Představte si, že proti míči stojí tito němečtí obránci: Ordnung, Disziplin, Erlässe a Pflicht.
Směrnice. Kázeň. Nařízení. Povinnost. Balón je obletí velkým obloukem a skončí v síti. Zakořeněné stereotypy jednoduchých soudů o Německu při fotbalovém šampionátu neobstojí.
Tento míč byl kopnutý s neuvěřitelnou falší: Kousek od hlavní brány v Kolíně nad Rýnem postával před zápasem českého týmu s Ghanou hlouček lidí. Dvě hezké blondýny tam prodávaly vstupenky. Ani moc nenadsazovaly, chtěly za jeden lístek 250 eur. Měly jich asi deset a prodávaly je přímo před policejním vozem. Že by ukázka precizního německého smyslu pro pořádek? I černý trh si zaslouží kvalifikovaný dohled?
Policisté se opravdu dívali, jak se daří obchodu se vstupenkami. Teprve když se u dívek zastavovali další a další lidé, tak vystoupili z auta ven a řekli jen: "Tak to už opravdu přeháníte, zmizte s tím alespoň někam stranou." A zase zalezli zpět.
Před stadionem nabízel jeden překupník vstupenky dokonce za neuvěřitelných 800 eur. Což není samo o sobě tak zajímavé zjištění. Zajímavější mi připadá, že lístek může někdo koupit či prodat přímo před zraky policistů. Jako by si někdo řekl, nejlépe se prodávají lístky před policejním vozem, to dodá obchodu na věrohodnosti.
Špatně postavená pořádková a kontrolní zeď byla i na stadionu. Novináři museli projít detektorem a poslat své počítače pod rentgen, aby se zjistilo, zdali nenesou na stadion něco, co by mohlo explodovat. U kontrolního rámu se na dlouhé minuty tvořily fronty. Pořádek, disciplína a kázeň. Jenže pak někdo zjistil, že "propracovanému" systému se lze vyhnout přímou cestou z novinářského centra na tribunu přes malý můstek. Tady nikdo žádnou kontrolu absolvovat nemusel. Na Německo rozhodně atypický nesoulad v koordinaci. A z fotbalového pohledu míč řádně kopnutý šajtlí, co se zdi vyhne velkým obloukem.#reklama
Také diváci předvedli v Kolíně dobrou kopací techniku, se kterou se vypořádali s německými směrnicemi. Stadion tady nestojí někde v lese na okraji, ale ve městě, a proto je poměrně snadno dostupný z centra. Jenže přeplněné tramvaje, které na stadion směřovaly, se stále častěji zastavovaly, až jely od zastávky k zastávce skoro čtvrt hodiny. Rozlícení fanoušci bušili do oken a pak jednoduše zatáhli proti předpisům za kliku, dveře si otevřeli sami a raději šli na stadion pěšky. Výjimečný případ, kdy Němci nezvládli organizaci.
Zkrátka stereotypy a zavedená klišé nemusí vždy platit.
V hlavě se ale nepřestává honit jedna myšlenka. Jak by to asi s pořádkem a organizací vypadalo, kdyby podobné klání pořádala Česká republika?
Jan Šmíd je zpravodajem Českého rozhlasu a exkluzivně pro Aktuálně.cz píše svůj německý fotbalový deník. Nové díly vám nabídneme vždy v pondělí, ve středu a v pátek.
