Praha - Odmalička snil o NHL a čekal až na ní bude dobře připravený. Roman Červenka loni podepsal smlouvu v Calgary. V době, kdy už dávno patřil k oporám reprezentace a v Evropě platil za jednoho z nejlepších hokejistů. Jenže ani to nestačilo.

Šikovný útočník si po jedné sezoně balí kufry a vrácí se zpět do ruské KHL. Tam, kde ho fanoušci uznávají a hlavně tam, kde se bude hokejem zase bavit. 

Červenka se na tři roky upsal ambicióznímu Petrohradu. Vydělá si tam sto milionů korun ročně.

"Těším se na to. Petrohrad je ambiciózní klub a já chci vyhrávat. Riskovat ztrátu dalšího hokejového roku, kdyby mi to v NHL náhodou zase nevyšlo, jsem už nechtěl," říká v rozhovoru Červenka.

Od vašeho konce v Calgary a vůbec celé neúspěšné sezony uplynulo už pár měsíců, jak se na to zpětně díváte?
(Přemýšlí) Je to zkušenost. Chtěl jsem si vždycky NHL zahrát a to se mi splnilo. Já se na tom snažím najít jen pozitiva. Rozhodnutí tam jít vůbec nelituju, akorát je škoda, že to nevyšlo a že jsem nedostal takový prostor, jaký mi Calgary slíbilo a jaký jsem sám čekal.

Je to pro vás o to těžší, že jste do zámoří odcházel jako zkušený hráč a hodně se toho od vás čekalo?
Samozřejmě. V sedmadvaceti to není jednoduché. Největší problém byl v tom, že jsem zvyklý být důležitým členem mužstva a já jsem se takhle v Calgary necítil. Pak mě nebavilo ani trénovat a hokej jsem si neužíval.

Kdyby mi bylo dvacet, asi bych měl času víc. Ztráta i druhého roku hokejového života, kdyby mi to v NHL nevyšlo ani příští rok, by byla hodně. Chci se hokejem bavit. Když je člověk zvyklý hrát pětadvacet minut na zápas a najednou sedí na tribuně, tak to není nic příjemného.

Byl jste rozhodnutý hned po sezoně, že se vrátíte do KHL?
Ne, to jsem nebyl. Já jsem totiž vůbec nepočítal, že by nabídka z Petrohradu mohla přijít, protože práva na mě měl v KHL Lev Praha. Od něj jsem nabídku dostal, ale nebylo to úplně to, co bych si představoval. Byl jsem v tu chvíli ještě odhodlaný změnit tým v zámoří. Najednou se ale ozval Petrohrad a celá situace se změnila, protože je to jeden z nejlepších klubů v Evropě. Chci být důležitým členem jeho týmu a hokejem se zase bavit. 

Takže jinými slovy byla nabídka Petrohradu tak dobrá, že už nestálo za to čekat na zájem v NHL?
Nebudu říkat, že ne. Hodně velkou roli ale hrálo taky to, že je to zrovna Petrohrad. To město se mi hodně líbí, je mnohem přijatelnější pro rodinný život, z těch ruských se úplně vymyká. Petrohrad je navíc tým, který má obrovské ambice. Já chci vyhrávat a moc se na to těším.

Asi se nikdy nedozvíme, jestli to bylo správné nebo špatné rozhodnutí, ale člověk by svých rozhodnutí nikdy neměl litovat.

Touha dostat se do nominace na olympiádu v Soči v tom roli hrála taky?
Abych řekl pravdu, tak ani ne. Já bych si na olympiádě samozřejmě rád zahrál, ale olympiáda je čtrnáct dní a já jsem se rozhodoval, co budu dělat další tři roky. 

Mrzí vás hodně, jak to v NHL dopadlo?
Samozřejmě, že mě to mrzí. Ale mám čisté svědomí, udělal jsem pro to všechno. Že to nevyšlo, to je prostě život. Člověk si nemůže myslet, že bude pořád jen vyhrávat, takhle to totiž nefunguje. Já jsem rád, že jsem si NHL zahrál.

Hodně lidí z hokejového prostředí říkalo, že stačilo změnit tým, že vám Calgary nesedělo.
Těžko říct, protože v Americe je to všechno byznys. Pokud nemáte ve smlouvě pět šest milionů dolarů, které vám zaručí místo v první lajně už na kempu, tak nikdy nevíte, jak to dopadne. Samozřejmě se dá prosadit i s milionem dolarů, ale je to těžší. Musíte si místo v týmu vybojovat a hlavně k tomu dostat šanci. Já už prostě ztrátu dalšího roku riskovat nechtěl.

Takže si nemyslíte, že by stačila jen změna klubu?
O tom se moc nechci bavit, protože to jsou jen kdyby. Když jsem do NHL odcházel, byl jsem přesvědčený, že jsem podepsal smlouvu správnému klubu a vidíte, nevyšlo to.

Nehrála při vašem neúspěchu roli změna herního stylu? V NHL se totiž hraje úplně jinak než v Evropě...
V tom jsem neviděl žádný problém, vždyť už mám něco odehráno. Já jsem se cítil na ledě dobře, ale problém byl prostě v tom, že jsem zvyklý celou kariéru hrát dvacet minut za zápas a najednou jsem se na led dostával třeba jen na tři minuty. To je pak těžké a řekne vám to každý hráč. Nejen v NHL, ale také v jakémkoliv jiném týmu v Evropě, se strašně moc bodů dělá v přesilovkách a pokud na ní nedostanete důvěru od trenéra, je to těžké. 

Byl o vás po sezoně v Americe ještě zájem?
Nějaké nabídky byly, ale jako volný hráč bych mohl bohužel jednat až v červenci. Po vedení Calgary jsem během sezony chtěl, aby mě vyměnilo někam jinam, ale oni mi řekli, že mě potřebují. Nic se pak stejně nezměnilo.

Je pro vás tímto NHL uzavřená kapitola, nebo to ještě v budoucnu zkusíte jednou?
Nevím, co bude zítra, natož abych věděl, co bude za rok nebo za tři. Určitě to není tak, že už do NHL nechci, ale teď mám platný kontrakt v Petrohradu, který chci dodržet. Pokud pak přijde zajímavá nabídka, tak proč ne, ale bavit se o tom, co bude za tři roky, to je teď zbytečné.