Kanonýři se na takové góly dívají různě: Eric Cantona vždy jen pokrčil rameny, když na ně přišla řeč, Ruud van Nistelrooy a Denis Law v nich viděli střelcův každodenní chléb a Mark Hughes jim zkrátka říkal "ušmudlané".
I český fotbal na ně má své specialisty: pamětníkům se okamžitě vybaví jméno Zdeňka Nehody, mladší si vzpomenou na Stanislava Grigu a ti současní si dobře pamatují, jak ještě nedávno střílel góly Horst Siegl.
VŠE PRO SÁZKAŘE:
Nevíte na koho vsadit? BettingCentrum vám přináší odborné tipy nejen na fotbalová utkání.
Jak si vede Manchester United v této sezoně - kompletní výsledky za celou sezonu najdete ZDE.
V historii Manchesteru United jsou ale Cantona a spol. zapsáni jako skvělí střelci. Kromě toho existuje kategorie střelců skvělých gólů; a právě do ní jednoznačně patří největší současné ofenzivní eso manažera klubu sira Alexe Fergusona, Wayne Rooney.
V sobotu večer rozzářil manchesterský stadion hvězdným výkonem proti Portsmouthu a dvěma góly. Jeden z nich dal nádherným padáčkem, jenž připomínal Cantonu v dobách jeho největší slávy.
Ještě větší význam ale měl pro střelce jeho první úspěch, když o šest minut dříve doklepl z malého vápna střílený centr Ryana Giggse. Rooney - i přes svůj nepopiratelný talent - totiž dává podstatně méně branek než třeba právě van Nistelrooij, ještě před rokem a půl jeho týmový kolega.
Rooneymu proto slouží ke cti, že po zápase, když všichni kolem něho opěvovali jeho druhý gól, si více cenil toho prvního: "V jistém smyslu mě těší skoro víc, protože potřebuju dávat víc takových gólů. Teď mám z posledních dvou zápasů tři branky a s tím jsem spokojen," citoval Rooneyho londýnský list The Times na svých internetových stránkách.
Naplní konečně Rooney pověst opravdového kanonýra?
Protože Manchester přivítá v následujícím zápase na Old Trafford slabšího soupeře z Watfordu, není vyloučeno, že bude spokojen i nadále - ale bude z něho někdy skutečný kanonýr?
Sir Alex nedávno naznačil, že by se Rooney měl dostat do střeleckého tempa, jímž by střílel průměrně jeden gól na zápas. Tomu se však zatím ani zdaleka nepřibližuje.
Za United nastoupil ve 198 zápasech, v nichž nastřílel 64 gólů, což znamená průměr jedné branky na tři utkání (zhruba stejně střílí i za národní tým). Na hráče, který kdysi v dorostu Evertonu dal během třicetizápasové sezony 114 gólů, to zrovna skvělá bilance není.
Rooneyho hra však zdaleka nepřináší jenom góly. Jeho pracovitost dozadu i dirigentské schopnosti si zejména letos vysloužily nejeden superlativ, ale jako pro středního útočníka je pro něho přece jen nejpodstatnějším měřítkem střelecká statistika.
On sám říká, že jeho slabinou je hra hlavou (jiní by mohli přidat nedostatek skutečného kanonýrského instinktu), ale skutečnost, že proti Arsenalu skóroval právě hlavou a o šest dní poté proti Portsmouthu přidal "ušmudlaný" gól, mohou se fanoušci United těšit, že to jejich oblíbenci konečně začíná lépe klapat.
Že by v tom hrál roli příchod Švéda Henrika Larssona, jednoho z nejlepších střelců své generace a dnes dost možná nejlepšího možného mentora?
Buď jak buď, stále je tu Rooneyho druhý gól. Z jedenadvaceti metrů bez velké přípravy přehodil gólmana Davida Jamese tak, že se míč ještě stačil odrazit od břevna do sítě. Už jen to, že se o něco takového v plné rychlosti pokusil, bylo zážitkem nejen pro fanoušky, ale také pro spoluhráče.
"Vidíte, jak se o něco takového pokouší, a skoro se začnete smát," řekl Timesům záložník United Michael Carrick. "A potom - bylo to skvělé, jako jeden z gólů, které si pamatuji od Erika Cantony." Carrick si teď může přát jediné: aby Rooney vedle takových gólů dokázal dávat více i těch ušmudlaných.