Polsko a Ukrajina: Nestabilní politika, korupce, mizerná infrastruktura
Polsko a Ukrajina věří, že právě oni budou vybrány jako hostitelé fotbalového Eura 2012. Mimo jiné si od toho slibují, že by šampionát podpořil sport v exkomunistické východní Evropě.
Činovníci berou na lehkou váhu sportovní a politické problémy, které trápí obě země, a zapuzují jakékoliv zmínky o tom, že jsou oproti Itálii a Chorvatsku s Maďarskem outsidery.
"Máme seriozní šance na vítězství," věří Adam Olkowicz, šéf polského organizačního výboru. "Jsme dvě velké evropské země s 85 miliony obyvatel. To znamená, že každý osmý Evropan žije buď v Polsku nebo na Ukrajině."
Pakliže tito dva slovanští sousedé zvítězí, bude to poprvé od bojkotovaných letních olympijských her v Moskvě, co by se v bývalém východním bloku konala sportovní událost takového významu.
"Itálie by hostila Euro již potřetí. Když to vezmeme z hlediska expanze kopané, dějiště šampionátů by měly být rozděleny mezi jednotlivé státy rovnoměrněji," namítá proti kandidatuře čerstvých mistrů světa Olkowicz.
Obě země však mají své problémy. Polská i ukrajinská politická scéna je rozhádaná, na sportovním poli řešilo Polsko velké korupční skandály, Ukrajina zase kritériím FIFA nevyhovující hlavní stadion.
Polští a ukrajinští pořadatelé se brání, že podobné problémy mají i další kandidáti. Také Itálie řeší fotbalové úplatkářské aféry, navíc byla dějištěm násilného řádění fotbalových fanoušků. Maďarsko pro změnu zažilo bouřlivé demonstrace jak proti vládě, tak proti kandidatuře na ME 2012.
Polsko a Ukrajina vzkazují: dejte nám šanci a my se jí chopíme. "Každý v naší zemi, velký nebo malý, se soustředí na jediný cíl - získat právo na pořádání tohoto turnaje," zaníceně prohlašuje šéf ukrajinské fotbalové federace Hryhory Surkis.
Výzkumy říkají trochu něco jiného. Na Ukrajině podporuje pořádání šampionátu 85 procent obyvatel, v Polsku dokonce jen 67.
"Když by se nám to podařilo, postavíme vše, co je pro nás v tuto chvíli pouhým snem. Je to můj hlavní cíl v životě - pořádat turnaj, jenž změní oba státy a jejich obyvatele," pokračuje Surkis.
Obě země nepostrádají nadšenou snahu překonat svůj vývoj zpožděný komunistickou érou. Sportovní zázemí se sice rychle vyvíjí, stále však zaostává za tím v západní Evropě. Chybí vyhovující hotely, letiště a dopravní cesty, jež by zvládly velký příliv fanoušků.
"Svěřit nám Euro 2012 by znamenalo velký impuls našim ekonomikám. Znamenalo by to nové investice do silnic, železnic, letišť, hotelů, stadionů. Když by se tu Euro nekonalo, vše zůstane při starém," tvrdí Olkowicz.
VIZITKY KANDIDÁTŮ
POLSKO A UKRAJINA
Pořadatelská města: Varšava, Gdaňsk, Vratislav, Chorzów, Kyjev, Lvov, Doněck, Dněpropetrovsk
Pořádané fotbalové akce: finálový turnaj Regions Cupu 2004 (Polsko)
Počet hlasů v prvním kole: sedm (3. místo)
CHORVATSKO A MAĎARSKO
Pořadatelská města: Záhřeb, Split, Rijeka, Osijek, Budapešť, Székesfehérvár, Györ, Debrecín
Pořádané fotbalové akce: ME 1976 (Chorvatsko v rámci bývalé Jugoslávie), ME žen do 19 let (Maďarsko)
Počet hlasů v prvním kole: devět (2. místo)
ITÁLIE
Pořadatelská města: Řím, Milán, Boloňa, Florencie, Neapol, Palermo, Turín, Janov
Pořádané fotbalové akce: MS 1934 a 1990, ME 1968 a 1980, řada finálových turnajů ME mládežnických týmů
Počet hlasů v prvním kole: 11 (1. místo)
Zdroj: ČTK
Poláci a Ukrajinci rovněž lákají "na tradiční slovanskou pohostinnost". Věří, že právě ta by jim mohla pomoci získat rozhodující hlasy.
Do Cardiffu vypraví obě země hvězdnou delegaci, v níž kromě politiků nebudou chybět ani útočník Chelsea Andrej Ševčenko, ukrajinský trenér Oleg Blochin a polský trenér Nizozemec Leo Beenhakker.
Chorvatsko a Maďarsko: Agresivní fanoušci a podprůměrní fotbalisté
Chorvatsko a Maďarsko podobně jako Polsko a Ukrajina věří, že nastal čas, aby se Euro konalo v někdejším východním bloku.
Obě země již také zažily zklamání ze zamítnutého pořadatelství. Maďarsko neuspělo ve společné kandidatuře s Rakouskem na Euro 2004, Chorvatsku zase nevyšla společná snaha s Bosnou o ME 2008.
Nyní si oba státy věří, že konečně mají zbraně, kterými ostatní nabídky předčí. "Tentokrát jsou naše šance na vítězství skutečně dobré," prohlašuje generální tajemník chorvatské fotbalové federace Zorislav Srebrič.
Chorvatsko i Maďarsko doufají, že by získání pořadatelství mělo velký vliv na vývoj obou zemí.
"Šampionát by ještě zvýšil ekonomický růst, vylepšili bychom naši sportovní infrastrukturu. Je zbytečné dodávat, jak důležité by to bylo pro náš obraz v zahraničí, turistiku a fotbalovou budoucnost," plánuje Srebrič.
Mnozí Maďaři se na snahu o Euro 2012 dívají ryze pragmaticky. Kdysi slavná maďarská kopaná prochází vleklou herní krizí, národní tým se neprobojoval na světový či evropský šampionát 21 let a lidé vědí, že úspěšná kandidatura je jedinou šancí, jak se v blízké budoucnosti na turnaj dostat.
Maďaři byli na fotbalovém vrcholu naposledy v 50. letech v éře génia kopané Ference Puškáše. Nyní se krčí na dně evropských a světových žebříčků a domácí liga se topí ve zmatcích.
Předseda maďarské fotbalové asociace Ištván Kisteleki říká, že lidé věří, že by pořadatelství mohlo vyvést fotbal z krize a navíc předvést zemi jako pěkné místo pro zahraniční turisty.
Úsilí jim pokazili radikální maďarští hooligans, kteří loni na podzim v době návštěvy představitelů UEFA v Budapešti proti kandidatuře protestovali.
Demonstranti tehdy zároveň požadovali zavedení pořádku v národním svazu a provolávali hanlivá hesla proti jeho čelným funkcionářům.
"Morální úroveň maďarského fotbalu je nepřijatelná. Stadiony jsou shnilé, stejně jako všechno ostatní v téhle hře," nechali se tehdy slyšet organizátoři protestů.
Chorvatští činovníci zase spoléhají na příhodné umístění zemí ve střední Evropě, jejich turistickou přitažlivost a krátké vzdálenosti mezi hostitelskými městy. To vše by prý mohlo hovořit v jejich prospěch.
Chorvatsko již navíc má s mistrovstvím Evropy své zkušenosti. Když se konalo v roce 1976 v bývalé Jugoslávii, odehrály se v Záhřebu dva zápasy.
I když se Chorvatsko roku 1991 oddělilo od Jugoslávie, stalo se respektovanou silou na mezinárodním fotbalovém poli. Od roku 1994 se kvalifikovalo s jedinou výjimkou na všechny turnaje, na ME 1996 se dostalo do čtvrtfinále a na MS 1998 skončilo třetí.
Maďarsko se žádnými podobnými úspěchy pochlubit nemůže, tlačí proto před sebou alespoň svou slavnou fotbalovou minulost kolem druhé světové války. V letech 1938 a 1954 si zahrálo finále mistrovství světa. Boj o titul světových šampionů v roce 1954 ve Švýcarsku proti Západnímu Německu se dodnes považuje za jeden z nejslavnějších zápasů v dějinách kopané.
Čtyři roky neporažení Maďaři v této éře jako jediní Evropané dokázali porazit Anglii na její půdě. Jsou považováni za nejsilnější tým, který se nikdy nedočkal světového titulu.
Internetové stránky s maďarskou kandidaturou varují, že když se nepodá pomocná ruka fotbalovým zemím táhnoucím se za světovou špičkou, rozdíl mezi těmito dvěma tábory se bude nadále zvětšovat. "A to si UEFA určitě nepřeje," tvrdí zdejší organizátoři.
Pozorovatelé soudí, že nejslabším článkem společné kandidatury je nedostatečná infrastruktura a chování některých chorvatských fanoušků v dřívějších mezinárodních utkáních.
Chorvatsko má i přes silný turistický průmysl relativně málo špičkových hotelů, většina z nich je navíc pouze v Záhřebu. Stadiony jsou ve značně neuspokojivém stavu.
Chorvatští fandové se nechvalně proslavili během kvalifikace na MS 2006, když páchali výtržnosti na Maltě a v Budapešti, předvedli se i v průběhu přátelského zápasu s Itálií minulý srpen, když rozvinuli nacistické svastiky.
Předseda chorvatské fotbalové asociace Vlatko Markovič se nicméně domnívá, že všechny tyto překážky mohou překonat. "Šampionát se koná až za pět let. Skvělá příležitost na to, zařídit zde luxusní hotely a stadiony kompletně vybavené pro vrcholné události," tvrdí.
"Chování fanoušků představuje určitou hrozbu, ale není to pouze chorvatský problém. Tvrdě pracujeme na tom, abychom fandy naučili řádnému chování. Spolupracujeme s policií a věřím, že to zvládneme."
Itálie: Mistři světa na fotbalovém dně
Zuby si na pořádání evropského šampionátu brousí i Itálie, neztrácí víru ani po asi nejbláznivějším roce v italském fotbale, do nějž se vešly korupční skandál, titul mistrů světa i brutální pouliční násilnosti fotbalových chuligánů, které zaplatil životem policista Filippo Raciti.
Tehdy dosáhla italská kopaná svého dna, fotbalový život se ve fotbalové zemi na chvíli zastavil.
Někteří se tudíž neptají, zda Itálie Euro 2012 získá, ale zda by ho vůbec měla získat.
"Z hlediska našeho obrazu na veřejnosti nebyla Racitiho smrt pozitivní," říká Luigi Ludovici, projektový manažer italské kandidatury. Paradoxně však nám posloužila jako varování před problémy, kterým čelíme."
Po incidentu se prý zavedla nová bezpečnostní opatření, před stadiony i na stadiionech probíhají přísné kontroly. Zatímco dřív odpovídali za bezpečnost policisté, nyní ji mají na starosti speciální dozorci, zaměstnaní a cvičení klubem.
"Minulý týden se u nás konaly dva zápasy Ligy mistrů. V Miláně (na zápase AC Milán vs. Bayern Mnichov) nebyli na stadioně žádní policistí, pouze dozorci, a přestože se tu sešlo velké množství německých fanoušků, nedošlo k žádným potížím," pochvaluje si Ludovici.
"V Římě bohužel došlo k problémům s anglickými fandy, částečně kvůli italské policii, částečně kvůli tomu, že zde nebyli dozorci. Doufáme, že do začátku nové sezony budou dozorci již na každém stadioně," pokračuje.
Když bývalý předseda italské fotbalové federace (FIGC) Franco Carraro podával v roce 2005 kandidaturu, varoval: "Naši prestiž nebude posuzovat jen Itálie, ale celá Evropa. Ve středu se v Cardiffu ukáže, co si o prestiži italského fotbalu Evropa myslí.
"Euro 2012 není jen sportovní událost. Představuje i příležitost vrátit důvěryhodnost italskému fotbalu," ví někdejší bezepčnostní komisař FIGC Luca Pancalli, jeden z mužů, jenž pomáhal vyvést Itálii z chaosu po korupčních skandálech a Racitiho smrti.
Ludovici zase říká, že kandidatura je součástí snahy od základů reformovat italský fotbal. Upozorňuje rovněž, že násilí, jež je tak běžné na klubové úrovni, neexistuje mezi příznivci národního týmu.
Navzdory morálním pochybnostem nikdo nezpochybňuje schopnost Itálie zajistit velkou sportovní událost. V uplynulých padesáti letech se tu konaly letní i zimní olympijské hry, fotbalové ME 1968 a 1980 a MS 1990.
Také infrastrukturu mají Italové na rozdíl od jiných kandidátů již vyřešenou a na nápory statisíců návštěvníků je tato turisticky atraktivní země zvyklá již od pradávna.
Je navíc těžké odolat italské nabídce, zahrnující jednu z největších fotbalových arén, milánské San Siro a příslib zcela nových stadionů v Turíně, Palermu a Neapoli.
Jestliže Italové neuspějí, nebudou chápat rozhodnutí UEFA jako zamítnutí lákavé kandidatury, nýbrž jako odsudek toho, co se za posledních dvanáct měsíců v italském fotbale stalo.
