Nizozemský fotbal stojí před třetím finále mistrovství světa. A před třetí porážkou? Zkusme se podívat to, co bude letos jiné a co stejné.
Nizozemci byli ve finále v roce 1974 a pak hned v roce 1978. V obou případech hráli neúspěšně proti hostitelské zemi, ve čtyřiasedmdesátém prohráli s v Mnichově s Německem (1:2) a za čtyři roky v Buenos Aires s Argentinou (1:3 po prodloužení). To bude letos jiné, mužstvo Jihoafrické republiky dávno vypadlo.
Jiné bude i to, kdo bude letos finále řídit - nebo přesněji, tentokrát u finále s nizozemskou účastí nebude uruguayský pomezní rozhodčí Ramon Barreto Ruiz. Ten byl totiž asistentem obou hlavních sudích jak v roce 1974, kdy pískal finále Angličan John Taylor, tak v roce 1978, kdy byl jako hlavní nominován Ital Sergio Gonella. Také jihoafrické finále řídí Evropan, opět Angličan Howard Webb a na lajně bude mtí k ruce své krajany.
Stejně jako v minulých případech není Nizozemsko favoritem zápasu, nebo alespoň jasným favoritem. V Německu 1974 sice měli Nizozemci skvělé a obdivované mužstvo vedené držitelem Zlatých míčů Johanem Cruiffem, ale i Němci byli velmi silní. V Argentině byli Nizozemci mnohem více outsidery - tým byl skoro stejný jako v Německu, ale už nehrál Cruiff a všem bylo o čtyři roky víc (například brankáři Jongbloedovi už bylo osmatřicet). I proti Španělům jsou Nizozemci spíš považováni za toho, kdo prohraje, v novinách to otevřeně tipuje i samotný velký Johan Cruiff. Španělé jdou do finále jako poslední fotbaloví mistři Evropy, stejně to bylo v roce 1974 Němci.
I když se letos mistrovství hraje jiným systémem než ta v letech 1974 a 1978 (tehdy se hrála po základní skupině další - semifinálová a její vítěz se kvalifikoval do finále), mají za sebou Nizozemci v JAR stejných šest zápasů jako v minulosti. V Německu stejně jako letos ani jednou neprohráli, tentokát však už dostali pět branek, zatímco tehdy jedinou. V Argentině se naopak octli na pokraji vyřazení už v základní skupině. Než začalo finále, inkasovali sedmkrát.
Obě nizozemská finále byla velmi dramatická. V obou proti Nizozemcům rozhodly branky velkých střeleckých hvězd soupeře - Gerda Müllera v roce 1974 a Maria Kempese v roce 1978.
V Německu padly všechny branky v prvním poločase a ke konci zápasu měli Nizozemci velké příležitosti. V análech se o tom píše: "V závěru zápasu měli Holanďané nejméně pět velkých příležitostí, ale nevyužili ani jedinou. Neeskensovu střelu Maier chytil, de Jong trefil brankáře, Rep namířil o milimetry vedle, van Hanegem dal těsně vedle, Maiera musel na čáře zastoupit Breitner... Jako by už bohyně štěstí rozhodly, že vítězství musí zůstat doma na úkor mužstva, které podávalo na šampionátu kvalitnější výkony, mělo více šancí i ve finále, přineslo do fotbalu víc progresu a na své straně mělo víc fanoušků."
V Argentině naopak Nizozemci vyrovnali osm minut před koncem na jedna jedna, pak ještě nastřelili tyč, ale nakonec dostali dva góly v prodloužení. "Utkaly se týmy, které se během celého turnaje nespoléhaly na taktizování, ale hledaly zbraně ve hře, v útočení. Vyhrálo mužstvo, které mělo ve svém středu víc silnějších osobností a hlavně hrálo doma před svými diváky," zhodnotili to fotbaloví historici.
Co budou psát po letošní neděli 11. července?
