Brno – Petr Švancara si v sobotu uspořádal loučení, o jakém sní snad každý fotbalista. S pomocí stovky brigádníků zčásti opravil chátrající brněnský stadion Za Lužánkami a třiadvacet tisíc lístků vyprodal během sedmi dnů prodeje.

"Zájem by byl asi i padesátitisícový, stadion ale bohužel takovou kapacitu nemá. Mrzí mě, že jsem nemohl uspokojit všechny,“ řekl sedmatřicetiletý odchovanec brněnské Zbrojovky v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Švancara jakožto organizátor si loučení náramně užil, avšak starosti mu přidělávali diváci, kteří nerespektovali zákazy a usadili se na statikem uzavřených tribunách. "Pobyt na těch místech byl hodně rizikový. Měl jsem strach, aby tam nelezli ve větším počtu,“ přiznává.

Někteří diváci dokonce útočili na policisty, jen aby se na stadion dostali. "Některá rozhodnutí jistě přinesla velké emoce, ale jinak to udělat nešlo. Kdyby se někomu stalo něco vážného, neodpustil bych si to do konce života,“ stojí ve Švancarově tiskovém prohlášení k situaci na začátku utkání.

Od vašeho loučení uplynuly čtyři dny. Jak jej s odstupem hodnotíte?
Za sebe jsem strašně nadšený, ale důležité je, že i ostatní lidé ji hodnotí pozitivně. V Brně je z toho neskutečný blázinec. Přijímám pochvaly, kam vlezu. O lidi mi šlo nejvíce, takže z tohoto pohledu jsem velmi rád. Musím si na rovinu přiznat, že takový fotbalista jsem nebyl, abych měl takovou rozlučku s kariérou. Diváky to hodně chytlo a na stadionu byla fantastická atmosféra.

Emoce vylétly až do slziček

Bylo to pro vás emočně těžké? Fanoušci několikrát vyvolávali vaše jméno, váš syn dal gól…
Byl jsem v transu, ale i v lehkém stresu ohledně toho, aby vše dobře dopadlo. Emoce vylétly úplně až do slziček, když dal syn tu branku. Před zápasem tancovala na hřišti navíc moje dcera. Nejsilnější to bylo, když jsem na konci seděl na tom mercedesu a objížděl zaplněný stadion. Vychutnával jsem si atmosféru. Ty emoce byly veliké.

Bezprostředně po zápase jste říkal, že máte strach z toho, jestli se nikomu nic nestalo. Už ty obavy opadly?
Všechno bylo v pořádku. Na to, na jakém místě se to konalo a kolik přišlo lidí, to dopadlo všechno velmi dobře. Nic vážného se nestalo, za což jsem velmi šťastný. Mrzí mě jen to, že jsem nemohl uspokojit všechny. Zájem by byl asi i padesátitisícový, stadion ale bohužel takovou kapacitu nemá.

Spousta lidí se tam ani nedostala, ač měli vstupenku…
Mrzí mě to. Je to moje chyba a stále to řešíme. Asi dva tisíce diváků zůstalo před stadionem. Možná jsem byl v některých věcech naivní, ale my jsme vynalézavý národ a umíme si ty cesty najít. Umíme si cokoliv okopírovat. Nikoho samozřejmě podezírat nechci, ani nemám důkazy. Obrovský dík patří pořadatelům, policii, hasičům a záchranářům, že se opravdu nic nestalo. Ač to někdy vypadá, že tyto subjekty můžou mít od fanoušků negativní ohlas, já jsem si k nim udělal absolutně jiný názor. Zvládly obrovské kvantum lidí na stadionu, který dnes již de facto neexistuje. Je to ruina. Díky patří ale i fanouškům, že dodrželi to, co jsme si řekli.

Láska k Lužánkám je větší než všechno ostatní

Přesto jste se na začátku zápasu museli vypořádávat s fanoušky, kteří obsadili uzavřené tribuny. Nezkazilo vám to ten úvod?
Přiznám se, že trochu ano. To k tomu ale patří. Byl jsem v tu chvíli jediný pořadatel. Stadion byl napsaný na mě, tak jsem měl strach, aby tam ti lidi nelezli ve větším počtu. Nakonec nás uposlechli a odešli. Pobyt na těch místech byl hodně rizikový.

Je to poučení pro případné další akce na tom stadionu, o který já mám eminentní zájem a už teď mám spoustu nápadů, jak to tam dále oživit. Lidi nám dokázali jednu jedinou věc. Oni to tam prostě mají rádi. Láska k Lužánkám je větší než všechno ostatní. Přál bych všem stát dole s mikrofonem. Když se dnes dívám na sociálních sítích na ta videa, ty slzy tam stále jsou. Je na co vzpomínat a věřím, že si to lidi budou dlouho pamatovat.

Vaše loučení mělo charitativní podtext. Už víte, kolik peněz jste celkem rozdali?
Podařilo se nám rozdat téměř až milion korun, za což jsme velmi šťastni. Zbytek peněz šel na náklady spojené se stadionem a organizací akce. Peníze jsme mohli věnovat i nadaci Mariana Čišovského. To, že jsme nadchli celou republiku a ještě jsme u toho rozdali tolik peněz, si uvědomíme asi až časem. Jsem opravdu dojatý a moc šťastný.

Co bude s Lužánkami dále?
Plány mám, ale ty vám bohužel zatím prozradit nemohu. V nejbližších dnech by se mělo rozhodnout o tom, jestli si tam zahrají svůj zápas fanoušci. Pokud se Lužánky podaří dostat pod subjekt, který by tyto aktivity zajišťoval, je tam mnohem více možností. Skloňuje se i venkovní zápas hokejistů Komety Brno. Tomu všemu jsem velmi nakloněn a připraven pomáhat. Až bude jasné, komu stadion bude patřit nebo kdo se o něj bude starat, tak se budeme bavit dál.

Jak vás vůbec napadlo uspořádat loučení na stadionu, který čtrnáct let zel prázdnotou?
Pan primátor tomu dal zelenou a trávníkář řekl, že to zas takový problém nebude. Z toho důvodu jsme do toho vlétli. Za ten půlrok jsem poznal spoustu dobrých lidí, byl jsem obklopen skvělým realizačním týmem, který to dokázal dotáhnout do konce. Znovu zde budu chválit záchranné složky. Třeba hasiči nám pomáhali celou dobu tím, jak jezdili hřiště kropit. Mám je úplně v jiných očích a jsem moc rád, že v Brně máme tak schopné lidi.

Vyskytl se během příprav nějaký problém, kdy jste si řekl, že to je konec?
Jak říkám, vytvořili jsme schopný tým. Kolikrát jsem těm věcem ani nerozuměl, ale oni to zvládli. Nic tak závažného jsme neřešili. Stálo nás to nervy, čas i peníze, ale stálo nám to za to.

Kam budou směřovat vaše cesty?
Rád bych si odpočinul a budu hledat angažmá, protože bych se rád pohyboval na amatérské půdě. Až si odpočinu někde bez telefonu a bez práce, tak se vrhnu do těch pracovních či fotbalových nabídek.