Před čtyřmi lety jim v souboji s AC Milán chyběl k základní skupině a cestě za desítkami milionů jeden vstřelený gól, ve středu večer měli Severočeši v duelu se Spartakem Moskva k postupu ještě blíž. Šest minut dokonce drželi trumfy v rukou, ale Moskvané závěrečný drtivý nápor přetavili 12 minut před koncem v klíčovou branku.
"Ale fotbal pro nás tímto dnem nekončí. Chci věřit tomu, že to na nás žádné stopy nezanechá, máme před sebou další výzvu. Nechci to brát jako tragédii, spíš to beru jako velkou získanou zkušenost, která nás může v budoucnu posílit," řekl po dvojutkání trenér Vítězslav Lavička, když se na moskevském letišti dvě hodiny po odvetě ohlížel za libereckým snažením.
"Bylo by hodně špatné, kdybychom teď podlehli nějakému velkému zklamání a frustraci," uvedl, přesto se v jeho tváři stále zračil velký smutek.
Lavička měl na dosah jedinečný úspěch: mohl být prvním trenérem, který by do slavné soutěže dovedl jiný český klub než pražskou Spartu, v níž dříve nasál atmosféru Ligy mistrů jako asistent.
"Po zápase tam ta frustrace u nás všech z vyřazení samozřejmě byla, vždyť jsme o vysněný postup bojovali do posledních minut a ten cíl byl už hodně blízko. Ale musíme se oklepat a jít dál," řekl Lavička.
Severočeši sahali po lákavé prémii 110 milionů korun za účast v základní skupině, případný úspěch mohl navíc do ekonomicky stabilizovaného klubu přilákat další movité sponzory.
Slovan by se zviditelnil v Evropě a mužstvo, v němž by mohli hráči výrazně zvýšit svoji tržní cenu, by si zahrálo minimálně dalších šest vypjatých zápasů proti vyspělým soupeřům.
Postup mohl také Liberci výrazně pomoci při upevnění už tak silné pozice v domácím fotbale. Díky finanční injekci by mistr ještě víc odskočil od tuzemské konkurence a částečně snížil dlouhodobý vliv bohaté Sparty.
Moskevský klub sice byl favoritem, ale v současném rozpoložení byl i překonatelným soupeřem, což přiznávali i liberečtí fotbalisté. Nyní bude chtít Slovan prorazit alespoň v Poháru UEFA.
Liberec litoval prvního domácího zápasu
Severočeši mohou litovat hlavně toho, že si do odvety nepřivezli lepší výsledek než bezbrankovou remízu. Pokud by Liberec v úvodním duelu proměnil některou z nadějných příležitostí, držel by Spartak před duelem v Moskvě v šachu.
"Ve dvojzápase jsme nedokázali dát branku ze hry, i když šance jsme na to měli. To byl zřejmě jeho rozhodující moment," připustil Lavička.
Zatímco v české lize se na začátku sezony dokázali prosadit útočníci Pospěch, Holenda i Blažek, na obranu Spartaku si přijít nedokázali.
Přesto nakonec nescházelo mnoho a Hodúrova penalta mohla být v kronice libereckého klubu zapsána zlatým písmem. "Všichni jsme už po té penaltě věřili, že to dokážeme," řekl Lavička.
Jenže hráči jako by se zalekli jedinečné příležitosti, která se před nimi otevřela. Zatímco v domácí soutěži dokázali i během loňské mistrovské sezony v závěrech zápasů zvrátit na svoji stranu řadu vyrovnaných zápasů, v Moskvě se po vyrovnání nechali zatlačit před svoji branku.
Bez kapitána Tomáše Zápotočného, který byl vyloučen v 57. minutě, brzy smolně kapitulovali podruhé a znovu už odpovědět nedokázali.
Hlavně v hektickém závěru, ve snaze o udržení postupové remízy, bylo víc než kdy jindy patrné, jak moc chybí mladému libereckému týmu vyzrálost a rutina získaná z těžkých mezinárodních zápasů. I trenér Lavička si všiml, že některé hráče ve vypjatém dvojutkání pohltila nervozita.
"Ale to přece není žádná hanba, nikoho nemůžu zatratit. Naopak si jich vážím za to, jakým způsobem v Moskvě sehráli druhý poločas," uvedl. Dle svého zvyku si zachoval tradiční nadhled a nehledal výmluvy.
"Bylo by hodně zavádějící a špatné, kdybychom chybu třeba hledali v tom, že se v Moskvě hrálo na umělé trávě, nebo že možná Zápotočný neměl být vyloučen. Hlavně musíme začít u sebe a zeptat se, jestli jsme třeba nemohli udělat něco jinak. Musíme se z toho všeho poučit, abychom příště byli ještě lepší," prohlásil Lavička.
