsburghu. Je to jiný systém, jiný styl, vlastně úplně jiný hokej.

Plánujete i nyní výlet do Bostonu na domácí zápasy?

To ještě uvidíme, jak dopadnou první dva duely v Chicagu, podle toho se pak o víkendu rozhodneme.

Jak vůbec prožíváte cestu Bostonu v letošním play off?

Sleduji to pozorně, dívám se po nocích na každý zápas v bojích o Stanley Cup.

Mohl to být pro Jaromíra rychlý konec nadějí na Stanley Cup, kdyby zůstal v Dallasu. Do Bostonu přišel až těsně před koncem přestupů v NHL. Řešil jste se synem stěhování z Dallasu? Doporučoval jste mu něco?

Bavili jsme se o tom, ale to je asi tak všechno, co jsme mohli dělat. Tam nešlo nic Jardovi doporučovat, bylo to rozhodnutí šéfů Dallasu, kteří nejdříve pustili do Pittsburghu kapitána Morrowa a potom Jaromíra do Bostonu.

Vnímáte, jak prožívá cestu Bostonu Kladno? Kromě vašeho syna hrál na Kladně i David Krejčí, ve finále se navíc v dresu Chicaga představí Michael Frolík, další odchovanec klubu, který jste dřív vedl...

Moc to nevnímám, nesleduji. Bavíme se o hokeji jen s nejbližšími známými, ani nevím, jak tím žije klub. Už to tam má na starost Václav Bartoš, já se mu do toho nepletu. Já to všechno spíše pozoruji zpovzdálí.

Jak se vám poslouchá chvála na vašeho syna? Je mi jasné, že ji slýcháváte celou jeho kariéru, ale nyní je přece jen v jiné pozici. Je již veterán, celé play off nedal gól, přesto sklízí zaslouženou chválu od spoluhráčů i trenéra.

Je to určitě příjemné, je pravda, že už má jinou roli. I já obdivuji to, že těm mladým dravcům ve svém věku stačí, ale nepřekvapuje mne to, protože vím, jak na sobě po celý rok dře.

Jak tipujete, že celá finálová série dopadne?

Tohle vůbec netipuji. Ale venku to bude hodně složité. Já si pamatuji, když jsme tam hráli s Pittsburghem, kdy jsme v roce 1992 Stanley Cup vyhráli - ještě v té staré hale, tak ta se úplně třásla, když zpívali hymnu. Určitě tam bude bouřlivá atmosféra i tentokrát, tehdy tam byli v dobrém naprosto šílení fandové.

Mimochodem, do druhého zápasu na ledě Chicaga tenkrát nastoupil v sedmé minutě Dominik Hašek poté, co prvním gólem „načal“ Eda Belfoura právě váš syn...

Jo, to si vybavuju určitě. Myslím, že jsme měli kliku, že Hašek nechytal celý zápas, protože tam předváděl naprosto úžasné zákroky. Jarda s Mariem si tam dělali, co chtěli, místy to byla exhibice, ale Hašek držel Chicago do konce ve hře.

Na co ještě vzpomínáte, když se řekne spojení Jágr a Stanley Cup?

Asi na ten první zápas série, když jsme přiletěli z Německa do Pittsburghu odpoledne, večer se hrálo a my jsme po chvíli prohrávali 0:3. Jarda pak vyrovnával na 4:4 tím svým parádním gólem (VIDEO zde), kdy povodil celou obranu Chicaga, tak to byl pro mě nejlepší okamžik spojený s Jardou v bojích o Stanley Cup, protože tím se celá ta série otočila ve prospěch Pittsburghu.

Tehdy to byl úplně jiný hokej, ta jeho spolupráce s Mariem (Lemiuexem), to byla pohádka. Když si vezmu, že mu tehdy bylo teprve dvacet. Když se začalo hrát play off v tom roce, tak Mullenovi zlomili nohu, Mariovi prst, už hráli smuteční písničky, že Pittsburgh vypadne. No a vyhráli finále konference nad Bostonem. Právě v té sérii začali klukovi říkat „Mario junior“. Spolu dotáhli Pittsburgh až ke Stanley Cupu. Tehdy se na to krásně dívalo, dneska je to tvrdé, bojovné.

A jaký hokej se vám osobně líbí více?

To se nedá srovnávat, tenkrát to bylo úplně něco jiného. Když tam hrál Mario, Ron Francis, to byla lajna, která se nedala uhlídat. Dneska je to jiný svět, ti hráči jsou fyzicky nadupaní, člověk si na tom najde zase něco jiného.

Váš syn ale hrál skvěle v ofenzivním boomu hokeje a hraje skvěle i nyní, po dvaceti letech...

Je to obdivuhodné, oceňuji, že dokáže v takovém věku ještě hrát na takové úrovni.

Mimochodem, víte, že žádný jiný hráč v NHL neměl mezi dvěma získanými Stanley Cupy takovou přestávku, 21 let, jakou může mít Jaromír?

Já jsem to četl dneska také. Dokonce se to v Americe nestalo v žádném jiném sportu, nejen v NHL, že by nějaký hráč měl mezi dvěma tituly takovou pauzu. I to ukazuje na jeho jedinečnost. Jak říkám, obdivuji ho. Ale když ho hokej pořád baví, tak ať hraje dál. Je to ale strašná dřina. (usmívá se)

Bavíte se spolu i o případném pokračování kariéry, jelikož mu za tři týdny končí smlouva, nebo to teď vůbec neřešíte?

Teď to vůbec Jarda neřeší. Od prvního července je trh s volnými hráči, bude nižší platový strop od příštího roku, takže uvidíme, co se bude dít. Myslím, že hodně klubů bude mít velké starosti. Ale jak jsem říkal, teď tohle vůbec neřeší, soustředí se jen na zápasy.

 

Právě se děje

Další zprávy