Obhájci titulu z roku 1998 totiž vypadli hned v prvním kole, když v základní skupině nevyhráli jediný zápas a nevstřelili jediný gól.

Těžký výpadek stál trenéra Rogera Lemerra místo a způsobil ve francouzském mužstvu velké zemětřesení.

Hluboké trauma

Trvalo řadu měsíců, než se Les Bleus vzpamatovali z této ostudy a stále se nedá říct, že současný kádr je již zcela vyléčen z tohoto hlubokého traumatu.

Po prohře v úvodním zápase se Senegalem, nováčkem mistrovství světa, poté mistři světa i Evropy "utrpěli" bezbrankovou remízu s Uruguayí a porážku od Dánska 2:0. Pak si mohli balit kufry.

Ovšem to, co se zdálo jako šokující a nečekané vyřazení se při zpětném pohledu ukazuje jako nepříliš veliké překvapení.

Hráči později přiznali, že MS v Asii se pro ně stalo noční můrou ještě před tím, než byl turnaj vůbec zahájen.

Žili si jako hvězdy, místo aby makali

Mezi lety 2000 až 2002 totiž francouzští fotbalisté vedli život, jenž měl více společného s životem hereckých nebo hudebních hvězd než s životem předpokládaným u profesionálních sportovců.

Foto: Reuters

Po dva roky měli hlavní stan v Clairefontaine v klidném lesíku na pařížském předměstí.

Každá schůzka před zápasem se změnila v extravagantní seanci, kde sponzoři, fotografové, televizní štáby a VIP osobnosti chtěli nejen rozhovory, ale i podpisy, popřípadě jen toužili vidět své hrdiny.

"Bylo to zkrátka neuvěřitelné," řekl později útočník Thierry Henry. "Jako bychom byli chyceni ve větrném víru. Nebyli jsme pečlivě připraveni na šampionát v roce 2002. Lidé toho od nás očekávali příliš a nebylo možné jim dát to, co žádali."

Když tým odlétal na MS do Asie, přišlo se s ním na letiště rozloučit na tisíc fanoušků. Fotbalisté měli módní obleky, na očích sluneční brýle a zdálo se, že spíše budou účinkovat v nějaké hře, než že odlétají na nejprestižnější fotbalový turnaj.

Nuda a zmar v Soulu

Aby toho nebylo málo, jejich soulský luxusní pětihvězdičkový hotel na kopci se rychle stal jakýmsi bunkrem. Kolem 300 novinářů se vždy nahrnulo na trénink, a tak se jich fotbalisti brzy začali co nejvíce stranit a na tiskové konference a rozhovory poskytovali minimum svého času. Žili si sami pro sebe a brzy se začali nudit.

"Nedalo se zde vůbec nic dělat," vzpomíná útočník Djibril Cisse. "Bloumali jsme hotelem a pouze čekali na další zápas. Dostat se někam do města nepřipadalo v úvahu."

V této ubíjející atmosféře by Francie přivítala podporu a vliv nějakého charismatického vůdce. Bohužel však někdejší kapitán Didier Deschamps a vlivný obránce Laurent Blanc po triumfu v roce 2000 odešli a mužstvo je nyní velice postrádalo.

Makelele, Zidane a trenér Domenech pózují při focení týmu. | Foto: Reuters

Ani francouzský veterán, libero Marcel Desailly, ani tvůrce hry Zinedine Zidane se neprojevili jako potřebné vůdčí charaktery, které Francouzi potřebovali.

Aby se do francouzských ran ještě přisypalo soli, Zidane si v přípravném zápase s Jižní Korejí poranil stehenní sval. Do začátku turnaje zbýval méně než týden.

Hvězda týmu zmeškala první dva zápasy a vrátila se až do třetího, pro Francii posledního. Na noze měl velkou bandáž a zdál se viditelně mimo formu. Navíc bylo již příliš pozdě odvracet potupné vyřazení a odjezd.

Pokorní a poučení

"Z toho, co se stalo na MS 2002, jsme se v mnohém poučili," tvrdí Henry. "Nyní jsme mnohem pokornější. Již víme, že být nejlepšími hráči na světě ještě nezbytně neznamená, že vyhrajeme. Musíte vystupovat jako tým, hrát jako tým."

Po nevýrazné kvalifikaci Francie rozhodně nepatří k favoritům světového šampionátu 2006. Tato pozice vyhovuje současnému francouzskému kouči, Raymondu Domenechovi.

"Budeme muset jednat jako tým, v němž všichni bojují za všechny. Je to jediná cesta, jak znovu vyhrát mistrovství světa," nechal se slyšet trenér Domenech.