Pomalu se prý zdá, že jediné, na čem záleží, je vítězství. Body za umělecké provedení se nepočítají.
Mistry (světa) v této filozofii jsou Italové. Ukázkovým příkladem je jejich postup přes Austrálii do čtvrtfinále. Zajistila jim ho vymyšlená penalta, kterou v nastaveném čase proměnil Francesco Totti.
"Nikoho (v Itálii) nepálí, že předchozích 93 minut hráli Italové bojácný a ponuře neúčinný fotbal. Vyhráli a nic jiného není podstatné. Je to pohled na věc, s kterým se snad všichni Italové už narodili," píše Williams.
Na volný kop Davida Beckhama, jenž Anglii zajistil postup z osmifinále přes Ekvádor (rovněž 1:0), se alespoň dalo dívat, jinak ale Angličané příliš fotbalové krásy rovněž nepředvedli. Navíc kopaná jako by se vůbec nevyvíjela. Totožnou střelou pomohl Beckham před více jak čtyřmi lety porazit Řecko a kvalifikovat se na MS 2002.
Soutěž mezi dvěma množinami o 11 členech
Podle novináře Guardianu z fotbalu mnohdy zbývá jen absolutní základ - "soutěž mezi dvěma množinami o 11 členech".
Jak dále pokračuje, je "cokoliv dalšího, včetně potěšení z přesných pasů, prudkých přesných střel či elegantních obranných zákroků, nepodstatné pro konečný výsledek. Zábava nemůže být nikdy ničím jiným než vedlejším produktem".
Ve fotbalu je prý podobně jako ve světě obchodu stále více důležitý tzv. "bottom line", neboli konečný součet. Každý Ital by prý potvrdil, že "výsledek je všechno", uzavírá svůj článek Richard Williams.
Ošklivou hrou až na trůn
Materiál doplňuje o několik zářných příkladů, kterak hrát ošklivě a vyhrát světový šampionát.
Uvádí například bezbrankovou remízu Anglie s Uruguayí na MS 1966, po níž byli Angličané vyprovozeni ze hřiště pískotem. Nakonec se jim však podařilo kvalifikovat ze skupiny a přes Argentinu, Portugalsko a NSR dokráčet až k titulu.
Ve výčtu nemůže chybět Itálie a její nudný remízový rozjezd na MS 1982. Italové byli ostře kritizováni za zápasy s Polskem (0:0), Peru (1:1) a Kamerunem (1:1).
Nakonec se však chytli, porazili Brazílii 3:2 a ve finále i NSR 3:1.
Západní Němci si vše vynahradili právě v Itálii na MS 1990, ale ani jejich cesta k vrcholu příliš nenadchla. Ve čtvrtfinále porazili Československo penaltou Lothara Matthäuse, v semifinále zvítězili nad Anglií až na pokutové kopy.
Vrcholem bylo jedno z nejnepohlednějších finále všech dob, které pět minut před koncem rozhodl sporný pád Völlera a následně proměněná penalta Brehmeho.
Na MS 1994 se příliš neukázali ani vyhlášení fotbaloví umělci z Brazílie. Upachtěné vítězství 1:0 jim stačilo v osmifinále proti USA i v semifinále proti Švédsku. Ve finále pak publikum sledovalo 120 minut dlouhou nudu, po níž rozhodly až penalty. Brazilci jimi porazili Italy a získali titul mistrů světa.
