Jakou vizi jste měl při nominaci na svůj první turnaj v roli reprezentačního kouče?
Hledali jsme, jak začít. Udělali jsme si okruhy, kde hráče sledujeme. Je to extraliga, Evropa. Zámoří sledujeme taky, ale to nás čeká hlavně před mistrovstvím světa. Zjistili jsme, že nám v extralize chybí dominance, vyrovnanost výkonů. Jak hráčů, tak mužstev. Ze začátku moc kvalitních zápasů nebylo, ale už je to o hodně lepší. První nominace je každopádně o tom, jakou hráči mají výkonnost. Vsadili jsme na KHL, kde skoro všichni vybraní hrají v prvních pětkách. I švýcarská liga, kam jsme sáhli, má určitou úroveň. U švédské je to samozřejmost, stejně tak u finské.
Proč extralize chyběly nebo chybí kvalitní zápasy?
Bavím se o tom s trenéry. Myslím, že třeba Rusové se vrátili k tvrdé práci. Taky měli takové období, kdy si mysleli, že to budou hrát jenom s osobnostmi. Teď mají dvě nejlepší mužstva, která si až na výjimky stahují nejlepší hráče, s nimiž tvrdě pracují. To nám chybí k tomu, aby naši hráči byli konkurenceschopní ve světě, který nám pomalinku utíká.
Cítíte, že je vaším úkolem, abyste na změnu českého přístupu apeloval?
Tohle bych samozřejmě chtěl. Na trenérských radách, které máme, takhle vystupuji. Musíme hráče vychovávat daleko tvrději, směrem k pracovitosti. Ne k tomu, aby si říkali: "Dostanu se na úroveň extraligy, to mi stačí." Někteří se dostanou i do kempu národního mužstva, ale to jim ještě nezajišťuje, že do národního mužstva patří. Musí tvrdě pracovat, vytvářet konkurenci těm starším. Ty nechci urazit, ale oni jsou u nás pořád nejlepší. To je pro mě málo. Chtěl bych, aby rozvoj mladých byl daleko širší. Medaili jsme dělali díky české chytrosti, ale i pracovitosti.
Moc mladých hráčů v nominaci není. Neměl jste z čeho vybírat?
Skoro všechny mladé hráče máme v Americe. Někteří zůstali a v nominaci je máme, ale dali jsme přednost dvacítce, která se připravuje na mistrovství světa. I tak nerozhoduje věk, ale výkon.
Někoho možná překvapí, že jste nepozval Bulíře a Kvapila. Proč?
Michal Bulíř v nominaci byl, ale odešel do Magnitogorsku, kde jsme ho nechali, aby se adaptoval. Vytáhnout ho odněkud, kam před dvěma týdny odletěl… Uvidíme, co nám předvede v Magnitogorsku. Marek Kvapil je samozřejmě další hráč, kterého sledujeme. Je jich víc. Třeba Michal Vondrka. S Ondrou Němcem, který je v extralize stěžejním obráncem, zase máme dohodu, že by jel až na ten další turnaj. Pozitivní je, že žádná pozvánka nám nepřišla zpátky.
S jak širokým kádrem chcete pracovat?
Kromě Ameriky chceme mít tak čtyřicet až pětačtyřicet hráčů. Já tvrdím, že nemá cenu brát sto hráčů. Když se vrátím do historie, měli jsme jedno mužstvo, které spolu žilo, trénovalo, objezdilo všechny turnaje. Byla to parta, která potom vítězila. Dnes se to trochu rozmělnilo, hráči se ani neznají, když se sejdou. A za dva dny žádnou partu dohromady nedáte. Když v extralize někdo vyskočí výš, samozřejmě má šanci se do reprezentace dostat.
Příští týden ve čtvrtek vás čeká premiéra proti Švédsku. Navíc před vlastními fanoušky. Těšíte se?
Nesmírně. Papírová práce a stovky naježděných kilometrů, to už je trošku unavující. Praxe je daleko lepší.
