Uznávaný tvůrce hry a excelentní střelec Vladimír Zábrodský byl kapitánem i největší hvězdou týmu, který na sklonku 40. let minulého století vybojoval pro československý hokej první dva tituly mistrů světa. Vedle toho hrál "Velký šéf" výborně také tenis.
Někdejší střední útočník, jenž později emigroval do Švédska a byl posledním žijícím členem obou zlatých celků, by se 7. března dožil sta let.
V reprezentaci zaznamenal "Vovka" 158 gólů v 94 zápasech, dalších 306 jich přidal v nejvyšší soutěži v barvách pražských klubů LTC a Sparty, s nimiž vybojoval celkem šest ligových titulů.
S 464 góly je členem Klubu hokejových střelců, v roce 1997 byl jako jeden z prvních uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace IIHF. V anketě o nejlepšího domácího hokejistu století obsadil třetí místo za Dominikem Haškem a Jaromírem Jágrem.
"Měl jsem dobrou zejména bekhendovou střelu. Dnes už tolik hráčů schopných přesně zakončit útočnou akci bekhendem nevidíte, protože mají příliš zahnuté hole. Za našich časů jsme si je připravovali sami a byla to práce na celé odpoledne," připomněl historicky třetí nejlepší reprezentační střelec svou velkou zbraň.
V letech 1947 a 1949 se Zábrodský výrazně podílel na prvních dvou čs. titulech mistrů světa, z olympijských her v roce 1948 má stříbro. Přestože byl největší osobností týmu, ve vykonstruovaném procesu s hokejisty v roce 1950 nebyl jako jeden z mála zatčen a odsouzen. Jeho role zůstává nejasná, Zábrodský se k celému případu odmítal vyjadřovat.
Syn českého otce a ruské matky se narodil poblíž štvanického stadionu, kde jako sedmiletý začínal s hokejem. Od devíti oblékal dres LTC Praha, vedle hokejky mu to skvěle šlo i s tenisovou raketou. Díky talentu i příkladné životosprávě se brzy stal hvězdou v obou sportech - v létě reprezentoval Československo na dvorcích, v zimě na ledě.
Po vykonstruovaném procesu, z nějž jako jeden z mála vyvázl jen se zákazem reprezentace, a rozprášení LTC komunisty přestoupil Zábrodský v roce 1950 do Spartaku Sokolovo (dnešní Sparty). Průměrný tým vzápětí jako hrající trenér dovedl ke dvěma titulům, počet primátů krále střelců rozšířil na pět.
Z MS 1955 si odvezl bronz, o rok později startoval na OH v Cortině d'Ampezzo, kde čs. tým obsadil až páté místo. Po aféře se sázením na domluvené zápasy byl v roce 1960 definitivně vyloučen z národního mužstva. Následující tři roky strávil v ostravských dolech a zároveň byl hrajícím trenérem Baníku, stejnou funkci pak zastával i po návratu do Prahy v Bohemians.
V roce 1965 se i s rodinou dostal přes tehdejší Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska, kde se usadil. Trénoval několik tamních týmů, do Čech se vracel hlavně při vyhlašování různých anket.
"Uvědomuji si, že je to nyní daleko těžší. Za našich časů nebyli tak dobří brankáři. Jeden dobrý byl Bóža Modrý. Věřím, že bych nějaké góly dal i teď, to by mi ale muselo být pětadvacet nebo sedmadvacet," řekl před pár lety o současném hokeji. Zemřel v březnu 2020 v 97 letech.
