Celé to bylo jak velkolepé teatrální vystoupení v La Scale. Hvězdná výprava, barevné kostýmy, emoce a temperament. Dějiště: tréninkový stadion italských fotbalistů v Duisburgu.
Hodinu a půl čeká dav fanoušků před branami stadionu, na který nesmějí vstoupit. Trénink je tajný, uzavřený. Ale co, vždyť za chvíli osprchovaní hráči půjdou z tréninku a budou lidem na dosah.
Hodinu a půl dokázali fanoušci čekat a věřit, že zažijí výjev z Lukášova evangelia: Bůh sestoupil a přišel za člověkem. Protože italští fotbalisté, to jsou bozi.
V dálce se objevil Zambrotta a dav nadšeně aplauduje, skanduje jeho jméno a dokonce zpívá. Skvělá nálada se vzápětí maličko zkazí. Hráč Juventusu totiž zahlédne čekající lidi a velkým obloukem se jim vyhne.
Nadšení střídá vztek. "Frajer jeden namyšlenej, taková neúcta k nám," volají fanoušci jeden přes druhého a soustavně nadávají. Vydrží jim to dlouhé minuty. Na trénink je nepustili, hráči je ignorují, nálada pod psa.
Najednou vychází z obrovského stanu, kde proběhla tisková konference, Andrea Pirlo. Davem běží vlna nadšení. Fanoušci už zase zpívají. Všichni se objímají a nechávají se s záložníkem AC Milán fotografovat, strkají mu pod nos fotografie či dresy nebo se ho jen s úctou dotýkají.
"Andrea, to je chlapík," volají fanoušci a předchozí zklamání ze Zambrotty je zapomenuto. Pirlo všem zamává a odměnou mu je ohlušující potlesk.
"Jedeme do Hamburku i když nemáme lístek, chceme být u toho, jak naše squadra azzura postoupí," říká manželský pár potvrzující, že láska Italů k fotbalu je věčná. Věčná ovšem není jejich nálada.
Dva policisté otevřou bránu a autobus s fotbalisty míří ze stadionu. Všichni mávají, ale hráči, kteří jsou přes tmavé sklo sotva vidět, se ani nepohnout. Mnozí mají rukou podepřenou hlavu a fanoušků si vůbec nevšímají.
Ozývá se pískot. "Podívejte se na ně, na ignoranty, ani si nás nevšimnou, ani nám nezamávají. Brazilci se hodinu podepisují a naši hráči nás ani nepozdraví, hanba!" volají fanoušci za autobusem.
Tak to u tohoto sympatického a vyrovnaného národa chodí. Nic netrvá věčně. Vsadil bych se, že kdyby někdo z autobusu vystrčil malým okénkem ruku, vybuchl by dav nadšením a lidé by se začali objímat.
Jan Šmíd je zpravodajem Českého rozhlasu a exkluzivně pro Aktuálně.cz píše svůj německý fotbalový deník. Nové díly vám nabídneme vždy v pondělí, ve středu a v pátek.
