Už na první pohled bylo zřejmé, že z Francie dorazil mezi spoluhráče v jiném rozpoložení. Nedávný přestup z Galatasaraye Istanbul do St. Etienne někdejšího stálého člena reprezentačního kádru psychicky posílil, a jak nový svěřenec Ivana Haška tvrdí, fotbal ho znovu začal bavit.
Heinzova kariéra zatím hodně kolísala: jednu chvíli šplhá nahoru a patří mezi opory svého klubu, vzápětí se ale propadá do nekonečných hlubin nejistoty z budoucnosti. Z někdejší hvězdičky se stal vyhlášený cestovatel, který prošel už několika kluby se střídavými úspěchy.
Nejlepší okamžiky zahraničního angažmá prožil hned po odchodu z Olomouce, když oblékal dres Hamburku. Tam byl spokojen, nasbíral 52 bundesligových startů, jenže po změně trenéra putoval nakrátko do Bielefeldu a později k úspěšnému účinkování v Baníku Ostrava, s nímž získal mistrovský titul.
Další odchod do Německa už Heinzovi tolik radosti nepřinesl. Nakonec ho z Mönchengladbachu vysvobodil přestup do Galatasaraye. Kdekdo ho odchodem do turecké ligy strašil, ale sám si musel okusit, že si tam hráč ze středu Evropy jen těžko zvyká.
"Fotbal je v Turecku neuvěřitelný fenomén a nemůžu říct, že bychom se tam s rodinou měli špatně. Jenže fotbalově se nedařilo, nebylo to zcela ideální, a to i mimo fotbalové prostředí," svěřoval se v pondělí Heinz novinářům na srazu reprezentace v Praze.
Přestup do Francie byl další výzvou, ale také závazkem vůči trenéru Haškovi, který si přivedl svého krajana v poměrně zanedbaném stavu. V Istanbulu Heinz moc fyzičky nenabral, bylo potřeba s ním nejdříve tvrdě pracovat.
Fotbal Heinze znovu těší
"Dvacet dnů jsem musel trénovat zcela sám, ale měl jsem z toho dobrý pocit. Fotbal mě zase začal tak nějak více těšit," vyprávěl Heinz, kterému prý sedí rychlostní hra ve francouzské lize.
"Je to skutečně hodně rychlé, jsou tam na to vybavení hráči, líbí se mi to," pochvaloval si český reprezentant, který už má v novém působišti na svém kontě šest ligových startů.
Hašek ho zatím nevyužívá do základní sestavy, ale co není, může být. "Útočná řada je hodně nabitá, trenér hráče střídá a mužstvo zatím šlape. Ale jsem rád za každou minutu, v klubu se mi líbí," popisoval úvod svého francouzského angažmá.
Na rozdíl od krajana Haška si ale zatím neumí užít skvělou gastronomii, která k životu ve Francii patří. "Některé jejich speciality bych skutečně jíst nemohl, třeba ta žabí stehýnka. Ale nic mi neříká ani víno, protože já poznám pouze červené od bílého, protože jsem spíše na dobré pivo," usmíval se fotbalista.
A netyká si zatím ani s francouzštinou: "Měl bych chodit do školy a už jsem tam několikrát byl, ale moc se nelepším. Když ono je to těžké, francouzština se jinak píše a jinak vyslovuje," povzdychl si.
Rodina je však ve Francii zatím spokojená, a tak se zdá, že Heinz načas našel trvalé angažmá, kde by se mohl dobře ukázat. A pokud se mu bude dařit v klubu, trenér Karel Brückner s ním bude znovu do národního týmu počítat. To si Heinz vždy přál.
"Samozřejmě, že základ je cítit důvěru v klubu, ale podzimní kvalifikaci českého mužstva jsem bedlivě sledoval a měl jsem radost, že to klukům vycházelo," uzavřel Heinz.
