Praha - Nagano 1998, to byl turnaj století. Pro svět hokeje, i pro Českou republiku. Dominik Hašek jí totiž vychytal zlatou medaili, ze které se tehdy národ v tom nejlepším slova smyslu doslova zbláznil.
Plná náměstí a trikolóry v klopách oživily optimismus listopadu 89. Alespoň na chvíli... Přivítání zlatého týmu v Praze patří mezi nejemotivnější momenty v historii samostatné ČR.
Radost byla o to silnější, že olympijské medaile si tenkrát poprvé v historii rozdělovali nejlepší hokejisté světa, NHL kvůli pěti kruhům v roce 1998 prvně přerušila "provoz".
"Hašek na Hrad!" skandovaly davy. Ale oslavovaný Dominátor prezidenta Václava Havla ujistil, že ho z úřadu vyšoupnout nehodlá. A jak říká v tomto rozhovoru pro Aktuálně.cz, o prezidentskou funkci nemá zájem ani teď. Raději chodí na hony.
V první části rozhovoru rozebíral Dominik Hašek šance české reprezentace na ZOH 2014 v Soči, přečíst si ji můžete PRÁVĚ ZDE.
Co vaše brankářská výstroj, Dominiku? Máte ji doma ještě někde po ruce?
"A víte, že ani nevím, kde je? Ale určitě bych ji našel, kdybych hledal. Hokej si chodím zahrát alespoň jednou týdně, ale nastupuju jako obránce. Kdepak, v bráně už jsem se nastál až dost."
Antonín Panenka je nadosmrti odsouzen vyprávět pořád dokola o své bělehradské penaltě. Co vy, je vám příjemné otevírat zas a znova historii Nagana?
„Jsem na to zvyklý… Nagano je součást mého života. Teď už sice žiju jinak, mám před sebou jiné plány a cíle, ale určitě nemám problém si ty krásné vzpomínky oživit.“
Fotbalový brankář Petr Čech má neuvěřitelnou schopnost říct vám, co se stalo třeba před pěti lety ve 25. minutě zápasu Chelsea s Fulhamem. Vy jste odchytal víc než 1400 profesionálních zápasů, máte je taky schované v hlavě?
„Některé důležité momenty tam mám, nejen z Nagana. Takové ty zlomové věci. Přesně si třeba vybavím první gól, který jsem v lize inkasoval ve Zlíně. Z Nagana si pamatuju všechny góly v play off a pochopitelně nájezdy s Kanadou, to by si člověk lehce promítl, to není problém.“
A jestlipak vám v paměti zbylo něco z legendárního letu zlatých olympijských medailistů do Prahy? Prý s vámi to letadlo skoro spadlo, jak bujaře jste slavili. Alespoň tak na to vzpomínají někteří vaši spolucestující...
"Detaily si nepamatuju. Jen na to, že Špágr, jako Špaček, vždycky, když už nebyla flaška, tak ještě věděl, kam sáhnout. Letuška nás asi třikrát přišla prosit, že už si musíme jít sednout na místa, když to bylo těsně před přistáním, tak už byla docela nervózní, to je pravda." (usmívá se)
V Naganu jste vychytal všechny. Američany, Kanaďany, Rusy… Šlo o první olympijský turnaj otevřený profesionálům, proto byl pro všechny tak důležitý. Po pražských oslavách jste se brzy vraceli do Ameriky, do NHL. Nepotkal jste se tam pak s nějakou nevraživostí, když jste zámořským hokejistům vzal jejich zlatý sen?
„Co se týče hráčů, tak tam problém nebyl, k Naganu jsme se pak vraceli spíš v žertech. A další olympijský turnaj už Kanada vyhrála, tak jsme to měli 1:1. A fanoušci? Tak ti už vůbec žádnou zášť neprojevovali, naopak. Já myslel, že po těch velkých oslavách v Praze už bude klid, ale když jsme se s Ríšou Šmehlíkem objevili v Buffalu, vítalo nás na letišti 18 000 lidí. Matuška přijel a zazpíval hymnu, v naší čtvrti viselo, abych nepřeháněl, tak 10 českých vlajek… Buffalo si nás vzalo za své a vítali nás jako hrdiny.“
Lze srovnat oslavy Stanley Cupu, který jste dvakrát vyhrál s Detroitem, s pražskými oslavami naganského zlata?
„Ta atmosféra byla podobná, jen v Detroitu bylo víc času na přípravu. Vyhrálo se a za tři dny se konal průvod, svítilo červnové sluníčko… V té Praze bylo samozřejmě všechno spontánnější a o to krásnější. Někde na letišti nám řekli, že jedeme nejdřív k prezidentovi, na to jsme se těšili, byli jsme moc rádi, že nás přijal. Ale samozřejmě nás to táhlo hlavně na ten Staromák. A na to, co se dělo tam, se fakt zapomenout nedá.“
Češi vás tehdy, byť s jistou nadsázkou, chtěli za prezidenta, všude viselo heslo Hašek na Hrad!
„Když někdo zaznamená úspěch, tak se vždycky něco podobného křičí… Pan Havel mi tenkrát do Nagana volal, bylo to tak dvě tři hodiny po finálovém zápase - a pamatuju se, že jsem ho v žertu uklidňoval: Pane prezidente, nemusíte se bát, já chci ještě hrát hokej.“
Ale teď už hokej nehrajete a prezident se vybírá v přímé volbě. Třeba byste vyhrál, nezkusíte to?
„Třeba (směje se). Ale to třeba dejte do uvozovek! Ne, o něco podobného nemám zájem, v politice v tuhle chvíli angažovaný nejsem, takže ne.“
Staráte se o Síň hokejové slávy, ale s vaším jménem byste jistě mohl mít, přinejmenším v hokejovém světě, i vyšší ambice. Neuvažujete o pozici předsedy asociace nebo třeba manažera národního týmu?
„Já nechci nic vylučovat, lidi se mě na takové věci ptají a něco i nabízejí, ale já pokaždé poděkuju s tím, že v tuhle chvíli nemám zájem. To není nic proti hokeji, ani v nejmenším, ale necítím, že bych měl takové věci v krvi, že bych to chtěl dělat každý den. Tak pětkrát za sezonu se jedu někam podívat na hokej, v televizi sleduju NHL i naši ligu, jsem v dobrém kontaktu s Pardubicemi, ale nemám zájem realizovat se v nějaké profesionální funkci."
Ani v Americe? Umíte si sám sebe představit třeba jako generálního manažera týmu NHL?
"Ne, to neplánuju. Jsem v kontaktu s Buffalem, s Detroitem teď momentálně tolik ne, ale žádnou práci v NHL v plánu nemám. Je pravda, že v Americe běží můj charitativní program, každý měsíc jsem na e-mailu s člověkem, co to tam vede... Ale chci to zas po čase vidět i na vlastní oči, takže se do Ameriky zase brzy pojedu podívat. Loni jsem tam vůbec nebyl, to bylo opravdu výjimečné, letos se tam určitě podívám."
V Pardubicích vám nedávno vysekli poklonu, když ke stropu haly vytáhli váš dres, neplánovalo se něco podobného i v Buffalu?
"Oni o tom mluvili už předloni, ale tehdy jsem to odmítl, že je to moc brzy po skončení kariéry. A letos se tam měnilo vedení, navíc mužstvu se tolik nedaří.... Není na to teď asi úplně optimální atmosféra, takže já říkám, nechme to teď být, to je věc majitelů klubu."
Takže co teď vlastně dělá Dominik Hašek?
"Sport mám pořád rád, dám si jednou týdně fotbálek, hokej, projedu se na kole… A pořídil jsem si teď anglického setra, to je lovecký pes, tak chodíme na hony, to mě moc baví. Snažím se ho vycvičit, takové ty základní povely, aby uměl vystavovat... Víte, přírodu já jsem měl vždycky rád, to je pro mě zážitek."
A když chodíte na hony, jestlipak si taky někdy vystřelíte?
"Zatím dělám honce, co se psem nadhání zvěř. Nevylučuju ale, že si jednou na nějakou pernatou zvěř i vystřelím, to se ještě rozhodnu.“
