Praha - Včerejší debakl s Amerikou ve čtvrtfinále juniorského mistrovství světa pouze ukázal, jak špatně na tom český mládežnický hokej je.

To si myslí trenér posledních českých juniorských šampionů z roku 2001 Jaroslav Holík. Podle něj se musí zlepšit přístup hráčů, tréninky i trenéři.

Co ho ale rozpálilo nejvíc, byla prohlášení juniorských reprezentantů, kteří do Ufy jeli pro medaili. "Já ten tým sledoval, byl jsem i na osmnáctkách v Dráždaněch, ale tak dobrý rozhodně nebyl. Že tam máme jednoho hráče, co dá občas v extralize gól, jako má něco znamenat?" ptá se Holík v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Co vůbec říkáte na včerejší výprask od Američanů?
Že se u nás dělá všechno špatně. Zaostáváme a bylo to znovu vidět. V ničem se nelepšíme. Švédové nás přejeli už ve skupině, Američané včera taky. Musíme se zamyslet, ale připadá mi, že jen mluvíme a nic pro to neděláme. Musíme celou práci s mláděží dělat jinak. A hlavně makat.

Jak jinak?
V přístupu, v tréninku, v trenérech. Prostě to není dobré. Kecají do toho lidé, kteří sice hráli třeba v NHL, ale nikdy netrénovali. Post u nároďáku i mládeže by ale přece měli dostat ti, kteří mají s trénováním zkušenosti a hlavně výsledky. Čeká nás nejméně deset let tvrdé dřiny, abychom se vrátili zpátky. K tomu ale bude třeba zlepšit přístup, nekecat a makat. Ale víte, co mě štve nejvíc?

Povídejte...
Že u nás mladí nedostávají prostor. V osmnácti už přece musí hrát alespoň první ligu. Dyť je to tak všude, ve Švédsku už takoví kluci hrají dávno za chlapy a pokud to tak nebude u nás, nikam se nehneme. Podívejte se na extraligu, čtyřicetiletí chlapi tam hrají přesilovky, oslabení, jsou na ledě pořád. A argument? Prý sbírají body... No jo, jak by je taky ale mladí mohli sbírat, když se na led nedostanou.

Takže je letošní výsledek na mistrovství odpovídající? Hráči chtěli medaili...
A to se mi fakt nelíbilo. Že je tam jeden kluk, co dá občas gól v extralize, něco znamená? Já mládežnický hokej sleduju, jezdil jsem na turnaje. Dokonce jsem byl v Drážďanech, když tenhle tým hrál mistrovství světa osmnáctek. A říkám vám, tak dobře jsem ho neviděl. Sice tenkrát porazili Švédy, ale s Finy přišli o vítězství, protože nestíhali a faulovali. A loňská dvacítka? Nebýt Mrázka, nikdy se do čtvtfinále nedostala

I letos tak zůstanete stále posledním trenérem, který přivezl z MS dvacítek zlato. Co se za těch více než 10 let změnilo?
Celá ta generace, jak my říkáme, nesvobody, byla úplně jiná. V té době se více sportovalo a hlavně to nestálo takové peníze. Dnes jsme to dopracovali tak, že řada rodin nemá peníze na to, aby jejich dítě hokej hrálo. A to je špatně. V Kanadě i ve Švédsku už to pochopili, tak doufám, že se to pochopí i v Česku a začne to stát zase podporovat.

Pro vás samotného je mistrovství světa jiné také v tom, že v obraně nastupuje váš vnuk David Musil. Líbil se vám?
Tohle já do novin hodnotit nechci. Davidovi bude letos dvacet let, už je dospělý chlap. Ať řekne sám, jak hrál. Víte, ono to není jen o něm. Je to o celém týmu, o celé mládeži. Já se na to hlavně dívám tak, že mi je líto, kam české výběry do dvaceti, osmnácti nebo třeba šestnácti let spadly. Já měl mladé vždycky rád a vždycky jsem se je snažil prosazovat.

Neříkejte, že to ale kvůli Davidovi neprožíváte...
No to víte, že to trošku prožíváme. Je to taková moje a babiččina radost. Ale co já mu teď můžu říkat? Má tátu, ten by mu měl radit víc než já. Až se uvidíme, tak si ale určitě promluvíme. On mi řekne své a já mu domluvím, co dělal špatně. To se nebojte, ale do novin to říkat nebudu. (usmívá se).