Praha - José Mourinho, to jméno zná fotbalový odborník i sportovní laik. Ke komu by se nedostaly zvěsti o kontroverzním portugalském kouči, který během svých angažmá s osobitou noblesou šokoval protivníky, krmil lačné bloky novinářů, ale co hlavně, získával spousty trofejí.

Fanoušci týmu, který trénoval, ho milovali. Naopak soupeři, ti ho nenáviděli. Rozhodčí se ho obávali, novináři se na něj spíše těšili.

"Kdybych chtěl pohodlnou práci, zůstal bych v Portu. Krásná modrá židle, trofej z Ligy mistrů a já po bohu hned ten nejvyšší," řekl anglickým novinářům hned při úvodní tiskové konferenci v Londýně. Bylo znát, že se nepodceňuje.

Odkud se ale vlastně charismatický Portugalec vzal? Kde vznikla jeho jistota? Odkud pramení jeho úspěchy? Málokdo si totiž vzpomene, že třeba při svých začátcích na lavičce Porta v roce 2002 prohrál na hřišti pražské Sparty 0:2.

Začátky po boku slavného Bobbyho

José se narodil v Setúbalu 26. ledna 1963 jako syn fotbalového brankáře. Jeho děd dokonce byl předsedou místního fotbalového klubu. Už jako školák byl hrou zcela imponován a později nosil svému otci i taktické analýzy při pozorování jeho budoucích soupeřů. Jelikož se jako hráč neprosadil, soustředil se pouze na trenérskou kariéru. 

Později se mu podařilo úspěšně absolvovat trenérský kurz UEFA ve Skotsku a po návratu zpět do své rodné země si ambiciózního Portugalce všiml slavný anglický kouč Bobby Robson.

Svého nového žáka využil coby tlumočníka na svých štacích ve Sportingu Lisabon, FC Portu či Barceloně.

Čtěte také: Odešel José Mourinho. Pan nabubřelý. Special one.

Po Robsonově odchodu z Katalánska už ale Mourinho v týmu zůstal a další měsíce se učil od Luise van Gaala.

Šance vést samostatně svůj tým se mu poprvé naskytla v roce 2000, kdy nahradil na lavičce Benficy Lisabon Juppa Heynckese. Dlouho se však v hlavním městě neohřál, a tak po propuštění ještě v tomtéž roce přijal nabídku U.D. Leirii. S tou následně dosáhl historického úspěchu, když skončil s neznámým klubem na pátém místě.

Mourinho proslul také díky svým výrokům na adresu rozhodčích | Foto: Reuters

Jeho práce si proto všimlo Porto, které potřebovalo po propuštění Octávia Machala znovu oprášit své slavné jméno. Angažování Mourinha nikdy nelitovalo.

Portugalec dokázal během dvou let dvakrát triumfovat v domácí lize, jednou dobyl portugalský pohár, superpohár a do města slavného vína přivezl v roce 2003 Pohár UEFA a o rok později dokonce i vavříny za triumf v Lize Mistrů.

"Prosím, nenazývejte mě arogantním, ale jsem evropský šampion a myslím, že jsem výjimečný," neodpustil si prohlášení, když jeho záře dosvítila až za kanál La Manche, kde si ho do svého týmu vybral bohatý a cílevědomý majitel londýnské Chelsea, Roman Abramovič

Přezdívka "Speciál one", jak se sám na uvítací tiskové konferenci představil, mu zůstala po celou dobu jeho působení na britských ostrovech.

Z Chelsea udělal úspěšný velkoklub

V klubu, kde nahradil italského gentlemana Claudia Rannieriho, začal ihned po svém příjezdu s rozmyslem využívat finance, které mu bohatý majitel vyměřil na posílení kádru. Letní milionové vábení přitom zlákalo i českého brankáře ve službách francouzského Rennes Petra Čecha.

Bleskové obměňování týmu však přineslo i negativní ohlasy z laviček konkurenčních klubů. Mourinho, který ale nikdy nešel pro ostré slovo daleko, však všechny kritiky odpaloval s nedbalou elegancí jako tenisové míčky. Nezalekl se ani slavného trenéra Alexe Fergusona, jenž mu přes média vzkázal, že si úspěch za peníze nekoupí.

Přečtěte si také: Drogbova zpověď. Mourinha zradili hráči

"Má pravdu. Když jsme je s Portem v Lize mistrů vyřadili, náš rozpočet byl sotva poloviční," nezaváhal a před začátkem nové sezony novinářům spokojeně připomněl: "Máme nejlepší hráče a omluvte mě, pokud to zní arogantně, ale i nejlepšího manažera."

Jeho slova ale nebyla prázdná. Přestože do Londýna nikdy nedovezl vytouženou trofej pro vítěze Ligy mistrů, dokázal po padesáti letech získat pro Chelsea v roce 2005 ligový primát, který následující rok opět obhájil. Mimo jiné pak také dvakrát triumfoval v ligovém poháru, jednou zvedl nad hlavu ceněný FA Cup a také zvítězil v anglickém superpoháru.

Nečekaný konec a budoucí kroky

Britská média jsou však známá svým uměním vyvíjet abnormální tlak. Ačkoliv to úspěšný kouč vehementně popíral, trhliny mezi ním a majitelem Abramovičem začaly být čím dál větší. Typickým příkladem se ukázal být nákup milánského "snipera" Andreje Ševčenka, který prý do týmu přišel proti vůli portugalského trenéra.

Jeho posledním zápasem na lavičce klubu, který hráčsky vybudoval, se ukázalo být utkání základní skupiny v Lize Mistrů proti Rosenborgu Trondheim. Pár dní po remíze 1:1 pak vedení oznámilo, že se cesty kouče a klubu rozcházejí.

I přes fakt, že ho ve funkci nahradil jeho bývalý asistent Avram Grant, nedokáže nikdo v Chelsea vyvrátit, že Mourinho byl s bilancí šesti trofejí ve třech letech jejím nejslavnějším koučem.

Čtěte více: Liga mistrů? Kdo ví, kde Chelsea skončí, říká Grant

Charismatický Portugalec získal naopak celosvětové renomé. Jeho jméno se ukázalo být značkou kvality a on si toto postavení vědomě užívá.

S rozmyslem odmítl nabídku převzít anglickou reprezentaci, nebo francouzský Lyon. Pětačtyřicetiletý kouč vyčkává na správnou chvíli.

Světovým tiskem navíc stále probíhají spekulace, že čeká na nabídku Barcelony. Ať už však bude kdekoliv, vyslal ve čtvrtek na stránkách BBC svým bývalým chlebodárcům jasný vzkaz.

"Jestliže na Chelsea narazím v Lize mistrů, chci tam jet a rozcupovat je," prohlásil.

Mourinho již za svou kariéru dokázal, že to už není další z jeho velkohubých prohlášení, ale vážně míněná hrozba.