Praha - Fotbal je sice v Brazílii fenomén, ale kdyby prostředky utracené na mistrovství světa utratili tamější politici v sociální sféře, udělali by líp.

Tak hodnotí v rozhovoru pro Aktuálně.cz blížící se šampionát ve fotbale někdejší reprezentační brankář Ivo Viktor, který ve své době patřil k evropské i světové špičce.

V letech 1966 – 1977 v 63 utkáních oblékl reprezentační dres, patřil k oporám národního mužstva na mistrovství světa v roce 1970 v Mexiku i o šest let později na zlatém triumfu v evropském šampionátu v Bělehradě, kde byl vyhlášen nejlepším hráčem.

Dlouhá léta byl trenérem talentovaných brankářů a i ve svých 72 letech pozorně sleduje fotbalové dění doma i v zahraničí.

Letošní mistrovství světa se koná v Brazílii. Je to optimální místo pro tak velkou akci?

V Brazílii jsem byl pětkrát a poprvé v roce 1966. Tehdy jsme po gólech legendárního Pelého podlehli v Riu 1:2. Byl jsem nadšený atmosférou, ale i tím, jak spousta kluků se proháněla s míčem po nádherných plážích. Brazílie i dnes jistě zůstala rájem fotbalu, ale zároveň ji tíží sociální problémy, kriminalita, drogy, různá protestní shromáždění a stávky. Potravinářská inspekce dokonce v některých hotelech, v nichž budou ubytováni některé evropské výpravy, zabavila množství jídla s prošlým datem spotřeby. Nemalé komplikace měli Brazilci i s výstavbou potřebných stadionů. A tak si myslím, že kdyby spoustu peněz investovali do daleko potřebnějších sfér svého života, bylo by to rozumnější.

Koho považujete za největší favority šampionátu?

Z Evropanů vidím největší kandidáty na přední umístění ve čtveřici Německo, Nizozemsko, Itálie a Španělsko. Domácí prostředí pak staví do role favorita Brazílii, silná by měla být také Argentina a třeba ještě někdo překvapí, hlavně ze zemí Jižní Ameriky.

V seznamu 32 účastníků jsou však nejen velikáni světového fotbalu, ale i země o kterých toho moc nevíme a určitě nejsou lepší, než reprezentace, které cestu do Brazílie nenašly, Není to škoda?

Je to dáno stanovenými kvótami pro jednotlivé světadíly. Zřejmě je záměr, aby atmosféru mistrovství světa poznaly i země, které na sebe zatím příliš neupozornily a teď se jim naskýtá velká šance. Třeba ji využijí, kdo ví...

Český fotbal je ve světě známý a přesto na šampionátu bude chybět. Opravdu tam nepatří?

Každá kvalifikace je tak trochu ošidná, ale ruku na srdce: český tým v ní nesehrál ani jeden mimořádný zápas, spíš to byla většinou jen šedivá představení. Je to tvrdý verdikt, ale asi tam opravdu nepatříme.

Vždyť evropskou úroveň mají jen Čech a Rosický. Další krajánci ve velkých zahraničních klubech nepůsobí a někteří nadějní fotbalisté často i v průměrných mužstvech dokonce zahřívají lavičku náhradníků. Proto schvaluji postup současného trenéra Vrby, že dává větší šanci ligovým hráčům, kteří pravidelně nastupují a prezentují se dobrými výkony.

Vraťme se ještě do roku 1970, kdy jste na fotbalovém mundialu v Mexiku hrál i vy. Čím pro vás byl tento světový šampionát?

Něčím výjimečným. Po vítězství 4:1 nad Maďarskem v rozhodujícím kvalifikačním střetnutí na neutrální půdě v Marseille jsme byli všichni šťastni, že se nám podařilo získat letenky do dalekého Mexika. Obrovská radost se však později změnila ve velké zklamání. V základní skupině po porážkách od Brazílie, Rumunska a Anglie jsme bez zisku jediného bodu jeli domů. A to jsme ještě netušili, že kvůli údajným úplatkům od firem Adidas a Puma nám bude na rok zastavena činnost.

V čem jste viděl příčiny neúspěšného vystoupení v Mexiku?

Bylo jich několik. Měli jsme dobré mužstvo, ale i doslova smrtící skupinu,v níž nám ve všech utkáních chyběla aspoň troška potřebného štěstí. Před zápasy s výbornými soupeři pak neodpovídala naše příprava. Po utkáních s Lucemburskem a Norskem jsme totiž bez jediného zápasu tři týdny jen trénovali. Celková nálada tam byla protievropská, takže třeba i Brazilci ve střetnutí s námi měli domácí prostředí. A tak při návratu domů nás provázely smíšené pocity.