Peking (od našeho zpravodaje) - Chvíli po závěrečné siréně už se hráči českého národního týmu řítí mixzónou do šatny. Pohledy upřené k zemi, smutné i naštvané výrazy, vše naprosto pochopitelné.
Na zástupce médií se většina z hokejistů raději nedívá, hvězdný playmaker David Krejčí ignoruje žádost o rozhovor a bez reakce pokračuje rovnou do zákulisí. Útočník Matěj Stránský jen odmítavě zakroutí hlavou a mizí v útrobách Národního stadionu.
Brankáři Šimonu Hrubcovi se také příliš mluvit nechce, ale svou mediální povinnost nakonec plní. Nemluví se mu dobře, ztěžka hledá správná slova, přesto hovoří otevřeně a dlouho.
Kapitán Roman Červenka ochotně sdílí své pocity, byť jakkoliv nepříjemné, dobrou čtvrthodinu.
Problém s rozhovorem nemá ani Jan Kovář, do puntíku zachovávají profesionalitu i trenér Filip Pešán a generální manažer Petr Nedvěd.
Opakují se fráze o tom, jak už Češi v hokeji nepatří mezi velmoci. Jak mají fanoušci mírnit očekávání, netoužit po medailích, ale vážit si toho, že o ně můžeme aspoň bojovat. Jak už jsou Švýcaři před námi a jak nám ujel vlak.
Švýcary přitom český tým v obou vzájemných zápasech během pěti dnů poměrně jasně přestřílel, rozhodně nebyl herně horším týmem, jakkoliv v nejdůležitějších aspektech selhal. Členové české reprezentace ale hned několikrát označují zemi helvétského kříže za favorita.
Frázi "nalijme si čistého vína" nezávisle na sobě vyslovují Pešán, Nedvěd i Hrubec.
Pešán: "Bereme to tak, že bez medaile je to neúspěch. Bez diskuse ji chci i já. Nevím, jestli není načase si nalít trochu čistého vína, že spíš je obrovský úspěch o tu medaili vůbec bojovat."
Nedvěd: "Pojďme si nalít čistého vína. K té špičce už delší dobu nepatříme. Není to náhoda, že jsme tak dlouho bez medaile. Můžeme se bavit o náhodě a nějakém štěstíčku, možná jedno dvě MS, ale ne deset let. Mezi velmocemi už nejsme."
Hrubec: "Chceme vyhrávat, ale už nepatříme k favoritům a velmocem. Všechny dřívější úspěchy nároďáku nás formovaly. Díky nim jsme začínali hrát hokej. Ale teď si musíme nalít čistého vína."
Důvěru ve schopnosti týmu a obecně českého hokeje, přestože znovu nepodložené výsledkem, vyjadřuje jen kapitán Červenka.
Na otázku, zda tedy bylo, nebo nebylo reálné čekat od "nároďáku" medaili, odpovídá následovně:
"Myslím, že v momentální situaci ano. Je to tak vyrovnané, že je možné všechno. Potřebuješ, aby se sešlo víc věcí, to je jasné. Stát se to určitě mohlo. Kdyby se to sešlo jinak, mohlo to vyjít. Turnaj nemá významného favorita, může to dopadnout jakkoliv. Hráli jsme vyrovnané zápasy s nimi, s Ruskem, dneska se to přiklonilo k nim."
Kapitán je ale ve svém nadějeplném projevu osamocen.
Válcuje ho nemilosrdný realismus či chcete-li alibismus ostatních lídrů hokejové reprezentace. Místo vyvození důsledků a osobní odpovědnosti dominuje jasný vzkaz fanouškům: Snižte svá očekávání, nemáme na to.
