Ostrava - Hodně rychle se musel Michal Barinka přeorientovat z olympijské atmosféry na extraligové boje. Vítkovice se pokoušejí proniknout do výhodné elitní šestky, i když domácí porážka se Spartou 4:5 (více čtěte ZDE) jim pozici hodně ztížila. Tři kola před koncem základní části ztrácejí na Zlín a Hradec Králové čtyři body.

"Vždycky je lepší skončit v šestce, odpočinout si a v klidu se připravit na play off. Chceme o ni ještě zabojovat," hecuje mužstvo 29letý obránce.

Začátek utkání proti Spartě byl z vítkovického pohledu katastrofální. Co se stalo?
"První třetina byla děs a bída, to se nemůže stávat, zvlášť se Spartou. Celá první třetina byla z naší strany o ničem. Myslím si, že jsme vůbec nehráli to, co jsme chtěli hrát a co jsme si řekli. Nevím, jestli je chyba v hlavách nebo kde. Musíme být připraveni hrát od začátku zápasu a ne až od druhé třetiny."

Když jste postupně stahovali, začali jste věřit, že byste ještě mohli vyrovnat?
"Sparta má strašně kvalitní mužstvo a vypadalo to, že si to pohlídají. Potom jsme hráli pár přesilovek, něco nám tam padlo a na konci tam ta šance ještě byla, a tak jsme to zkoušeli a doufali."

Tři kola před koncem základní části se stále pohybujete na hraně přímého postupu do play off. Nyní vám na něj chybí čtyři body. Je to pro vás důležitý úkol, nebo to příliš neřešíte?
"Vždycky je lepší skončit v šestce, odpočinout si a v klidu se připravit na play off. Navíc bychom se pak vyhnuli dvěma největším favoritům celé ligy. Takže chceme ještě o tu elitní šestku zabojovat."

Z olympiády jste si přivezl zranění v dolní polovině těla, ale už hrajete. Je tedy vše v pořádku?
"Už ano. Už mě nepíchá při každém otočení, zbylo jen lehčí tahání."

Jak jste se přenášel zpět z olympijských bitev na extraligové boje o postup do play off? Je v tom nějaká podobnost?
"To je. Člověk se musí připravit na každý zápas. Chtěli jsme to vzít tak, že se připravujeme na play off, jenže se nám to nepovedlo a musíme zabojovat ve zbývajících třech zápasech."

Při oznámení nominace na olympiádu plno lidí vaši nominaci shazovalo, nevěřilo vám, ale nakonec se na vaše výkony objevily z různých stran i pochvaly.
"Jestli tohle někdo říkal, tak jsem za to jedině rád. Snažil jsem se odvést maximum pro mužstvo. Jenže v rozhodujícím zápase jsme jako celek vyhořeli."

Vzápětí po skončení olympiády odstoupil z funkce reprezentačního kouče Alois Hadamczik. Vnímáte tuto skutečnost, jakožto jeho zeť, nějak jinak, významněji?
"Ano. Přece jen jsem k tomu blíž než ostatní. Ale je to jeho rozhodnutí, prostě už to asi nešlo zvládat."

Radil se s vámi o tom, jestli odstoupit? Vyptával se vás třeba na situaci v kabině, kdo si co myslí?
"Tohle je opravdu jeho starost. Neprobírali jsme to a ani to nemám zapotřebí řešit. Já mám svoje hráčské starosti a on své trenérské."

Nepřenáší se to tedy na rodinnou pohodu, že byste najednou doma neměli náladu, bylo ticho?
"Nene. Prostě tak to je a je to už pryč."

Nyní tedy směřujete své snažení znovu do toho, abyste se ukázal v tom nejlepším světle trenéru Růžičkovi?
"Samozřejmě, národák je vždycky motivace. Pro mě je čest reprezentovat, ať je u týmu jakýkoliv trenér."