Stockholm - V sobotu čeká český tým v semifinále hokejového šampionátu silný soupeř. Tady jsou příklady, proč je třeba být před zápasem Česko - Slovensko ostražitý.
1. Trenér Vůjtek
Nepodceňujte působení trenéra Vůjtka u slovenské reprezentace a jeho vliv na její úspěch jen proto, že český kouč je u národního týmu našeho soupeře zatím krátkou dobu. Jeho rukopis je zřejmý - na šampionátu například přiměl slovenské hráče, v jejichž žilách vždycky kolovala výhradně útočná krev, systematicky bránit. Nejvíc se to projevilo v zápase s Kanadou. Do té doby úspěšný stroj na góly z NHL se zasekl. Vůjtek, Hadamczikův kamarád, nadiktoval svým hráčům, co po nich chce, a oni to přijali.
2. Neprůstřelný brankář
Kdo před turnajem ve Finsku mohl předpokládat, že Slováci budou své výsledky opírat o výkony brankáře. Odjeli na šampionát s dvojicí nováčků na mistrovství, v bráně začal extraligový Hamerlík. Ale pak přišla nečekaná proměna. Ján Laco začal chytat puky tak zázračně, že leckterý skaut ze zámoří si musel ťukat na čelo. Jak to, že tenhle chlapík ještě chytá v Evropě a ne u nás? Odchovanec Liptovského Mikuláše působil jen ve slovenských klubech (Liptovský Mikuláš, Košice, Zvolen, Nitra). Letos si poprvé zachytal v „cizině" - v popradském Lvu (KHL).
3. Faktor Chára
Zatím nedal na šampionátu gól. A některé jeho občasné chyby v zápase s Kanadou byly na poměry obrovitého zadáka neobvyklé. Ale nenechte se mýlit. Chára, nejvyšší hráč v historii NHL, je hokejista světových parametrů a pokud to předvede v semifinále, bude se mít Jakub Kovář i stínící útočníci co ohánět. Chára má dělovku, kterou poslední roky vždy zvedá rekord v rychlosti střely (175,1 km/h) při měření této disciplíny v NHL.
4. Rychlík Bartovič
Rychlík, kterému po skončení letošní sezóny přehodili výhybku (z extraligového Liberce do KHL), prožívá mimořádně vydařený šampionát. Dal gól Kanadě na 3:3, to byl asi jeho nejdůležitější moment na skandinávském šampionátu. Nenechte ho vůbec rozjet a brnkejte mu na nervy, radí beci, kteří ho znají z extraligy.
5. Penzista Šatan
Důchodce? Ale jděte. Samozřejmě, že sedmatřicetiletý hráč už není tím, kdo se v Bufallo Sabres stal šestkrát nejlepším střelcem týmu. Ale kdo viděl, jakým způsobem dal gól na 2:0 Kanadě, ví, jak se to má dělat, když chcete rychlost postupně a úspěšně proměňovat ve zkušenosti. Věděl přesně, kde má být.
6. Ostrá trojka: Mikúš - Tatár - Miklík
Uvidíme, zda trenér Vůjtek nechá tento útok pohromadě i na semifinále, ale i kdyby ne, pak dvojice Mikúš a Tatár musí vyvolávat poplach v obranných řadách soupeře. Čerstvá posila HC Lev (Mikúš) i jeho kolega z útoku Tatár ukazují na šampionátu rychlé kombinace a hlavně důraz. Při jejich střídání to vypadá skoro, jako když na led vyjedou Češi Novotný a Petružálek. Mantinely praskají ve švech.
7. Hlad po úspěchu
Slováci se dostali takto daleko - do semifinále - naposledy v roce 2004. To bylo v Praze a na šampionátu, kde se domácí čeští diváci museli se smutkem koukat, jak Jágr a další vypadli, se Slováci stali náhradním fandítkem. Mistry světa byli Slováci jen jednou - ve Švédsku. Jejich touha zopakovat ve Skandinávii národní úspěch bude obrovská.
8. Rivalita s Čechy
Když se v O2 aréně hrál jeden z posledních přátelských zápasů před šampionátem a Češi přivítali Slováky, roztáhl domácí kotel obří transparent s Jánošíkem. Nápis „Prečo som vždy za Čechom" vyvolal smích a bouřlivý aplaus. Rivalita mezi českým a slovenským hokejem má na oba týmy různý dopad. Slováky vybičuje k maximu, Čechy někdy svádí k tomu říci si, že Slováci nás - až na jednu výjimku - nikdy v důležitém zápase neporazili.
9. Tým
Trenér Vůjtek nikoho ze slovenských hvězd v zámoří nebo KHL nenutil, ani nepřemlouval ke startu na šampionátu. Odměnou je mu sice papírově slabší kádr, ale soudržný tým. Drží při sobě za každých okolností, povzbuzují se.
10. Znalost prostředí
Slovákům může vyhovovat, že mají Hartwall Arénu najetou ze základní skupiny. Češi se do ní přestěhovali až po čtvrtfinálovém vítězství nad Švédy.
