Praha - Na mistrovství světa 2010 poslal Abreu domů vršovickým dloubákem Ghanu, o dva roky později se na Euru stejnou technickou fintou blýskl při penaltách proti Anglii Andrea Pirlo.

Letos ovšem na světovém šampionátu ještě nikdo k "panenkovskému řešení" kritické situace nesáhl.

"Ani se však nedivím, protože tento způsob vyžaduje delší tréninkovou píli, psychickou pohodu a ještě to chce sledovat pohyby brankáře," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz sám Antonín Panenka.

A.cz: Dnes se na fotbalovém mistrovství světa utkají v semifinále Nizozemsko a Argentina. Čekal jste, že na sebe narazí tyto dva celky?

Nechci se vytahovat, ale už od začátku šampionátu jsem si myslel, že dojde k tomuto střetnutí, stejně jako k druhému semifinále Brazílie – Německo.

Komu dáváte větší šanci na finále?

Oba týmy jsou velice kvalitní, takže mohou rozhodovat maličkosti. Myslím si, že moc gólů nepadne, třeba jen jediný, který bude rozhodující.

Takže mezi Nizozemskem a Argentinou celky nevidíte žádný podstatný rozdíl?

Samozřejmě, že ho vidím. Nizozemci mají víc osobností, je to například Roben, van Persie a další výborní fotbalisté. Působí sehraným dojmem, na hřišti si rozumějí a s výjimkou zápasu s Kostarikou se jim dařilo i střelecky.

Takže jim přece jen dáváte přednost před Argentinou?

Ta má zase fenomenálního Messiho, kterého třeba hodinu není vidět, ale když se dostane do šance, většinou ji dokáže proměnit. Viděl jsem však i zápasy, v nichž jeho spoluhráči mysleli tak trochu spíš na sebe, aby i oni upozornili na svoji fotbalovou kvalitu.

Bez jejich pomoci pak ani fenomenální Messi není tou očekávanou údernou silou. V tomto semifinálovém duelu se však asi budou chtít Argentinci představit jako tým, usilující o postup do finále.

Co tedy vlastně může být pro tento papírově zřejmě zcela vyrovnaný souboj klíčové?

Jak obě mužstva dokáží uhlídat zmíněné osobnosti, které dosud rozhodovaly předchozí zápasy.

Nizozemci zdolali ve čtvrtfinále Kostariku až v penaltovém rozstřelu. Ani jedna „desítka“ se však nepodobala té vaší památné z finále mistrovství Evropy roku 1976. Střelcům chyběla odvaha?

Nejen v tomto utkání, ale v průběhu celého šampionátu jsem neviděl ani jediný pokus poslat míč do středu branky. Ani se však nedivím, protože tento způsob vyžaduje delší tréninkovou píli, psychickou pohodu a ještě to chce sledovat pohyby brankáře. Proto nejúčinnější je poslat míč s patřičnou razancí do „šibenice,“ nebo těsně vedle tyče po zemi. Tam gólman nedosáhne, i když třeba správným směrem i skočí.

Nedivil jste se, že trenér Nizozemců vystřídal před penaltami brankáře?

Je to trochu zvláštní, ale ne úplně výjimečné. Například v mé době jsme měli vynikajícího Viktora a přesto trenér posílal na penalty Vencla. Jsou brankáři, kteří jsou na pokutové kopy specialisty. A kdo ví, třeba se něčeho podobného dočkáme i ve středečním semifinále.