A.cz: V loňské sezoně jste okusil zámořskou NHL. Teď jste v Liberci a chytáte spíše na farmě v Benátkách. Neberete to jako krok zpět?
Vůbec ne. Právě si myslím, že to pro mě bude velký krok dopředu, zatím jsem o tom přesvědčený. Už jen proto, že je se mnou v Liberci Jánko Lašák, vedle kterého to je pro mě obrovská škola. Celkově jsou Bílí Tygři klub na vysoké úrovni, nebál bych se to srovnat s Amerikou. Beru to jako odrazový můstek pro další angažmá.
Proč jste se nedohodl v Mladé Boleslavi, odkud jste do zámoří odcházel?
My jsme a agentem Boleslav vůbec neřešili. Mně volal osobně Filip Pešán a ten rozhovor s ním mě natolik zaujal, že jsem prostě věděl, že chci sem. I když jdu teď občas do Benátek, nevidím na tom nic špatného. První liga má taky kvalitu a já se chci soustředit jen na sebe.
Když se vrátíme pár let do minulosti, v roce 2011 jste byl draftovaný do kanadské QMJHL, kde jste ale pobyl jen jednu sezonu. Proč?
Protože jsem měl ještě platnou smlouvu v Boleslavi, takže jsem se vrátil. Popravdě jsem byl ale docela bláhový. Měl jsem v Kanadě dobrou sezonu a myslel jsem si, že budu draftovaný. Sledoval jsem ho na notebooku, který jsem pak s brekem zabouchl a nevěděl, co bude. O pár dnů později mi volali z Bolky, že mám přijet.
Tak jste sedl na první letadlo a pospíchal jste chytnout šanci?
No, to bylo trochu komplikovanější. Já neměl peníze ani na letenku, musela ji za mě platit přítelkyně. Trénoval jsem totiž v Montrealu a fakt jsem myslel, že si mě nějaký klub vybere. Ale nic.
Jak to poté vypadalo v Boleslavi?
To se tam ještě hrála první liga. Já začínal jako trojka za Vlastou Lakosilem a Michalem Valentem. Hned po dvou kolech jsem ale začal chytat a v brance už jsem zůstal.
Po dvou povedených sezonách jste ale znovu zvolil odchod za oceán, kde jste se přes ECHL, AHL dostal nakonec až do branky Colorada v NHL, byť jen na jediný zápas. Jak na něj vzpomínáte?
Bylo to něco neuvěřitelného. Ten pocit, když se vám splní to, o čem od malička sníte, je nepopsatelné. Věřil jsem, že se mi to povede, makal jsem a pak to bylo takové zadostiučinění po tom všem. Každopádně doufám, že to nebyl můj poslední zápas. Věřím, že se tam vrátím.
Bylo to o to víc speciální, že si vás do týmu vybrala brankářská legenda Patrick Roy?
Jasně, to bylo parádní. Celé to okolo bylo ale taky zvláštní. Tým byl na tripu v San Jose, na ranním tréninku onemocněl Calvin Pickard a bylo jasné, že chytat budu já. Na led se mnou šel ve výstroji sám Patrick Roy, abychom byli dva gólmani. Já se postavil jako jednička na stranu, kde bych chytal první a třetí třetinu, jenže pak přijel on, ať odjedu na druhou stranu, že tady je zvyklý chytat on. (smích)
Co jste mu na to řekl?
'Ano pane', a v tichosti jsem fičel na druhou stranu. Pro mě je Patrick obrovská legenda, od mala jsem ho měl na zdi na plakátu a pak jsem s ním trénoval. Bylo to jak ze sna.
NHL tedy pořád zůstává cílem a jasnou metou?
Je to tak. To bude můj cíl do konce kariéry, nebo dokud se tam prostě nedostanu. Budu pro to dělat všechno.
