Winnipeg - Radko Gudas, to je chlapík, kterého se v NHL prostě vyplatí sledovat. Řízný bek se ve třiadvaceti letech vypracoval v klíčového zadáka Tampy Bay a předvádí na ledě vše, co hokejový divák miluje: poctivě brání, rozdává rány, střílí branky a také často shazuje rukavice.
Není se čemu divit, že jeden z nejtalentovanějších českých beků současnosti neunikl pozornosti trenéra Aloise Hadamczika a pojede s velkými ambicemi reprezentovat Česko na olympiádu do Soči.
"Je to odvážný a obětavý hokejista, ale v Soči se bude muset kvůli pravidlům IIHF trošku umravnit," upozornil ho na dálku trenér a poukázal na fakt, že mezinárodní hokej shazování rukavic zakazuje.
Gudas, který se letos už dvakrát popral i s legendárním Jeromem Iginlou, odpověděl hned vzápětí v telefonickém rozhovoru pro Aktuálně.cz: "S tím já přece počítám, jedu na olympiádu, abych týmu pomohl. Ne abych mu ublížil."
Budete ale připraven zasáhnout, když to bude třeba? Jestli by měl někdo z české obrany soupeřům naznačit, že takhle se na Jágra nehraje, asi se to bude čekat od vás.
Určitě. Já jsem připravený udělat vše pro svůj tým a za své spoluhráče se postavím, když budu cítit, že je to fakt třeba. Rozhodně se na olympiádě nebudu nikoho bát. Ale jak říkám, počítám s tím, co řekl pan Hadamczik. V žádném případě nechci týmu hloupě ublížit.
Trenér Hadamczik se u vás dlouho rozhodoval právě kvůli vašemu hernímu stylu. Dlouho neměl dobrý pocit z toho, jak se vám bude hrát na širokém evropském kluzišti. Co vy na to?
S tím já vůbec žádný problém nemám, na širokém ledě trénuju v Česku každé léto. A že se bude více bruslit? No to mně vůbec nevadí!
V Tampě hrajete hodně přes dvacet minut za zápas. Jste připraven na to, že v českém dresu možná takhle velký prostor nedostanete?
Já budu sedět klidně na tribuně. Pro mě je čest Česko reprezentovat, jsem nadšený, že na olympiádu můžu vůbec jet. Jestli mám hrát pět minut nebo dvacet, je jedno. Slibuju, že udělám pro tým vždy nejvíc, co budu moct.
Kde a jak jste se vůbec o nominaci dozvěděl?
Jsme zrovna ve Winnipegu na tripu a v tu chvíli jsme měli těsně před tréninkem. V kabině jsem se koukal na onlajny, sledoval jsem to celou dobu živě. Problém byl, že jsme měli trénink a já musel na led. Tak jsem musel poprosit maséra, aby mi ten noťas nezavíral a nechal to dál běžet. Když se tam objevilo mé jméno, byl jsem moc rád.
O tom, že pojedete, jste se spoluhráčem Ondřejem Palátem opravdu dopředu nevěděl?
Ne, ale doufali jsme, že tam budeme. On tady pan Hadamczik byl v prosinci a mluvil s námi. Říkal nám, že se mu naše hra líbí a máme se dál snažit a bude o nás uvažovat.
Už jste to stihli alespoň oslavit?
Ještě ne, zrovna jsme slezli z ledu. Zítra máme navíc zápas, tak si dneska maximálně připijeme a napíšeme si s Ondrou Pavelcem (brankář Winnipegu, je také v nominaci reprezentace). Po utkání tady zítra celý náš tým zůstává ještě na jednu noc a nominační tiskovku má zítra i Kanada a Slovensko, takže čekám, že zítra půjde na pivko většina týmu, protože s Ondrou určitě nebudeme jediní nominovaní. Na to se těším. Pořádně to oslavíme.
Už jste se stihl spojit s rodinou? Co váš táta Leo, musí být na vás hodně hrdý, že?
Mám plný mobil ještě nepřečtených esemesek. Těm nejbližším jsem už i volal, všichni to ví a gratulovali mi. Táta je na mě moc pyšný. Říkal mi, že doma bouchli šampáňo a ještě z radosti uronili i nějakou tu slzičku. Ještě dva roky zpátky se nám o tom, že bych mohl jet na olympiádu, vůbec nezdálo. Je to splněný sen.
