Tampa Bay - Dát pěstí do obličeje legendárnímu Jarome Iginlovi takovou ránu, až to luskne, to je pro něj obrovský zážitek. Drsný obránce Radko Gudas v NHL ale není jen proto, aby zběsile mlátil soupeře. V Tampě Bay se stal už na začátku sezony klíčovým obráncem a to je v olympijské sezoně dobrá zpráva zejména pro trenéra Aloise Hadamczika.

Takhle spolehlivých beků, kteří se budou zodpovědně vracet, padnou klidně po hlavě do střely a když bude třeba, sjednají na ledě pořádek, má totiž v širší nominaci pro Soči česká reprezentace zoufale málo.

Gudas je ale jedním z nich. A pozor: V NHL je navíc pořádně vytížený, zpravidla zhruba 20 minut na zápas. V Tampě se z něj totiž stává defenzivní muž čislo jedna, chodí na všechna oslabení, brání tlak i když se zápas láme. Už ve třiadvaceti letech, teprve na začátku své první kompletní sezony v NHL, ho kouč posílá na led, aby hlídal ty největší hvězdy soupeře.

"Ale hrát proti takovému Crosbymu, to není žádná sranda. Tady budu muset ještě přidat, sbírat víc zkušeností," říká Radko Gudas, obrovská naděje české reprezentace v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

A.cz: V čem vám Crosby dělá takové problémy?
Radko Gudas: Ještě mi chybí trošku více předvídavosti. Takhle šikovní hráči drží puk a celou dobu na vás koukají. Ví, kam se pohnete a udělají rychle krok na úplně opačnou stranu. Tohle ale vychází všechno ze zkušeností. Každým zápasem se to zlepšuje.

V Tampě ale letos těch zkušeností sbíráte hodně. Hrajete téměř 20 minut na zápas, trenér Jon Cooper vám hodně věří, že?
Já doufám, že ano. Hraju pod ním už třetí rok. Trénoval mě dva roky na farmě a teď jsme se oba dostali sem k prvnímu týmu. On mě moc dobře zná, ví co ode mě může čekat a kdy mě může postavit. Ale sám vím, že budu muset ještě přidat a hlavně sbírat ty zkušenosti.

Na kemp jste odjížděl s tím, že máte šanci se mezi šest beků Tampy dostat. Čekal jste, že nakonec budete mít v týmu takhle dobrou pozici?
Oni mi už na konci sezony řekli, že se mnou budou v Tampě počítat a burcovali, ať mám dobré léto a máknu v přípravě. Že dostanu rozhodně větší prostor. Teď mám zhruba dvacet minut na zápas, hraju v první obranné dvojici s Mattem Carlem. To je borec, který už v NHL odehrál přes 500 zápasů a jsme tam od toho, abychom bránili elitní formace soupeřů. Zatím je všechno super.

Loni jste v NHL odehrál jen 22 zápasů, jste vlastně pořád teprve nováček, ale už vás je plný led. Hrajete zodpovědně dozadu, a taky rozdáváte rány. Vy se toho nebojíte, co?
Jo myslíte ty bitky s Iginlou? Tak to byl fakt zážitek, bylo to úžasné. Užíval jsem si to a dělám to pro tým. Spoluhráči i trenér mě pochválili, jsou rádi, že mezi sebou mají kluka, který se nebojí porvat ani s takovými hráči.

Do legendárního Iginly jste se letos pustil už dvakrát. Nevyčítal vám to v zámoří nikdo? Stačí se jen podávat na to, jak kritizovali Tomáše Hertla, když vstřelil drze gól hokejkou mezi nohama.
(směje se) Ne, to naštěstí ne. On si taky přece Iginla pro obě bitky dojel sám. Poprvé jsem ho trefil ve středním pásmu a on mi to chtěl vrátit pěstmi, podruhé si pro to přijel po přerušení hry a chtěl se bít
znovu. Ale je to stejně jedno, i kdybych to vyprovokoval já, tak on tu výzvu přijal. Jen už bych se s ním rád pral taky za trošku jiného stavu, ne když to bylo 0:5. Těším se na příště, byl bych rád, kdybychom je konečně porazili.

Mám zodpovědnost. Za stavu 2:1 bych se nebil

Co se honí hlavou, když trefíte pěstí takovou legendu?
Úžasný, fakt úžasný pocit... Co vám budu povídat. Když jsem byl menší, každé ráno v neděli jsem na NHL koukal, Iginlu jsem hrozně obdivoval. Ale tady nejde jen o to, že se s ním mlátím. Skvělý pocit je už jen to, že proti němu v NHL vůbec můžu hrát.

Přišlo mi, že měl v obou bitkách Iginla navrch. Dokázal jste ho ale trefit tak, že ho to muselo bolet?
Mně se ta první bitka nepovedla, to vím. Podcenil jsem jí už na začátku, protože jsem vůbec netušil, co od něj mám čekat. Měl navrch. Při té druhé si myslím, že už jsem byl trošičku lepší já. Pár ran jsem trefil fakt dobře, sedly mi. Na druhou stranu jsem jich taky pár schytal.

Vy ale v Tampě nejste od toho, abyste se mlátil. Trenér od vás čeká hlavně zodpovědnou obrannou hru. Je těžké někdy udržet nervy a pamatovat na to, že se teď bít nemůžete, abyste tým neoslabil?
Na to si prostě člověk musí dát pozor. Kdybychom vedli o gól třeba 2:1 a soupeř by nás tlačil, tak se rozhodně rvát nebudu. Tohle je věc, kterou jsem se tady za ty tři roky v Americe naučil. Moc dobře si uvědomuju, že nastupuji ve formaci proti elitnímu útoku soupeře. Nemůžu si dovolit takhle hloupě rozhodit sestavu, takže se ovládat musím. A dokážu to.

Tvrdá hra, to je vaše přednost. Moc takových beků v Česku ale nemáme, to jste zdědil po vašem slavném tátovi?
Asi jo. Táta hrál takhle všude po Evropě a já na něj chodil koukat, tohle mám po něm určitě. Mně se to totiž vždycky líbilo a pak mi i on sám doporučil, ať na nic nečekám a jdu do Ameriky hned, protože tam tenhle styl bude sedět. Neváhal jsem, ale musel jsem si dodělat maturity. Bez ní mě do Ameriky pustit nechtěli.

V Česku byste to měl těžší?
Asi jo, český hokej je jiný. Dívá se tady na úplně jiné aspekty hry než v Americe. Tenhle americký hokej mi sedí. Kdybych zůstal doma, byl bych určitě trošku jiný hráč a nevím, jestli bych se vypracoval takhle vysoko.

Vousy musim krátit, na Floridě je hrozné vedro

Vaši tvář zdobí hustý plnovous, jde z něj respekt. To proto, aby si vás soupeři pamatovali?
Jen proto ne. Já ho měl už loni a teď tak nějak cítím, že už to tady v NHL patří k mé image. Mě navíc moc nebaví holení a roste mi to rychle. Musím ho ale udržovat a nenechávat narůst moc dlouhý, tady na Floridě je totiž pořádné vedro.

Ale ještě zpátky k vám. Jednoho tvrdého a zodpovědného beka prý hledá trenér Alois Hadamczik na olympiádu do Soči...
No to uvidíme. Já doufám, že si mě trenér Hadamczik vybere, bylo by to splnění velkého snu. Ale tým bude stavět on, určitě má nějakou představu, jak chce na turnaji hrát a sám bude vědět, jaké typy hráčů potřebuje. I kdyby mě nevzal, já to budu respektovat. Počkejme si ale na toho 13. ledna a termín zveřejnění nominace, jak to dopadne. Pro mě je teď ze všeho nejdůležitější, abych dál hrál jako dosud a sbíral další zkušenosti.

Asistent trenéra František Musil, který má na starost sledovat hráče v Americe, mi říkal, že tajného favorita už má. Nechtěl jmenovat, ale říkal, že měl vždycky rád pořádně tvrdé obránce. To na vás sedí, ne?
Bylo by to fakt úžasné. Když jsem byl malý a začínal s hokejem, koukal jsem na Nagano. Bylo to něco úžasného, co tam kluci dokázali. Kdybych teď mohl reprezentovat i já, byla by to paráda. Obléct reprezentační dres, to je přece sen každého. Je to čest.

Myslíte kvůli tomu na olympiádu často?
Snažím se na to nemyslet, aby mě to moc nesvazovalo. Ale je fakt, že tomu ani tady na Floridě neuniku a hodně se o tom mluví. Tady v Tampě je hodně hráčů, kteří na těch širších nominacích nejsou a už teď ví, že do Soči určitě nepojedou. Zrovna se tady řeší, jaký bude během olympiády program toho zbytku týmu, který zůstane. Jestli budou moct na těch pár dnů odjet domů, nebo se bude dál trénovat a čekat na kluky z olympiády. Já si teda zatím žádné plány dělat nechci, olympiáda mě hodně láká (směje se).