Infobox
Změna reprezentačního dresu:Od 1. ledna 2005 platí pravidlo FIFA o změně reprezentačního mužstva. Povoluje hráči s dvojím občanstvím požádat o možnost reprezentovat druhou zemi, pokud nenastoupil již za jiný stát na úrovni od 21 let. Nahradilo tak benevolentnější pravidlo umožňující změnu reprezentace i poté, co hráč nastoupil za jinou zemi v turnajích a soutěžích do 23 let. Na toto pravidlo doplatila Angola. Ta se musí na MS obejít bez dvou zkušených hráčů Chainha a Pedra Emanuela. Mezinárodní federace FIFA start obou angolských rodáků zakázala, neboť již na juniorské úrovni reprezentovali Portugalsko.
Polští rodáci v německém dresu Miroslav Klose s Lukasem Podolskim se bili na hrotu útoku proti reprezentaci země, v níž se narodili.
Podobný střet fotbalistů se zeměmi vlastních předků není na letošním MS ani ve fotbalové historii nijak ojedinělý.
Pro fanoušky Polska měl zápas s Německem hořký konec. Prohra 0:1 v brankou v samotném závěru zápasu znamenala téměř jisté vyřazení svěřenců Pawla Janase z šampionátu. Patrně ještě horším soustem by byla pro jejich příznivce porážka po gólech hráčů, jimž je polština mateřským jazykem.
Zejména Klose, ale i Podolski měli ke skórování velmi blízko, ale proti houževnatým Polákům se nakonec neprosadili. Rozhodnutí padlo až z kopačky švýcarského přistěhovalce Olivera Neuvilla.
Elitní útočníci německé Bundesligy a národního týmu Miroslav Klose a Lukas Podolski se narodili v Polsku a v dětství se s rodinou přestěhovali za západní hranici země, kde se z nich stali fotbaloví profesionálové.
Při volbě reprezentačního dresu nakonec oba zvolili ten německý. Přesto je jim v ofenzivě dorozumívacím jazykem polština.
Pikantnější náboj měl duel s rodnou zemí pro Lukase Podolského. Stále vlastní pasy obou států a k původní vlasti má vřelý vztah. Minimálně dvakrát za rok zamíří na návštěvu třiasedmdesátileté babičky do polských Glivic, kde se Lukas narodil. "Cítím se doma v obou zemích," prozradil jednadvacetiletý forvard.
Německý dres měl přednost
Nechybělo mnoho a možná by stál Podolski ve středu večer na druhé straně hřiště. Trenér polského národního mužstva Pawel Janas mu poslal dokonce třikrát reprezentační dres se jménem a číslem deset, ale nepochodil.
Podolski si totiž neuvědomil, že i když hrál za německou jedenadvacítku, může nastoupit v seniorské kategorii za Polsko. Tehdejší trenér Německa Rudi Völler však přispěchal s pozvánkou na předloňské ME včas.
Před středečním zápasem měl bývalý střelec Kolína nad Rýnem a nyní Bayernu smíšené dojmy. "Bude to určitě strašně divný pocit, když po sobě uslyším polskou a německou hymnu," řekl.
To reprezentační spoluhráč a bombarďák Werderu Brémy Miroslav Klose podobné dilema nesdílel. "Budu zpívat jen německou. Jinou neznám," netajil autor dvou branek z úvodního zápasu MS proti Kostarice.
Klose žije v Německu od osmi let a za babičkou jezdí pro změnu do Opole. I on dostal v minulosti nabídku reprezentovat Polsko, ale pozvánku od kouče Zbigniwa Bonieka dlouho nezvažoval.
Narodili se v Německu, reprezentují jinde
Reprezentovat jiný stát, než je země narození fotbalisty nebo jeho rodičů, není nijak výjimečný jev. A to jak na současném světovém šampionátu, tak ve fotbalové historii.
Fotbalisté migrují do zemí s bohatými a prestižními ligami a čas od času vymění kromě klubového dresu i státní příslušnost a mohou získat možnost reprezentovat novou vlast.
Ale v poslední době nejsou výjimečné ani cesty opačným směrem. A to zvlášť u hráčů z jihovýchodní Evropy a Afriky.
Například Kloseho spoluhráč z brémského útoku Ivan Klasnič se narodil chorvatským rodičům už v Německu, ale reprezentuje zemi svých předků. Stejný případ jsou i rodáci z Berlína Niko a Robert Kovačové nebo reprezentanti Turecka Hamit a Halil Altintopové.
Trochu kuriozitou v tomto směru jsou země, jejichž populace vznikla z velké části z relativně novodobé imigrace. V australském národním mužstvu se střídá řada hráčů s chorvatskými kořeny. Jména jako Tony Popovič, Josip Skoko, Mile Stejrovski či Ante Covic ukazují, odkud pochází část reprezentačního kádru.
S nadsázkou se o nadcházejícím utkání ve skupině mezi Chorvatskem a Austrálií mluví jako o chorvatském derby.
Příchuť derby měl rovněž duel Portugalska a jeho bývalé kolonie Angoly.
Ne vždy reprezentační celek přijal naturalizované cizince bez výhrad. Fotbalisté Portugalska zpočátku nevítali s nadšením do svých řad Deca, původem Brazilce. Stejně se zachovali v devadesátých letech vůči rodilému Chorvatovi Josipu Weberovi Belgičané.
"Cestovatelé" Kubala a Bican
V českém, potažmo československém fotbalu je neznámějším "emigrantem" vídeňský Čech Josef Bican. Legendární kanonýr nastoupil na MS za Rakousko, ale poté, co přestoupil z Admiry do Slavie, se stal československým občanem a zároveň změnil i reprezentační dres.
Možná ještě slavnějším fotbalistou s podobnou zkušeností je Ladislav Kubala. Jeden z nejlepších hráčů historie FC Barcelona, v němž kolovala maďarská, polská a slovenská krev, reprezentoval kromě Československa také Maďarsko a Španělsko.
