Jaká je švýcarská liga oproti extralize nebo třeba NHL?
Oproti extralize, kterou často sleduju v televizi, je to tady mnohem rychlejší a tvrdší, takže na všechno máte méně času. Kluci v Česku na druhou stranu hrají techničtější hokej. Švýcarská liga je založená na bruslení a myslím, že funguje jako výborná příprava pro kluky, kteří sní o hraní v NHL. Stačí se podívat, jak v Chicagu momentálně řádí Dominik Kubalík, který tady minulou sezonu vyhrál bodování.
František Řehák
Největší část letošní sezony strávil ve druhé švýcarské lize. Na hostování v Thurgau odehrál coby útočník 31 zápasů, v nichž nasbíral 9 bodů (5+4).
Nastoupil ovšem i mezi elitou. Za Rapperswil stihl 16 duelů se statistikou 3+2. V mužstvu potkával jednoho z nejproduktivnějších hráčů ligy Romana Červenku. Kdysi na něj coby žák Slavie chodil do pražské O2 areny, teď od něj odkoukává tréninkové praktiky v posilovně i na ledě.
Ačkoliv tým z kantonu Thurgau vypadl ve čtvrtfinále play off, Řehákovi sezona nekončí. Rapperswilu v případě potřeby pomůže v boji o udržení.
Je švýcarská soutěž nejlepší v Evropě, pokud jde o přípravu na NHL?
Momentálně jedna z nejlepších. Ještě bych zmínil švédskou ligu, která do NHL dostává mraky kluků. Možná ještě KHL, ale myslím, že už ne tolik jako dřív. Jsem si jistý, že švýcarská liga vás připraví fakt dobře. Dost tady hrají i kluci, kteří dřív prošli NHL nebo KHL. Bavil jsem se s nimi o tom. Myslí si, že švýcarská liga se v tempu a nasazení dost přibližuje k NHL.
Do Švýcarska jste odešel už ve 14 letech z pražské Slavie. Co vás k tomu vedlo?
Tehdy mě ani nenapadlo, že bych odešel. Plán byl takový, že zůstanu, protože mým snem bylo hrát za áčko Slavie. Táta mého kamaráda Honzy Kvapila, který pochází z Berouna, ale zničehonic napsal mému tátovi, že Honza má šanci jít do Davosu a že můžu jít s nimi, protože potřebují dva hráče. Tak jsem si řekl, že proč ne. Neměl jsem co ztratit. Ještě před sezonou jsme tam jeli a uspěli na čtyřdenní zkoušce, která zahrnovala fyzické testy a dva zápasy. Chtěl jsem tuhle šanci využít, abych se naučil jazyk a posunul se dál v hokeji i v životě. Teď umím německy a už se domluvím i tou jejich švýcarskou němčinou.
Byly vaše začátky v cizí zemi a navíc v tomhle věku těžké?
S Honzou Kvapilem nám pomohlo, že jsme bydleli spolu a navíc v rodině, která se o nás neskutečně starala jako o svoje vlastní děti. Uvařili nám, prali, jezdili jsme na výlety, lyžovali… Kluci v kabině se o nás a celkově o český hokej taky docela dost zajímali, protože mezi sebou nikdy neměli cizince. Vzali nás mezi sebe. Žádný problém. Nakonec jsme byli mistři Švýcarska. V podstatě se mi ani nestýskalo, protože pořád bylo co dělat. Jen večer jsem občas měl slabší chvíli, ale to přešlo po půl roce.
Pokud jde o hokej, měl jste to jako cizinec těžší? Minimálně o nejvyšší švýcarské lize platí, že si drží jen zahraniční špičku, ne průměrné hráče.
Cizinec musí pokaždé v něčem vyčnívat. Je jasné, že kdybychom neměli týmu co dát, nenechali by si nás. Mezi dospělými už je to mnohem těžší. Je super, že už mám švýcarskou licenci. Bez ní můžou hrát v zápase jen čtyři cizinci a jejich výkonnost tomu musí odpovídat. Musejí být nejlepší v bodování. A když nejsou, tak prostě hrát nebudou. Je na ně hodně velký tlak. Ale i já nějaký cítím, přestože mám tu licenci. Pořád to berou tak, že v sestavě zabírám místo švýcarským hráčům a musím hrát lépe, jinak si mě nenechají.
Co jste musel pro švýcarskou licenci udělat?
Musíte tady strávit pět sezon, ale je to těžké. Myslím, že musíte hrát v mládežnických výběrech - za mladší dorost, juniory. Až potom dostanete licenci. Není to tak, že dva roky budete hrát juniory a tři roky áčko. To už pak nejde.
Souvisí licence jen s hraním v lize, nebo se dá brát i jako jakýsi náběh ke švýcarskému občanství?
To ne. Myslím, že abyste získali občanství, musíte tady žít šest let, platit si pojištění, chodit do školy, pracovat… Podrobnosti úplně neznám. Já si o občanství budu moct zažádat za rok, ale vůbec o něm nepřemýšlím. Jsem spokojený s tím českým a jsem na něj hrdý.
Za Česko jste si před časem mohl zahrát na mistrovství světa dvacítek, ale finální nominace vám navzdory zkušenostem ze špičkové ligy utekla. Čím si nezdar v kempu vysvětlujete?
Asi jsem se nezalíbil trenérům, nepřesvědčil jsem je. Jinak mě nic nenapadá. Já mám svědomí čisté. Vím, že jsem každý trénink i přípravné zápasy odjezdil na sto procent. Věřil jsem, že podle výkonnosti se do týmu dostanu, ale bohužel to nevyšlo. Nedá se nic dělat, zase další zkušenost. Mám nové cíle. Chci si zahrát na mistrovství světa dospělých.
Švýcaři za posledních sedm let získali na světovém šampionátu dvě medaile. Česko žádnou. Překvapuje vás to?
Ani ne, protože od 14 let vidím, jak se posouvají. Kolikrát jsme tady měli trenéry z Kanady, Ruska, Finska. Specialisty na bruslení, střelbu… Byla jen otázka času, kdy se Švýcarům práce zúročí. Není vůbec náhoda, že vyhrávají medaile. A myslím, že úspěch chtějí víc a víc. Na turnajích určitě nejsou za outsidery jako dřív, spíš patří k těm, proti kterým se nehraje vůbec lehce.
Myslíte, že český hokej má před tím švýcarským pořád náskok, nebo už ho ztratil?
Sám vím, že jsme lepší, a štve mě, jak nás srovnávají se Švýcary, Němci. Na druhou stranu je to kvůli výkonům, které předvádíme na mezinárodní úrovni, nic jiného za tím není. Švýcarští kluci vědí, že si nominaci zasloužili svými výkony. Jsou sebevědomí a hrdí. Proto potom hrají tak, jak hrají. Do toho mají u reprezentace trenéry, kteří se pořád vzdělávají. Všechno do sebe zapadá. Navíc už ti kluci také umějí výborně bruslit, střílet. A všichni jsou na tom podobně po fyzické stránce, takže je těžší se prosadit. Myslím, že v mládeži se náskok pomalu vymazal, ale v dospělé reprezentaci jsme pořád lepší. Věřím, že to tak i zůstane. Nezbývá nám nic jiného, než je porážet, kde to jde, jinak s nimi pořád budeme srovnáváni.
V Rapperswilu máte smlouvu do roku 2021. Co plánujete dál? Táhne vás to vůbec ze Švýcarska?
Nabídli mi dvouletou smlouvu s tím, že se ukáže, jestli se prosadím v dospělém hokeji, nebo mě šoupnou zpátky do juniorky, kde můžu hrát posledním rokem. Tu jsem ale hrát nechtěl, tak jsem udělal všechno pro to, aby je přesvědčil, že můžu hrát dospělý hokej, což se mi podařilo. Začal jsem ve druhé nejvyšší lize za Thurgau a nakonec odehrál 16 zápasů v té nejvyšší za Rapperswil, kam se chci natrvalo dostat za rok. Ve Švýcarsku bych chtěl určitě zůstat pár let. Potom se uvidí, jaký ze mě bude hráč. Momentálně mě to nikam netáhne, protože vím, že mám šanci hrát nastálo v jedné z top lig na světě, a to byl vždycky jeden z mých snů.
