O funkci sportovního manažera v Litvínově jste se sám přihlásil. Proběhlo výběrové řízení, nebo jste byl jediný kandidát?
Proběhlo výběrové řízení. Takhle je to v Litvínově nastavené. Jsem rád, že se rozhodli pro mě. Ani nevím, kolik bylo na funkci kandidátů.
Proč si klub vybral zrovna vás, když jste předtím tuhle funkci nikde nevykonával?
To byste se musel zeptat lidí, kteří o tom rozhodovali. Já jsem akorát rád za důvěru. Šel jsem do toho s tím, že můžu nabídnout praxi hráče, trenéra a dobrou znalost litvínovského zázemí. Rozhodující pro mě bylo i to, se kterými lidmi budu pracovat. Jsem spokojený.
Na začátku extraligy sbírá Litvínov výhry. A pozornost budí i tím, že nasazuje šestnáctiletého Jana Myšáka. Jak probíhala diskuze, jestli mladíkovi dát prostor?
Měli jsme na něj stejný pohled. Mančaft je třeba oživit směrem k mládeži. A jeho výkonnost byla taková, že si o áčko říkal. Teď se ukazuje, že určitou kvalitu má.
A jaký má podle vás potenciál?
Může dosahovat těch nejvyšších hokejových met. Na svůj věk je to docela vyspělý hráč, který se nebojí hrát a je fyzicky připravený na to, aby zvládl ten největší problém, tedy přechod z juniorského do seniorského hokeje. Hrozně dobré pro něj je, že nastupuje ve formaci s Viktorem Hüblem a Františkem Lukešem. Oni mu pomůžou, ale i on je pro lajnu důležitý.
Zářící dorostenec
Nejen v extralize, ale i v ostatních top evropských ligách (KHL, Švédsko, Finsko, Švýcarsko, Německo) je výjimečné, aby za áčko klubu nastupoval 16letý hokejista. Litvínovský Jan Myšák má navíc z osmi zápasů čtyři body (2+2) a málokdo mu může konkurovat.
Stejně starý Lucas Raymond odehrál za švédskou Frölundu jediné utkání, Kasper Simontaival má z pěti duelů za finskou Tapparu dvě asistence.
V celkovém nasazování mladíků je však extraliga na úrovni švýcarské NLA. Ve švédské SHL i finské Liize letos nastoupilo zhruba třikrát víc juniorů.
Čím? Jaké má přednosti?
Má jich víc. A čím bude starší a tedy fyzicky ještě připravenější, jeho kvalita by měla růst nahoru. Jinak je to technicky vyspělý chytrý kluk, který chce hrát hokej co nejlíp a sahá si na maximum.
Když přemýšlíte, zda nějakého mladíka vytáhnete do extraligy, jak důležitý je kromě hokejových kvalit jeho přístup?
Ne nadarmo se říká, že talent bez práce je k ničemu. Funguje jenom chvilku. Kolikrát nakonec dosáhnou na vyšší výkonnost hráči, kteří nejsou tak talentovaní, zato na sobě ochotně pracují.
Šéf Litvínova Jiří Šlégr mluvil před sezonou o užším propojení áčka a mládeže, o kladení důrazu na výchovu vlastních hráčů. Můžete blíž popsat vaši vizi?
Vytvořili jsme komisi, která zajistí, aby nerozhodovali jen trenéři áčka, nebo mládeže. Chtěli bychom se vrátit k tomu, čemu Litvínov kdysi dominoval. Byl schopný vychovávat mládež nejen pro sebe, ale pro světový hokej.
Pramení vaše orientace na mládež i z toho, že tahouni týmu František Lukeš a Viktor Hübl už před sebou nemají tolik let kariéry?
Obrovsky je uznávám za to, na jaké úrovni ve svém věku jsou (Lukešovi je 36 let, Hüblovi 40, pozn. red.). Je to jenom dobře. Na druhou stranu je třeba postupně přivádět nové hráče, jako je Myšák, kteří se na ledě něčemu přiučí a nebudou na kvalitní hokej koukat jen v televizi. Právě oni později můžou pomoct dalším mladým hráčům. Jde o nějakou přirozenou posloupnost.
Vidíte v Litvínově kromě Myšáka dalšího dorostence nebo juniora, který by za áčko mohl hrát už letos, případně za rok?
Několik šikovných hráčů tady máme, ale Myšák je výjimečnější. Proto dostal šanci už teď. To ale neznamená, že když někdo není schopný hrát v šestnácti sedmnácti za áčko, tak v budoucnu nemůže být jedním z nejlepších. Záleží na víc faktorech. Někteří hráči mají ideální věk na přechod do áčka třeba až v jednadvaceti.
Plánujete, že v každé sezoně si vytáhnete "nahoru" alespoň jednoho juniora?
Pokud se v ročníku objeví - jako se to stávalo za naší éry - tři čtyři hráči, je to jenom dobře. Těžko se to plánuje, ale myslím, že v každém ročníku by měl být alespoň jeden hráč, který zabojuje o áčko.
Čistě pragmaticky - vyplatí se výchova mládeže? Ti nejlepší na rozdíl od dřívějška nezůstanou v Litvínově, ale odejdou do světa.
S tím musíme počítat. Pokud se výchovou mládeže nezačneme zabývat, tak ne že by tu hokej skončil, ale nebude na kvalitní úrovni. A projeví se to nejen na klubové, ale i na mezinárodní scéně. Doteď se výchova mládeže zanedbávala nebo se nedělala kvalitně, takže je nejvyšší čas ji zase nastartovat.
Za přímý přestup hráče do NHL dostane český klub kompenzaci necelých šest milionů korun. Je to adekvátní částka?
Jde o to, kolik hráč stojí a kolik za něj klub dostane. Je to určitě jiné než ve fotbale. Největší rozdíl je v tom, že tady je částka nastavená předem. Lidé, kteří tuhle smlouvu udělali, by měli mít podklady, proč se dostali na tohle číslo. Měli by si ho obhájit. Nedokážu teď posoudit, jestli je to o tom, že víc jsme dostat nemohli, nebo jestli to opravdu pokryje náklady za výchovu.
Před časem jste uvedl, že český trh je trochu zkažený a že ne vždy rozhodují výkony hráčů. Co všechno tedy rozhoduje při shánění posil?
Český trh nemá pevně daná pravidla. Až nějaká budou, můžeme se bavit, jestli se porušují, nebo ne.
Jak byste ta pravidla nastavil?
Tohle není na jednu otázku, ale na velký rozbor. Myslím, že po revoluci tady bylo nastavené něco, co fungovalo. V současnosti jsou v uvozovkách pravidla velmi benevolentní a mění se podle momentálního výkladu.
Občas se diskutuje třeba o zavedení platových stropů. Jste pro?
Platový strop může být v Americe, kde klub vlastní majitelé a dělají se zaměstnanecké smlouvy. My fungujeme na jiné bázi. Hráče nedraftujeme, nedáváme jim pravidla, podle kterých se musí řídit. Pokud se na druhou stranu bavíme o finančním ohodnocení hráčů, tak by platový strop měl být, ale nedokážu si představit, že by se na českém trhu všichni dohodli a začali něco takového dodržovat. A také musíme vycházet z finančních možností majitelů.
Jaké je vaše strategie při verbování posil?
Dřív se hráči hodně doplňovali, dneska se týmy spíš staví od základu po několik let. Také se bavíme o tom, že český hokej potřebuje oživit mladými, na druhou stranu je tady velký otazník, jestli jsou ti mladí dost kvalitní na to, aby mohli převzít role v extralize.
Do Litvínova jste se vrátil po 27 letech. Zůstala v něm atmosféra jakéhosi rodinného klubu?
Zdejší klub svým způsobem zůstane stejný, protože je z menšího města. A litvínovský hokej byl vždycky oblíbený a postavený na útočné fázi. Hodně se změnilo to, že dřív jsme měli opravdu velkou základnu vlastních hráčů, tím to bylo takové rodinnější. Dnes je tým poskládaný i z hráčů, kteří přijdou, z cizinců. Atmosféra v klubu a v kabině ale zůstává stejná.
