Porážka sice týmu postup nevzala, ale přinejmenším jej zkomplikovala. Nepřesvědčivý výkon v Kolíně nad Rýnem a další ztráty v sestavě dělají ze čtvrtečního zápasu s Itálií velmi těžký úkol. Přitom jedině vítězství dá svěřencům trenéra Karla Brücknera stoprocentní jistotu, že pro ně šampionát neskončí už po základní části.
Znovu se jasně ukázalo, že se český tým velmi těžko vyrovnává s africkými soupeři, s nimiž mu chybí častější konfrontace. A také už je jasné, že jeho aktuální síla není taková jako před dvěma lety na mistrovství Evropy v Portugalsku. Zatímco v úvodním zápase s Američany to tři povedené góly ještě zakryly, v sobotu proti Ghaně to bylo už patrné.
"Ghana předvedla skvělý ofenzivní výkon," konstatoval český kouč lakonicky na tiskové konferenci. Výkon jistě podrobí interní analýze s mnoha body, ale jeden důvod byl v Kolíně nad Rýnem patrný na první pohled: v rychlosti a dynamice zaostali Češi za svým soupeřem o pořádný krok.
Nedokázali se vyrovnat s atleticky skvěle připravenými Afričany, prohrávali tvrdé osobní souboje a často jen prosebně vzhlíželi k argentinskému rozhodčímu, který však důraznou hru bez mrknutí oka pouštěl.
Obraz zápasu nepochybně ovlivnil rychlý gól. Český tým už nemohl vyčkávat na soupeřovu chybu, ale musel sám tvořit a dobývat. A to mu moc nešlo. Žádné pohledné kombinace, žádné vyložené šance, pouhé čtyři střely na branku.
Přitom po taktické stránce měli čeští hráči svého soupeře jasně převyšovat. Vždyť Ghana má vůbec nejmladší tým ze všech mužstev na šampionátu a nedostatek zkušeností byl na hřišti vidět.
Afričané se neustále a často až bezhlavě hnali do útoku. V situaci, kdy vedli a měli početní převahu, by snad každý jiný tým podržel míč v bezpečné vzdálenosti a ušetřil nějakou vteřinku. Ghaňané se vrhali do útočení v pěti, šesti hráčích a vzadu tak vznikaly velké mezery.
Pro diváka to byl sice atraktivní styl, ale kdyby čeští fotbalisté otevřený prostor k protiútokům využili a zápas otočili, padala by na adresu Ghany v komentářích odborníků slova o naivním fotbale a nováčkovské dani.
Jenže Brücknerův tým něčeho takového nebyl schopen. Fanoušci se jen marně ptali: Kam se vypařila obvyklá česká chytrost a variabilita? Kde jsou hráči, kteří dříve rozhodovali klíčové zápasy a byli oporami, i když se mužstvu nedařilo? I zkušení matadoři jako Poborský a Galásek v sobotu propadli.
Kde jsou skvěle propracované standardní situace a kde je příslovečná neprostupnost české obrany? Malou efektivitu útoku lze částečně vysvětlit absencí nejlepších útočníků, ale obrana hrála v optimálním a mnohokrát prověřeném složení. A přesto při ghanských útocích připomínala ementál, takže debaklu zabránily jen skvělé zákroky Petra Čecha.
Prohra a hlavně výkon nastolují spoustu dalších otázek. Mají pravdu hlasy, že Češi mají přestárlý tým, který už má svůj vrchol dva roky za sebou? Proč se v přípravě neutkávají s mužstvy z Afriky, aby si alespoň trochu zvykli na jejich neobvyklý styl?
Vždyť na afrického soupeře narazili naposledy v roce 1997 na Poháru FIFA v Rijádu. Remízu s Jihoafrickou republikou 2:2 tam ze současného kádru zažili jen Nedvěd a Poborský.
Brückner měl sice snahu během utkání něco změnit, ale z lavičky snad s výjimkou Sionka nevytáhl žádné trumfy. Další otázkou je, jestli tam hráče schopné otočit nepříznivě se vyvíjející zápas vůbec má.
Sobotní propadák lze ještě smazat ve čtvrtek proti Italům. Díky reglementu FIFA, který dává před vzájemným zápasem přednost celkovému skóre, mají Češi do osmifinále stále blíž než jejich sobotní přemožitel. Může jim stačit i remíza, i když jistotu jim dá jen vítězství.
Ale v Hamburku budou kvůli vyloučení a druhé žluté kartě chybět Ujfaluši a Lokvenc. A v případě Kollera a Baroše drží karty v rukách spíš lékaři než trenér.
Český fotbal se v sobotu vrátil z oblak zpátky na pevnou zem. Euforie je pryč a úvahy o tom, jak se v osmifinále vyhnout Brazílii, nahradilo prosté přání: ať šampionát pro český tým neskončí už ve čtvrtek.
