Hvozdnice - Devadesát minut! Výhra bez obdržené branky! Bez blikance, bez karty a dokonce bez faulu!
Na tohle vysvědčení může být Tomáš Řepka pyšný. Při své premiéře za Hvozdnici, která v sobotu v rámci I. A třídy (šesté nejvyšší soutěže) porazila 2:0 Černolice, uspěl na výbornou.
Jak je mu vlastní, postavil se v týmu kouče Zbyňka Busty doprostřed obrany, kterou po úvodním oťukání spolehlivě dirigoval.
Zápas emotivně prožíval. Při neproměněných šancích svého týmu se chytal za hlavu, góly pak radostně oslavoval.
"Bylo to úžasné! Jsem hrozně rád, že to takhle vyšlo," usmíval se Řepka po rozepsání nové kapitoly svého fotbalového života a už se těšil na tradiční pivo a klobásu.
"Děkuji klukům i divákům, že přišli v takovém počtu. Doufám, že v tom budeme pokračovat," přeje si.
A diváci si zase na oplátku pochvalovali jeho vystoupení. "Podal super výkon a také zapadl do kolektivu," liboval si na adresu bývalého reprezentačního beka jeden ze stovek příznivců, kteří obsypali hvozdnické hřiště a mezi nimiž nechyběl ani Řepkův fanklub.
Tomáši, vypadá to, že jste se dost zpotil. Byla to náročná premiéra?
"To ano, hodně. Skoro vůbec jsem teď netrénoval, protože jsem byl nějak nemocný. Na zpocení to byl dobrý zápas."
Zvlášť, když jste často narážel na dalšího exligistu, vytáhlého Pavla Drska, že?!
"Vzpomněl jsem si na staré časy, nebylo to nic příjemného."
Zavtipkovali jste si mezi sebou jako staří harcovníci?
"Tak jsme si zavzpomínali a řekli si, že už jsme opravdu staří dědkové a že tato soutěž je pro nás asi adekvátní."
Další známé tváře Dalibora Slezáka a Roberta Neumanna máte dokonce ve svém týmu...
"S Daliborem jsme zavzpomínali na staré časy, když jsme oba začínali v Baníku. S Bobem Neumannem jsme taky proti sobě nastupovali. Jsem rád, že s nimi můžu hrát."
Zápas jste odehrál bez faulu, což je pro Vás hodně neobvyklé. Vzpomenete, kdy se Vám to povedlo naposledy?
"To tedy nevzpomenu. (směje se)"
Co na úroveň této soutěže říkáte?
"Jsem překvapený. Čekal jsem větší prales. Je tady i hodně ligových fotbalistů, kteří jsou zmixováni s mladými, takže to svou úroveň určitě má. Jsem s ní spokojen."
Do Hvozdnice se vydal i Váš fanklub. Těší Vás to?
"S kluky jsem mluvil včera a tušil jsem to. Jsem hrozně rád, že na mě nezapomněli a že mě takhle provází."
Zkraje druhého poločasu dokonce odpálili dýmovnici. Nebál jste se, že jich bude víc?
"Právě to jsem chtěl. Aby tady ucítili atmosféru opravdového fotbalu. (směje se)"
Poprvé jste si pořádně osahal míč až v 9. minutě, ovšem vznikla z toho trochu ožehavá situace, protože brankář měl na tom blátivém terénu s Vaší malou domů problémy.
"Místy je to hřiště dost podmáčené, takže si ho člověk musí nejprve očuchat, aby věděl, kde si co může dovolit."
Postupem času jste však získal na jistotě a odvracel soupeřovy akce suverénně jako za ligových časů. Je to ta role, kterou chcete plnit?
"Já to teď beru tak, že si chci s kluky zahrát a zkusit, co mi zdraví dovolí. Pokud půjde výkonnost nahoru, tak uvidíme, co bude dál."
Jak se vypořádáváte s tím, že jedna sada dresů hvozdnického týmu je prakticky kopie těch slávistických?
"Už jsem na to koukal. Právě jsme v nich dnes měli nastoupit. I ty trenky, v nichž jsme hráli, jsou bílé, slávistické. Jsem z toho takový trošku rozpačitý. Doufám, že pro příští zápas místní lidi koupí nějakou novou sadu. (směje se)"
Dovedete si představit, že v tom slávistickém nastoupíte?
"Nedovedu! Doufám, že mi to místní neudělají."
