Minsk (od našeho zpravodaje) – Na turnaji v Minsku toho má za sebou hodně. Alexander Salák už dvakrát vychytal nulu a byl hrdinou. Jednou se stal ale také obětí: to když do něj Dánové v brankovišti vrazili a on poté inkasoval.

Teď už to nejde. Česká brankářská jednička na mistrovství světa ví, že každý další inkasovaný gól může znamenat konec. Češi hrají odpoledne s Američany a jejich cíl je jasný: čtvrtfinále prostě musí zvládnout.

Sašo, na vás dnes bude záležet. Jak se na to připravujete?
Nijak zvlášť. Těším se, že to bude řežba. Očekávám dobrý zápas.

Američané zde mají mladý tým. Nejsou tady takoví hráči, jako Malkin a spol., které sem přivezli Rusové. Je to pro gólmana dobře?
Já se takhle na hokej nedívám. Snažím se hrát vždycky stejně a dělat to samé. Z toho vycházím.

 Máte za sebou základní skupinu, ve které moc český tým neobstál. Stálo vás to hodně nervů?
Jo. Po mistrovství bude zase šedých vlasů. Já všechny zápasy prožívám emotivně a letos už toho bylo dost. Tak doufám, že zbytek turnaje bude poklidný.

Teď už také může dojít na nájezdy, které vám nešly. Dá se je naučit?
Dá se podívat na video.

Budete na něj koukat?
Ne. Já to nechci vidět. Ti top hráči mají stejně tři čtyři pohyby, které umí. Mají to perfektně nacvičené a těžko se to dá nějakým způsobem číst. Pak nad tím brankář moc přemýšlí a to už je moc.

Co budete dělat, abyste uklidnil své emoce?
Mě nic  nevyváží z rovnováhy, takhle hraju celý život. Vždycky jsem byl v bráně emotivní a nikdy mi to nevadilo. Nemá to pro mě vliv. Jsem rád, když jsem v utkání na sto procent. Občas emotivní reakce jsou, ale nelimituje mě to.

 Tým USA ale prý hodně chodí do brány, co vy na to?
Budu to očekávat.A jak se s tím vyrovnám? Budu se před zápasem modlit.