Živě ze Ženevy: Jedem domů! Jak to mohli Dědkovi udělat

Jedeme domů! Ať jsem potkal v posledních dnech naší účasti na mistrovství Evropy českého novináře z tištěných novin nebo z televize, svorně řikali: "Přeji jim postup, ale představa, že budu v Seefeldu čekat ještě týden na čtvrtfinále, mě děsí, už je to dlouhé, chci domů.." Překvapivě se domů chtělo více televizním štábům, než ostatním druhům medií. Když jsme po prohraném utkání čekali v autě před ženevským stadionem na našeho fotografa, který opustil presscentrum jako téměř poslední novinář (!) a pozorovali hloučky tureckých fanousků, kteří tancovali a zpití senzačním vítězstvím poplácávali české soudruhy, nevěřili jsme stejně jako oni, čeští fandové, svým očím. Jak to mohli Dědkovi udělat? Takhle projet vyhraný zápas? Sesypali se jako tým z oblastního přeboru! Na rozdíl od českých fandů, kteří pili pivo, jsme pili Redbull a tak si náš střízlivý mozek, před sebou cestu do Seefeldu a pak domů, říkal, Turek už je dávno v Evropě, alespoň v té fotbalové. Pak Tomáš konečně přišel a vyrazili jsme domů, tedy do Seefeldu. A říkali si společně s fotbalisty: Z Vídně by se domů jelo lépe... (mab)

Včera to byl proti Portugalcům pěkný nervák. Jen těžko se na novinářské lavičce zachovávalo dekórum objektivity. Nedalo mi to, abych si po Sionkově trefě nezakřičel „gól" nebo si nezanadával po sporném verdiktu sudího. Nakonec to naši prohráli, ale byla to pěkná podívaná. Zážitkem byl ale celý den v Ženevě. Elegantní metropoli frankofoní části Švýcarska prosycené středomořským klimatem a ležérnějším přístupem k životu potkal nájezd českých pivních skautů, kteří o sobě dávali vědět snad v každé hospodě. Na bulváru u ženevského jezera se tak míjeli navonění manažeři v oblecích s pupkatými fanoušky navlečenými do těsně přiléhajících národních dresů. Jejich „Kdo neskáče není Čech" na každém rohu konkurovalo karnevalové pojetí oslav fotbalu v režii Portugalců. Nejoriginálnější fanouškovskou rekvizitou byl však do zelenorudých portugalských barev vyvedený postarší peugeot, který brázdil ulice města a kromě nezbytného klaksonu o sobě dával vědět i nahlas puštěnými plážovými hity z autorádia. Portugalcům se přezdívá Evropští Brazilci, ale to samé neplatí o jejich fanynkách. Kdo čekal pastvu pro oči, a´la fanynky Brazílie, musel být spíše zklamán. Zatímco Portugalci zřejmě nechali své krasavice doma, Česko exportovalo do Ženevy krásu v policejních uniformách. Pohledná dlouhovlasá česká policistka v kloboučku a minisukni nechybí snad na fotografii žádného českého příznivce, který dorazil na středeční zápas. Přestože všichni dobře věděli, kde je stadion Stade de Genéve, neváhali využít jako záminku k zahájení konverzace s půvabnou dámou právě dotaz na správný směr. Policistku neodradil ani alkoholový odér linoucí se z úst většiny dotírajících fandů a trpělivě radila a nechávala se fotografovat. Samotný zápas byl strhující stejně jako naše zpáteční cesta do našeho horského hnízda v Seefeldu. Vyjet takřka o půlnoci na 550 kilometrů dlouhý výlet napříč dvěma státy není nic moc. Na mě vyšla řada při řízení na posledním úseku. Při zastávce na benzínce mě kolem třetí ráno zastihlo nečekané překvapení. Co to tady hraje za muziku? To znám. No jo dyť to je přeci Karel Gott, akorát, že místo „v dálce stojí malý úl" zpívá „in einem unbekannten Land"….jasný důkaz, že jsem zase v zemi, kde se místo bonjour zdraví grüss Gott… (roj)

Ženeva - Tak a jsme téměř u Středozemního moře. Malinko přeháním, i když je to tak. Dorazili jsme do Ženevy, která leží na samém jižním cípu Švýcarska. Francie je coby kamenem dohodil, hranice jsme míjeli asi o dva kilometry. Bohužel, na Riviéru naše cesty nevedou. Ale proč vlastně bohužel, stejně je ošklivě a nás čeká další událost roku. Sportovního. Fotbalového. Čeští fotbalisté sehrají ve středu zápas proti Portugalcům. Kromě stadionu, mimochodem - na fotkách vypadá mnohem hezčí než ve skutečnosti - jsme se dostali do města. Zmínil jsem špatné počasí. Když jsme odjížděli ze Seefeldu, tak bylo nádherně. Poprvé obloha jako vymetená, sluníčko a my museli pryč. Ženeva nás uvítala temnou oblohou, objevilo se pár blesků a zaznělo pár hromů. V centru jsme chvíli sledovali fotbal, večer hrálo Švédsko s Řeckem. K nadšení většiny přitomných fanoušků nakonec vyhráli Seveřané. Byli jste někdy na vyhlášení Miss? Nebo jste byli na velké módní přehlídce? Pokud ano, náměstím v Ženevě byste nebyli překvapení. Pokud ne, tak byste koukali jako někteří Češi, kteří do města dorazili o den dříve. Fanynka na každém kroku, typické Švédky, tedy s blonďatými vlasy. No pro mužské oko krása pohledět :-) A abych ještě napsal něco o naší cestě, při hledání ubytování jsme si udělali kolotoč. Pětkrát jsme si projeli jeden kruhový objezd. A ne zrovna malý... Proč? Já říkal, že máme jet jedním směrem, kameraman Martin nesouhlasil. A řídil fotograf Tomáš, který nechtěl nic zkazit, a proto nás nechal se hádat. Samozřejmě moje navigace byla ta správná! (maj)

Seefeld - Dali jsme si jeden den pauzu. Obrazně řečeno. Teda myšleno v rámci blogu. Jinak jsme si totiž o víkendu opravdu užili. V pátek ráno, jak jste se mohli dočíst níže, jsme vyjeli ze Seefeldu do Basileje, kde sehráli Češi první zápas Eura. Vyrazili jsme kolem osmé hodiny ranní. Říkali jsme si, tiskovku s Platinim stíháme. Ani omylem! První zdržení nastalo, když jsme opravovali světlo u auta. Potom jsme si chytře zajeli do Bregenzu. A s přibývajícím časem mi bylo jasné, že tam prostě do jedné hodiny nedojedeme. A když začalo ve Švýcarsku pršet tak, že jsem viděl sto metrů dopředu, tak jsem byl slušně řečeno naštvaný. Možná ani kolegové nebyli v klidu, obloha jak nevymalovaná a já malinko překračoval povolenou rychlost. Opravdu malinko... Stalo se nečekané, stadion byl hned na kraji města a pana Platiniho, který šéfuje evropské fotbalové federaci, jsme stihli. Kdybychom ho zmeškali, tolik by se nestalo. Byl totiž nudnost sama.

Určitě vás zajímá, jak vypadal sobotní zápas. Hodně mých kamarádů a kamarádek se mě ptalo na názor a říkal jsem jim to samé, jako píšu sem. Nervozita, taktika a opatrnost sehrály svou roli. A nebo ještě jinak - já jsem do sebe dostal téměř celou krabičku tictaců... Každopádně dopadl ve prospěch českého týmu, a to bylo překvapení. Hlavně pro celou řadu "fanoušků", kteří tým zatracovali. Zpět k naší cestě, nazpátek byla ještě dobrodružnější. Hned na parkovišti jsme si opět pohráli se světlem. Potom pro změnu začalo pršet a řízení mě značně unavovalo. Těsně před hranicemi jsem to předal našemu kameramanovi. Snažil jsem se usnout, jenže jsme se trošku ztratili. Do Seefeldu jsme se vrátili ve čtyři ráno. Takže, až mi zas někdo bude říkat, že by se mnou rád měnil, tak budu souhlasit. Hned ráno psaní článků, sledování tréninku a podobných nezajímavých věcí. Prostě cirkus a jeho hlavní atrakce kolotoč je zpátky doma. Jinak, abyste si nemysleli, že ty dva dny byly chudé na příhody a vtipné scénky, tak nebyly. Jen už není možné je publikovat. Zaprvé - kolega by se urazil, zadruhé - už by to bylo trapné. (maj)

Seefeld - "od toho, co zase zdržoval" - Vyrážíme do Basileje, dějiště prvního utkání českých fotbalistů na Euru 2008. Tedy za chvíli, dnes totiž nezdržuji já, ale dva kolegové. Domluvili jsme si v 7:45 odjezd, ale oba jsou ještě v koupelně. Tedy každý v jiné, samozřejmě. Pro uvedení včerejšího příspěvku na pravou míru musím dodat, že klíče byly v autě! Přece!

V blogu si prý každý může napsat co chce, ale mělo by to čtenáře bavit číst. A víte, co mě baví na focení fotbalu? Kromě sportovních, i ty herecké výkony. Díky tomu, že dřepím v první řadě hned u hřiště a slyším na živo, co na sebe hráči křičí, jak si nevybíravě nadávají mezi sebou i s rozhodčím a hlavně na vlastní oči vidím jednotlivé "fauly". To byste nevěřili, jaké je to kuriózní divadlo vidět, jak se dva protihráči těsně minou a buďto jeden anebo rovnou oba upadnou a svíjejí se na zemi. Už to dokonce vypadá, že se z té země nezvednou. A když se jim to s dramatickým výrazem, za nějž by se nemuseli stydět ani studenti herecké školy, podaří, během několika vteřin, jakoby mávnutím kouzelného proutku, odsprintují zase k bráně zkusit porazit soupeře i jinou - sportovnější - hrou. Jsem rád, že mám "lístek" opět do první řady a moc se už těším na první představení.

foťák Tom Adamec

Seefeld - V Seefeldu už musí lézt čeští novináři fotbalistům na nervy. Už týden se pořád opakují stejné otázky s výhledem na zápas se Švýcary. Ve čtvrtek ale dostali hráči nečekanou šanci, jak si pisálky z Čech vychutnat. Protáhla se totiž tiskovka s Petrem Čechem a muži pera se nestihli včas dostat k mix zóně u stadionu. Brücknerovi hoši se už vylodili z autobusu a v momentě, kdy si uvědomili svůj náskok před harpiemi z tisku, se škodolibým úsměvem proběhli mix zónou a bavili se pohledem na marně sprintující, upocené a leckdy hodně plnoštíhlé postavy. "Chlapi smůla, jste tu pozdě," vysmívali se nám už ze hřiště Kováč, Baroš a spol. Pak se sice smilovali a opět přiběhli k ohradníku stadionu k novinářům, ale pocit porážky to u některých kolegů nevykompenzovalo. Jejich zlobu odnesl tiskový mluvčí Tuček. Ten předtím asistoval pro změnu u jiného trapasu. On a vedle sedící tlumočník zmátli na tiskovce Petra Čecha natolik, že si milionář z Chelsea sám začal nahlas překládat otázky zahraničních novinářů, a pak si na ně taky sám odpověděl. "Jsem v kontaktu s Fereirou a Carvalhem? Ano, mluvili jsme spolu, než jsem odjel, ale žádná sázka neproběhla," následovalo například po anglicky položeném dotazu portugalského novináře. Ale buďme fér a zastřílejme si i do vlastních řad.

O smůle na patách

Ani Aktuálně.cz není vždy perfektní. Smůla se lepí na paty hlavně našemu fotografovi Tomášovi. Nečekanou one man show předvedl při vyzvedávání akreditace v Innsbrucku. Do systému si nahlásil číslo občanky, jenže na místě zjistil, že má jen pas. Zase zdržoval. Muž za přepážkou se navíc zhrozil, že fotka se vůbec nepodobá tomu, kdo před ním sedí. "To jste fakt vy?" nechápal. Chvíli jsme se smáli, ale smích přešel, když o chvíli později Tomáš ztratil klíče od našeho penzionu. (roj)

Seefeld - V úterý připravil fotbalový svaz pro novináře tzv. mediaday, stručně řečeno den, kdy mají novináři přístup na místa jindy zapovězená. Tentokrát to byl otevřený trénink a především hotel, kde tráví čas naše fotbalové hvězdy. Informačně nijak vyživné, ale zástupci svazu mohou říct "podali jsme vám prst, tak neukousněte celou ruku a nestůjte pod okny s teleobjektivy a nešmírujte Kollera v trenýrkách". Asi tři desítky novinářů, především fotografů a kameramanů byly rozděleny do dvou skupin, české a mezinárodní a šlo se na to. "Tady hráči podepisují ve volných chvílích dresy a plakáty, tady se občerstvují, když mají hlad, saunu vám neukážeme, mohl by tam být Koller v trenýrkách, ani bazén, ale můžete do konceláře a meeting roomu, kde probíhají taktické porady mužstva". Do ničím zajímavé místnosti se nahrnula skupina fotografů a vzájemně si všichni začali nadávat, že si kazí záběr. Pak ještě krátká návštěva maséra, lékaře a kustoda, pár záběrů na hráče prchající do pokojů a na shledanou, už se pokud možno nevracejte. A ještě takový dodatek: pište o nás jen hezky! (mab)

Dvojitá ostuda s Brücknerem

Téhož dne měl mít trenér české reprezentace první tiskovou konferenci v Seefeldu. Do městečka nad Innsbruckem se sjely desítky zahraničních žurnalistů, kteří se však dočkali pouze přítomnosti tří hráčů. Karla Brücknera omluvil realizační tým s tím, že se necítí zdravotně v pořádku. Rozčarovaní novináři rychle odjeli zpět do svých redakcí. My jsme se vrátili do naší "seefeldské redakce" a říkali si, čím nás asi fotbalisté překvapí o den později. Tentokráte již kouč mezi zástupce tisku dorazil. Nejen my jsme se divili, když ale sám (ne)oznámil svou absenci "Já něco zrušil? Ne ne, je mi dobře, jen mám málo času," vysvětloval Brückner. Tuto větu, stejně jako valnou většinu odpovědí ale zahraniční žurnalisté neslyšeli. Překladatel sáhodlouhé rozbory českého kouče vždy shrnul do několika slov, která se často neshodovala s tím, co Brückner řekl. Hřebík tomu nasadil mluvčí Tuček, který pak zkomolil dotaz švýcarského novináře. Místo vyřčené otázky "Proč myslíte, že ve švýcarské sestavě nastoupí Derdiyok, když v přípravě hrál vedle Freie stále Streller?" v sálu zaznělo: "Proč myslíte, že bude hrát Frei?" A tak Brückner odpovídal na to, proč asi nastoupí nejlepší švýcarský kanonýr posledních let... (maj)

Seefeld - Včera jsme dorazili do Rakouska. Řekli byste si, pořadatelská země evropského šampionátu musí fotbalem žít na každém kroku. Ale není tomu tak. Alespoň ne v Tyrolsku. Ospalý Seefeld trochu probudil až příjezd české reprezentace. Proč? Do městečka ležícího v nadmořské výšce 1200 metrů totiž kromě mužstva Karla Brücknera přijely v pondělí i početné skupiny českých a zahraničních žurnalistů. A my jsme mezi nimi.

Hodně štěstí vašemu týmu!

Příjezd národního týmu nám zůstal utajen. Autobus přijel k hotelu Dorint, který je v těchto dnech přísně střežen. A tak jsme se po chvíli přesunuli do penzionu. Přivítal nás starší manželský pár, ukázal nám apartmán, z něhož se minimálně na čtrnáct dní stane rakouská pobočka Aktuálně.cz. Hned na začátku jsme museli vyřešit problém. A závažný. Nešel internet. Vyrazil jsem zjistit, kde se stala chyba. Majitelka mě mobilem spojila se svým synem, s nímž jsem měl připojení vyřešit. Moje němčina není špatná, ale technickou němčinu doplněnou tyrolským slangem jsem opravdu nestudoval :) Po čtvrthodinové konverzaci jsme se něčeho dobrali. Nakonec byl onen problém úplně jinde, a to v heslu. Zdejší lidé jsou ale příjemní, což se ukázalo i později téhož dne. Majitelka se zajímala o naši práci a slíbila, že bude českému výběru fandit. Možná i proto, že bychom v Seefeldu zůstali o to déle.

Švýcarští a další novináři

Hned před prvním tréninkem jsme se potkali s prvním zahraničním sportovním žurnalistou. Píše pro noviny v Basileji, přičemž Václav neváhal vyměnit kontakty. Když jsme došli do prostorů určených pro rozhovory s hráči, byli jsme překvapeni. Tedy alespoň já. Takový zájem o český tým jsem nečekal. Hodně lidí, nechyběly zahraniční štáby. Televize Eurosport, rakouská ORF, švýcarská TSR a mnoho dalších. Sotva tam bylo k hnutí, byl jsem trochu zaražený. Možná bych se přirovnal ke Svěrkošovi. Také tenhle útočník se Eura zúčastní poprvé v kariéře. Já jako novinář, on jako hráč. Ještě před čtyřmi roky jsem šampionát sledoval v televizi. Konkrétně ve finské televizi. Teď jsem s kolegy přímo na místě a pokusím se, abyste se dozvěděli všechno o českém týmu. (maj)