Ten pro ně skončil dřív, než si představovali. Po prohrách s Ghanou a Itálií nepostoupil tým ze základní skupiny.

Neúspěch se odrazil na všem: na počtu fanoušků, kteří přišli zklamané hráče přivítat na pražské letiště v Ruzyni, i na náladě fotbalistů samých. Ti přiletěli o hodinu později, než původně měli. V půl páté odpoledne, když už měli být na českém území, se teprve vydali autobusem z hotelu v německém Westerburgu.

Zhruba dvě desítky fanoušků dlouho marně hleděly před sebe do průzoru na letištní plochu. Nevzrušoval je ani fotbal, který běžel o píď vedle v televizi. Až ve čtvrt na sedm se dočkali. Hráči, v čele s Davidem Rozehnalem, se konečně objevili v odbavovací hale.

Když jí prošel Milan Baroš, během vteřiny jej obsypal hrozen školaček, toužících po útočníkově podpisu. Žádost o společnou fotku? "Až příště," řekl fanouškovi zklamaný Tomáš Rosický. Marek Jankulovski kráčel do autobusu, přistaveného u dveří z haly, ve
skrytu černých skel svých masivních slunečních brýlí.

Čekajících novinářů bylo tentokrát víc než fanoušků. Záložník Jan Polák, jehož vyloučení ovlivnilo čtvrteční duel s Italy, si jimi dokonce musel razit cestu. "Nechte mě projít," zvýšil hlas a odstrčil žurnalistu, který stál před ním.

Trenérem Karlem Brücknerem kritizovaný hráč se se zástupci tisku odmítl bavit. Stejně jako Karel Poborský, o jehož konci reprezentační kariéry se spekuluje. "Bylo včera," řekl.

Ne všichni se obrnili mlčením. A ne všichni na fotbal zanevřeli. Pavel Nedvěd už dřív řekl, že bude šampionát sledovat dál a bude držet palce Italům. Zraněný útočník Jan Koller byl opačný případ. "Mám fotbalu plné zuby. Viděl jsem tři zápasy denně," řekl. Svému zraněnému stehennímu svalu naplánoval několikatýdenní rehabilitaci v Čechách.

Reprezentanti se z letiště vydali domů po vlastní ose, část týmu ještě zamířila do hotelu Praha, odkud do Německa vyrazila. I když se už spolu veWesterburgu rozloučili, všichni věřili, že se ve stejné sestavě ještě sejdou.