Praha - Řekli byste, že ho z míry nevyvede nic. Na hřišti by nejspíš neztratil koncentraci, ani kdyby u rohového praporku zrovna přistáli ufoni. Jenže i zdánlivě žulový Petr Čech umí uvolnit emoce.
Jako v květnu, kdy na mnichovském stadionu řval jako tur, protože v dresu Chelsea právě vyhrál životní zápas ve finále Ligy mistrů.
Anebo v pondělí večer, když se stal už pošesté českým Fotbalistou roku. Oči mu zalily slzy a přeskočil mu hlas. Co do počtu trofejí se stal nejlepším z nejlepších. V celé velké historii českého fotbalu.
"Na tom pódiu mě to dostalo. Najednou mi naskočily všechny ty asociace... Na tu výhru v Lize mistrů... Na to, že se mi podařilo posbírat víc trofejí než Ivo Viktorovi, kterého právě uvedli do Síně slávy," hledal Čech souvislosti.
"Najednou se mi v hlavě objevily všechny ty skvělé osobnosti, které se v té anketě prosazovaly přede mnou, včetně Pavla Nedvěda... A prostě mě to v tu chvíli dostalo."
Minulost, Současnost a Budoucnost
Sešli se tak trochu jako v nějaké pohádce. Za stolem Primátorského salonku na Źofíně totiž seděli bok po boku Slavná minulost, Žhavá současnost i Nadějná budoucnost českého fotbalu.
Ivo Viktor, legenda čerstvě uvedená do Síně slávy, šestinásobný Fotbalista roku Petr Čech - a Talent roku Tomáš Kalas. Ten dost možná bude jednou dělat Čechovi v Chelsea parťáka třeba místo Johna Terryho, včera ale ještě tenhle mladík sám dějiny nepsal. Zato pozorně sledoval, jak kolem něj procházejí.
Setkání pětinásobného triumfátora ankety Ivo Viktora s plzeňským odchovancem, který ho právě překonal výhrou číslo 6, v sobě neslo velké kouzlo - a Petr Čech nijak neskrýval, že si legendárního gólmana z týmu mistrů Evropy z Bělehradu 1976 váží jako málokoho.
"Ty obrázky z Bělehradu jsem samozřejma viděl mnohokrát. Vyzařuje z nich, jak ten tým panu Viktorovi věřil, jakou v něm cítil jistotu. A takový brankář je pak pro tým poklad," skládal Čech komplimenty.
Jeden na jednoho, společná zbraň
"Petr Čech už by správně měl být v té Síni slávy s námi. Akorát by nám tam ale kazil věkový průměr," usmíval se Viktor.
Čechovi je přitom teprve 30 let a v dresu Chelsea a reprezentace jen nejspíš čeká ještě spousta sezon. I když zrovna ve středu v Turecku nenastoupí kvůli zlomenému malíčku levé ruky.
"Ze mě si vždycky Panenka a spol. dělali legraci, že když byla průměrná sezona, ve které nikdo nezazářil, tak tu trofej pro Fotbalistu roku neměli komu dát, a tak ji vždycky šoupli mě," dodává se sympatickou sebeironií jiskrný chlapík, který loni oslavil sedmdesátku.
"V čem jsme si s Petrem jako gólmani nejblíž? Nejspíš v soubojích jeden na jednoho," míní Viktor. "Petr umí dokonale vykrýt, jak já říkám zalepit bránu. Tak, že má potom útočník jedinou šanci, prostrčit mu balon mezi nohama, jiná varianta už mu nezbývá."
Viktor: Dneska bych byl možná jen průměrný
Čech se srovnání vyhnul. "Změnila se pravidla, balon už se nesmí vzít do ruky při malé domů, já musím hrát všechno nohama, je to jiné pojetí," zdůrazňuje. A Viktor přitakává: "Nohama já moc neuměl, takže bych byl dneska třeba jen průměrný brankář. Navíc jsou dneska úplně jiné balony, to jsou spíš dělové koule..."
Hlavně by mu prý chyběly centimetry. "Dneska mají všichni špičkoví gólmani ke dvěma metrům, to mně by těch patnáct centimetrů hodně chybělo," myslí si legenda Dukly. "To pak máte i menší rozpětí rukou, dneska by to bylo hodně znát."
Sotva Ivo Viktor přestal chytat, začal se věnovat mladým gólmanům. I to na něm Čech obdivuje. "Všichni velcí gólmani se mládeži nebo nastupující generaci věnují: Srníček, Stejskal, Kouba, Mikloško... To je skvělé. Sám chci taky najít nějakou cestu, abych jednou mohl předat to, co jsem se sám naučil. Dnešní technologie v tom ohledu umožňují spoustu řešení."
Rekord, co uvítá ufony
Ivo Viktor neskrývá, že ze současné reprezentační generace není úplně "na větvi". "Máme Petra v bráně a Tomáše Rosického v záloze, ale chtělo by to i nového kanonýra po Kollerovi - a nejen kanonýra. Od Eura v Portugalsku nám osobnosti zjevně ubývají."
Od roku 1965, kdy vyhlásili Fotbalistu roku poprvé, nenašel tuzemský fotbal co do počtu vítězství v této anketě větší osobnosti než Ivo Viktora a Petra Čecha.
A ten druhý přitom ještě zdaleka neskončil. Vsaďte se, že jeho rekord nejspíš bude stále v platnosti i v tu chvíli, až u nějakého rohového praporku opravdu přistanou i ti mimozemšťani.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
