Bývalý útočník, který ukončil kariéru v roce 2016 v dresu prvoligových Litoměřic, by se do tak zásadních finančních a psychických potíží nedostal, kdyby v nultých letech neručil spoluhráči za nebankovní půjčku na 700 tisíc.

"Byl jsem důvěřivý. Dalo by se říct, že to byl můj nejlepší kamarád, takže jsem vůbec nepřemýšlel, že by to mohlo dopadnout špatně," líčí Horna. Celý jeho příběh si můžete přečíst ZDE.

Problém byl v tom, že nejmenovaný spoluhráč půjčku nesplácel.

"Zhruba rok se nic nedělo. Pak mi zavolali, že spoluhráč neplatí a že na smlouvě jsem podepsaný. S kamarádem jsem měl debatu, proběhly nějaké konflikty, ale byl na tom špatně, takže jsem začal platit," popisuje Horna.

Protože s lichváři se nechtěl stýkat, dodával splátky na předem určené místo, například do schránek. "Platil jsem, takže byl klid. Nebral jsem si ale žádné potvrzení a oni řekli, že jsem jim nic nedal. Pak jsem se zranil a příjem nebyl," doplňuje Horna. Účet mu tak znenadání vyschl.

Neměl ušetřené žádné peníze, protože žil neuvážlivě.

V sedmnácti letech podepsal na Kladně první profesionální smlouvu. V roce 2000 byl u triumfu českých juniorů na mistrovství světa, patřil k vycházejícím hvězdám. Nedlouho po 20. narozeninách vydělával přes sto tisíc měsíčně, později mu gáže narostla na 250 tisíc.

Neušetřil ale prakticky nic. "Dneska se tomu směju, ale spíš bych si nafackoval. I dnes někteří kluci mají podobný příjem, ale neušetří nic. Já byl úplně stejný. Dneska to nechápu. O věcech, které jsem myslel, že potřebuju, už vím, že je absolutně nepotřebuju," vykládá Horna.

"Byl jsem blázen," pokračuje. "Šel jsem do značkového obchodu a koupil jsem si čtvery džíny, aniž bych si je zkusil, takže jsem je pak rozdával po příbuzných, když mi neseděly. Nebo jsem bral kluky do baru a přišlo mi úplně normální utratit za večer 20 nebo 30 tisíc. Hrozně se to rozkutálelo."

Měl za to, že nikdy nebude bez peněz. "Myslel jsem, že ať už po kariéře přijdu kamkoliv, tu práci budu mít. Pak zjistíte, že je to absolutní nesmysl," dodává Horna.

Lichvářům platil roky, aniž by o tom komukoliv řekl. Styděl se. Úroky z půjčky byly tak nesmyslné, že po něm chtěli miliony. Čelil exekucím. V jednu chvíli ho napadlo, že nejlepším řešením krize by byla sebevražda, nakonec ale vyhledal odbornou pomoc v psychiatrické léčebně. 

"Měl jsem výborné terapeuty," vzpomíná. "Neměl jsem žádné sebevědomí. Myslel jsem, že jsem jako člověk absolutně k ničemu. Když ale svůj život probíráte od dětství, najednou zjistíte, že nejste až tak špatný. Co by za to dali jiní…"

Horna dostal i medikaci. Prášky hltal tři roky, než zjistil, že už je nepotřebuje. V pozdější fázi kariéry nastupoval hlavně mimo extraligu - v první české lize, ale i v Kazachstánu, Skotsku nebo Dánsku. Hlavně se ale dostal ze spárů lichvářů. 

Svým příběhem chce upozornit na nesmyslné rozhazování a také povzbudit lidi, kteří se dostali do podobných problémů. "Jde hlavně o psychickou podporu. Ti lidé jsou vesměs na dně. Člověk může pomoct tím, že když to zvládl on, můžou i další. Každý k tomu přistupuje jinak. Je důležité věřit, že jednou bude líp," doplňuje Horna.