Praha - Sparťanský útočník Miroslav Slepička vedl Spartu do utkání Poháru ČMFS s kapitánskou páskou.

A jako správný vůdce týmu otevřel skóre zápasu, ve kterém Sparta, sužována sérií neúspěchů, musela bezpodmínečně vyhrát.

Povedlo se, letenský celek Duklu přehrál 3:1. Je to však pouze jedna čtvrtina vítězného plánu, který svému mužstvu nachystal trenér Bílek.

Dukla, Jablonec, Odense, derby se Slavií. Čtyři zápasy, čtyři vítězství to je program Sparty pro nejbližší týdny.

Dále čtěte:

• Zápas jsme sledovali ON-LINE
• První cíl je splněn. Sparta ale řeší další problémy - čtěte ZDE
• Duklu nezachránil proti Spartě ani Plánička - čtěte ZDE

Atmosféra kolem Sparty nebyla dobrá. Může zápas s Duklou náladu zlepšit?
Doufám, že ano. Bylo to jedno z utkání, ve kterém jsem měli jediný cíl - vyhrát. V neděli je Jablonec, pak Odense. Musíme jít zkrátka zápas o zápasu.

Dali jste po dlouhé době tři góly, začne to už teď padat pravidelně.
Branky jsou vždy důležité pro celkovou psychiku mančaftu. Navíc Dukla opravdu nehrála špatný fotbal a jsem rád, že jsme ten zápas zvládli. Sparta takové vítězství už dlouho potřebovala.

Bylo utkání s Duklou těžší než pohárové utkání v Sokolově?
Určitě. Sice jsme dali rychle gól, ale Dukla hrála dobře a podařilo se jí vyrovnat. A kdyby rozhodčí za stavu 2:1 pískl Dukle penaltu, tak by to mohlo být ještě hodně zajímavé. My jsme museli vyhrát, což se nám zaplať pánbůh povedlo.

Co jste si říkali, když Dukla vyrovnala? Neměli jste obavy z dalšího trápení?
Určitě jsme měli strach, vedli jsme, zápas měl být pod naší kontrolou, ale domácí dali gól a byli zpátky v zápase. To bylo hodně nepříjemné. Pak jsme dali penaltu a od toho okamžiku jsme si řekli, že už žádný gól nedostaneme a že ten zápas zvládneme. A dobře to dopadlo.

Jak byste popsal váš první gól?
Jirka Kladrubský zatáhl balon, ten se potom dostal ke mně, já jsem to z první prostřelil k bližší tyči a spadlo to tam. Chtěli jsme dát brzo branku, což se nám povedlo. Bohužel jsme dostali brzy na 1:1, a trošku se to zdramatizovalo.

Spartu jste vedl jako kapitán. Nemá v tom trošku prsty Pavel Horváth, který během přípravy dával pásku komukoli, aby se týmová kasička plnila zápisným?
Ne, to si nemyslím (úsměv). V kabině se tak rozhodl trenér Bílek.

Kdy jste byl naposledy kapitánem?
V dorostu (smích).

Na Julisku nikdy nechodilo moc diváků, i ve čtvrtek tady moc lidí nebylo. Jak jste to vnímal ze hřiště?
Bylo to takové komornější prostředí, ale to se nedá nic dělat. My jsme se soustředili sami na sebe, na náš výkon a výsledek.