Francouzský kapitán měl našlápnuto k tomu stát se fotbalovým symbolem poslední dekády jako málokdo. Ale místo toho, aby byl oslavován třeba jako střelec rozhodující penalty ve finále mistrovství světa, přišel šok.
Deset minut před koncem finále světového šampionátu proti Itálii se otočil ke svému protivníkovi Marcu Materazzimu a hlavou ho udeřil do hrudníku. Obrázky zdrceného Zidana, který opouští předčasně hřiště a bez povšimnutí míjí nejcennější fotbalovou trofej, obletěly svět.
A ten se jenom nevěřícně ptal: Proč?! Vysvětlení přišlo po třech dnech: "Víc než cokoliv jiného jsem muž. A Materazzi hrubě urazil moji matku a sestru, nemohl jsem to nechat bez odezvy, protože bych tak uznal, že měl pravdu. Omlouvám se, ale litovat toho nemůžu," prohlásil Zinédine Zidane ve středu v televizním rozhovoru.
Jak si bude pamatovat fotbalový svět Zinédina Zidana? Jako fotbalového génia, jehož jméno se vžilo pro typickou kličku, nebo jako muže, který opustil světový fotbal po fyzickém napadení provokujícího soupeře?
Dost možná obojí. Vždyť právě ty nejvíce rozporuplné fotbalové legendy jsou fanoušky bezmezně milovány. Ale také se najde spousta těch, kteří jim nemohou přijít na jméno.
Zlatý chlapec Diego
"Pibe de oro", tedy Zlatý chlapec Diego Armando Maradona, se narodil 30. října 1960 v jedné z nejchudších čtvrtí Buenos Aires jako pátý z osmi dětí. Už v 16 letech skóroval v nejvyšší argentinské soutěži za Argentinos Juniors.
Na mezinárodní scéně záložník s číslem 10 na zádech poprvé zazářil na juniorském mistrovství světa v roce 1979, kde dovedl Argentinu ke zlatu a byl zvolen nejlepším fotbalistou Jižní Ameriky.
Geniální fotbalista se brzy stal hvězdou první velikosti. Poté co se stal podruhé nejlepším střelcem argentinské ligy přestoupil v roce 1980 do nejznámějšího argentinského klubu Boca Juniors.
V roce 1982 měl být Maradona největší argentinskou hvězdou mistrovství světa ve Španělsku, ale místo toho přišlo velké zklamání. Maradona skóroval jen jednou a jeho Argentina skončila ve čtvrtfinálové skupině.
Navíc v posledním zápase proti Brazílii ukázal argentinský záložník odvrácenou stranu své fotbalové geniality, když surově nakopl Brazilce Batistu do břicha a byl vyloučen. Nepříliš podařené mistrovství mu alespoň vyneslo angažmá v Barceloně.
Ale ani v Barceloně se mu nedařilo tak, jak se od něho čekalo. Kvůli zraněním a žloutence toho moc neodehrál a ještě přišel tříměsíční distanc za rozpoutání bitky po prohraném pohárovém utkání s Bilbaem. Barcelona neváhala a přeplácený argentinský klenot prodala italské Neapoli.
Boží ruka plná kokainu
Definitivně se stal Armando Maradona fotbalovou legendou na mistrovství světa v roce 1986 v Mexiku - pro někoho jako fotbalový génius, pro někoho jako ztělesnění zla.
Čtvrtfinálový zápas Argentina - Anglie vstoupil do dějin a několik minut na začátku druhého poločasu jakoby přesně charakterizovalo rozporuplnost Maradonova osudu:
V 50. minutě si naskočil na nešťastnou přihrávku anglických obránců a rukou překonal brankáře Shiltona. Svoji ruku nikdy nepřiznal a tvrdil, že jestli úřadovala ruka, tak jedině ruka boží.
Jenže jen o několik minut později se blýskl nejkrásnějším gólem v dějinách světových šampionátů, jak ho označili fanoušci v anketě FIFA v roce 2002. Maradona převzal míč ještě na vlastní polovině a neuvěřitelně prokličkoval přes anglickou obranu a nekompromisně zavěsil.
Argentina i s "Boží pomocí" získala v Mexiku zlato a Maradona se stal živoucí legendou. Ale jeho zlatý lesk se stále více kalil nejrůznějšími skandály.
V roce 1987 přivedl Neapol k titulu v Sérii A, ale už v další sezóně kolovaly zvěsti, že v posledních dvou zápasech ligy nenastoupil kvůli nátlaku mafie, které by se neapolský titul nehodil.
Na MS 1990 v Itálii sice získal Maradona s Argentinou stříbrnou medaili, ale jeho jméno je stále více zmiňováno v souvislosti s aférami, zatčeními a nakonec drogovou závislostí, kterou zdůvodňoval politickými problémy ve své jihoamerické vlasti.
Po několika pokusech znovu se vrátit do velkého fotbalu po dopingových skandálech Diego Maradona definitivně ukončil svoji kariéru v říjnu roku 1997.
Že ho fanoušci i přes všechny skandály a závislost na kokainu stále milují, se ukázalo v lednu 2000, kdy byl kvůli srdečním problémům v ohrožení života. Miliony lidí se tehdy strachovaly o jeho život a po jeho zotavení ho v internetové anketě FIFA fanoušci zvolili nejlepším fotbalistou století.
Geniální záložník, který se přátelí s kubánským diktátorem Fidelem Castrem a na rameni má vytetovanou podobiznu Che Guevary, je prostě i přes všechny své excesy stále onen Zlatý chlapec.
George "The Best"
Nejlepší fotbalista, jakého kdy zrodila kolébka fotbalu - tak bývá označován rodák ze severoirského Belfastu George Best. Když vloni 25. listopadu devětapadesátiletý Best zemřel, truchlily nad jeho smrtí miliony Britů.
U stadionu Old Trafford v Manchesteru, kde Best prožil svoji fotbalovou kariéru, se kupily květiny, svíčky, dresy, fotografie a za slzy v očích se nikdo nestyděl. Na jeho pohřeb do Belfastu dorazily desetitisíce lidí.
Proč úmrtí alkoholika, který nedokázal přestat pít ani po transplantaci jater, vyvolalo ve Velké Británii takovou obrovskou vlnu smutku? Odpověď je jednoduchá: George Best byl prostě fotbalový génius.
Křídelní útočník Best odešel z rodného Belfastu už v 17 letech, kdy přestoupil do Manchesteru United. Tady prožil většinu své kariéry a brzy zastínil všechny své slavnější spoluhráče. Manchester a Best, to byla v šedesátých letech prakticky synonyma.
V sezóně 1967/68 dovedl Best svými důležitými góly, technickými kousky a skvělým vedením míče Manchester United k titulu v Poháru mistrů a na konci roku získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.
Jenže nesmírná popularita a vzhled, díky nimž mu chodilo kolem deseti tisíc dopisů týdně, si vyžádaly svoji daň. George Best si stále více užíval nejrůznějších večírků, kde byl středem ženské pozornosti a konzumoval čím dál větší množství alkoholu.
Alkohol a krásné ženy nakonec zcela přehlušily jeho lásku k fotbalu. Na tréninky chodil opilý nebo vůbec ne a v roce 1974 byl z Manchesteru vyhozen. Jeho pád z výsluní pak pokračoval rychle.
Hrál za několik menších klubů v Británii a pak i v Americe, kde klidně naskočil do zápasu po několikadenním tahu. Jeden z někdejších nejtalentovanějších fotbalistů světa tak strávil několik let, než v roce 1983 definitivně ukončil fotbalovou kariéru.
Best měl tu smůlu, že se jako reprezentant Severního Irska nikdy nepodíval na velký reprezentační turnaj. V reprezentačním dresu odehrál George Best 37 utkání a vstřelil 9 branek, za Manchester United sehrál 474 zápasů a svými 180 góly přivedl svůj klub ke dvěma ligovým titulům.
I po skončení kariéry plnil Best první stránky novin, ale teď už opravdu jen milostnými aférami a alkoholovými výstřelky, které ho přivedly na čas i do vězení. Jeho zdravotní stav se postupně zhoršoval, až devětapadesátiletá legenda anglického fotbalu podlehla infekci šířící se z transplantovaných jater.
Milovaní hříšníci
George Best a Diego Maradona - dva hráči, kteří světu ukázali krásu fotbalu, ale také jeho odvrácenou tvář. Přesto, anebo právě proto, je fanoušci po celém světě tolik milují. A nejsou samozřejmě jediní, podobných osudů najdeme celou řadu nejen ve světě fotbalu.
Kariéra těchto "černých ovcí" je leckdy zastíněna aférami a skandály, ale fotbal v jejich podání lidé prostě milují. Fanoušci je mohou vzývat, nebo je nenávidět, ale málokoho nechají chladným.
Kam se na této škále zařadí smutný hrdina právě skončeného německého šampionátu Zinédine Zidane, to ukáže až budoucnost.
