Na letišti Siegerland je dnes přivítaly na tři stovky místních fotbalových nadšenců a také zástup místních politiků, kteří jim připomněli, že přistáli v "Zemi vítězů".
O hodinu později už český tým dorazil do hotelu Lindner u Westerburgu, kde rozbil svůj hlavní stan.
Na letiště dorazili školáci s učitelkami, dědové s vnoučaty i příznivci českých hvězd ve službách německých klubů. Převažovaly dresy s jmenovkami "Rosický" a "Koller", v rukách malých příznivců byly české vlaječky, mnohdy neuměle nakreslené na kartónovém papíru.
V půl dvanácté letadlo s českými výsostnými znaky dosedlo na zem, očekávaní hosté dorazili.
Předseda Zemské rady v Siegenu Paul Brenner hráčům zdůraznil, že si pro plnění svého vítězného snu nemohli vybrat lepší místo. "Přistáli jste správně, jmenuje se to zde Vítězná země.
Je to nejvýše položené letiště v Německu, leží 600 metrů nad mořem. Nedosáhli jste sice ještě vrcholu, ale jste už hodně vysoko," řekl Brenner.
Tým dostal od místního kuchaře obří dort ve tvaru fotbalového hřiště, trenér Karel Brückner navíc obdržel osobní dar. Pak všichni za potlesku shromážděných fanoušků nastoupili do autobusu s českým nápisem 'Budem se rvát jako lvi, pro vítězství a fanoušky' a vyrazili do dvacet kilometrů vzdáleného hotelu Lindner.
Před hotelem český tým vítalo přes dvě stě příznivců
Také u pětihvězdičkového komplexu u jezera Wiesensee vzbudil příjezd českých fotbalistů mimořádnou pozornost. Už před hotelem stála velká cedule s nápisem SRDEČNĚ VÍTÁME, další byly u vstupu. Nad ním se ve větru třepotala i česká vlajka. Hostitelé dávali najevo, jak moc si přítomnosti českých hvězd váží.
Před hotelem stál na čestném místě golfový vozík s číslem 9 a nálepkou Herr Brückner určený po dobu pobytu výhradně pro potřeby českého kouče.
Dobrou půlhodinu před tím, než čeští reprezentanti dorazili z letiště, se kolem hotelu začali rojit jeho zaměstnanci a také desítky fanoušků. Jako na povel na prostranství před Lindnerem, který obklopují dvě golfová hřiště, dorazili recepční s dlouhými černými zástěrami ovázanými pruhem látky v barvách české vlajky.
Na příjezd české reprezentace byli zvědaví i místní fanoušci. "Vzal jsem si dovolenou, abych mohl Čechy vidět. Je tady se mnou i celá rodina," řekl čtyřicátník v bílém tričku.
Těsně po půl jedné nastal ten pravý rozruch. U Lindneru se objevil policejní motocykl, za ním automobil a pak už autobus s reprezentačním výběrem. Fanoušci obklopili východ z autobusu a bouřlivým potleskem výpravu přivítali.
"Je to příjemné, ale důležitější věci nás tady teprve čekají," usmíval se stoper Tomáš Ujfaluši, zatímco trenér Brückner přebíral kytici od manažerky hotelu Claudie Keckové.
Fotbalisté jinak kvapně mířili do klidu luxusního hotelu. Tomáš Rosický rázně odmítl žádost o rozhovor pro německou televizi, na chvíli se před kamerou zastavil útočník Vratislav Lokvenc, kterého němečtí reportéři znají z jeho působení v bundesligových týmech v Kaiserslauternu a Bochumi.
Na chvíli se reprezentanti zdrželi v recepci a pak už mířili do pokojů. V půl páté je čekal první trénink na německé půdě ve Westerburgu.
Baroš se místo tréninku věnoval léčebné kůře
Premiérový trénink české reprezentace mělo sice podle původních předpokladů sledovat několik tisícovek diváků, ale na školní hřiště do Westerburgu nakonec dnes dorazilo asi jen dvě stě lidí. Malá návštěva prý byla způsobena mylnou informací, podle které měl být dnešní trénink přístupný jen pro zástupce médií.
Přesto se už před jeho začátkem za plotem hřiště tísnilo několik mladých fanoušků, kteří toužili na vlastní oči vidět české hvězdy Nedvěda, Rosického, Čecha, Kollera nebo Baroše. Útočník Aston Villy však většinou jen polehával na trávníku a po půlhodině vyrazil s fyzioterapeutem Karlem Mališem zpět do hotelu, kde pokračoval v léčebných procedurách a také zašel do posilovny.
"Bylo to tak v plánu, nebyl důvod, aby tu ztrácel čas. Na hotelu se může věnovat léčebné kůře," prohlásil lékař týmu Petr Krejčí, který zůstává nadále optimistou. "To jsme pokaždé," zažertoval mnohoznačně.
Fotbalisté si zase stěžovali na stav hrací plochy, která je podle nich hrbolatá a navíc málo posečená. "Nebudu říkat, že to je kdovíjaký trávník. Je to normální drňák," prohlásil s typickou upřímností Jiří Štajner a řada spoluhráčů jeho slova jen potvrdila.
