Rodina Kolomana Gögha pocházela z Kolárova. "Kolo", jak mu spoluhráči přezdívali, se ale narodil na Kladně.
Po druhé světové válce byla totiž řada občanů maďarské národnosti přesídlena do Čech.
Zpět do Kolárova se mohla rodina vrátit až po několika letech. Koloman byl pátý ze šesti sourozenců.
Byl sice drobné postavy, to mu ale nezabránilo nastartovat svou fotbalovou kariéru v místním žákovském družstvu.
"V šestnácti měřil pouze 146 centimetrů, nohu měl tak malou, že byl problém pro něj sehnat kopačky," vzpomíná na Göghovy fotbalové začátky jeho dlouholetý přítel a novinář György Batta.
V patnácti se z něj stal sirotek, to ho ale neodradilo od jeho životních cílů. V sedmnácti se vyučil zámečníkem a vojnu si odsloužil v Dukle Holešov jako výsadkář.
Dále vedly kroky jeho fotbalové kariéry přes Poprad do Slovanu Bratislava, kde prožil nejlepší sportovní léta. Se Slovanem získal titul mistra ČSSR v letech 1974 a 1975, slavil také vítězství v Československém poháru v roce 1974.
Válel i na reprezentační scéně. Na zlatém evropském šampionátu v roce 1976 odehrál oba zápasy - semifinále s Nizozemskem i legendární boj o zlato se Západním Německem.
"V podstatě byl, co se týče fotbalu, spíše jednodušší hráč, ale o to větší byl bojovník a neskutečná houžev. Vyhrával spoustu osobních soubojů, bojovník k pohledání. Mně osobně se s ním velmi dobře spolupracovalo," vzpomínal Antonín Panenka, který ve finálovém rozstřelu rozhodl slavnou penaltou.
Svými výkony na šampionátu v Jugoslávii upoutal experty i novináře z francouzského deníku L’Équipe, kteří o něm napsali: "Viděli jsme jednoho z nejlepších obránců na světě - nenápadného, ale stoprocentního."
To přesně vystihovalo, jaký Gögh byl - hodiny a hodiny tvrdé práce a pokory. Když ho ve Slovanu předělali ze stopera na levého beka, "Kolo" si z toho nedělal těžkou hlavu. Prostě a jednoduše dřel a levačku přetavil ve smrtonosnou zbraň. "Předtím neuměl kopnout do míče levou," prozradil jeho bývalý spoluhráč a záložník Slovanu Ján Medviď.
Zlato z Bělehradu nebyl jeho jediný reprezentační úspěch. O čtyři roky později opět patřil k oporám národního mužstva, a když v zápase o bronz proti Itálii došlo znovu na penaltový rozstřel, šestá série vyšla na Gögha. Ten uspěl - a československý tým tak mohl slavit další medaili.
"On to byl člověk spíše plachý, žádný velký mluvka. Hrál svou poctivou hru, nikam se nehnal, takže by určitě byl rád, kdyby na penaltu nešel," lovil v paměti Ladislav Vízek.
Koloman působil ještě dva roky aktivně v Linci jako hráč, poté na něj ale čekala nová výzva. Mezi lety 1982-1984 se stal hrajícím trenérem v Dunajské Stredě.
Trenérsky přesvědčil a stěhoval se zpátky do Slovanu Bratislava, kde tentokrát působil jako asistent trenéra.
Během kariéry na lavičce také absolvoval studium vysoké školy sportovní výchovy v Bratislavě, kde získal diplom fotbalového trenéra.
Jeho život předčasně ukončila tragédie, bylo mu pouhých 47 let. Psal se 11. listopad roku 1995, Gögh se vracel domů z Rakouska, kde trénoval. Poblíž Gattendorfu vyjel ze silnice a narazil do stromu.
Smyk? Mikrospánek? Porucha na voze? Příčiny tragické nehody jsou dodnes zahaleny tajemstvím.
Na jeho počest po něm byl pojmenován fotbalový stadion v Kolárově.
