Co jste říkal na přestup Cristiana Ronalda do Saúdské Arábie?
Na jedné straně jsem byl překvapený, na druhé ani ne. Vím, že jsou tam skoro neomezené možnosti. Nicméně hrál ve špičkovém klubu, byl na mistrovství světa a myslel jsem, že si najde něco v Evropě. Rozhodl se takto a při přivítání vypadal spokojeně. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.
Co ho v saúdskoarabské lize čeká po fotbalové stránce?
Nic jednoduchého. Jde o počasí i mentalitu místních hráčů. Ta úroveň rozhodně není slabá, říkal to i sám Ronaldo. Bude dělat vše na sto procent, ale také on se musí přizpůsobit.
Ani pro jeho spoluhráče nebude jednoduché vyhovět Ronaldovým nárokům, že?
Přesně tak. Bude to pro něho trochu překvapení. Jsou tam hráči světové úrovně, v an-Nasru hrají Talisca, David Ospina nebo Vincent Aboubakar. Na druhou stranu ne všichni arabští hráči mají přístup, na který je Ronaldo zvyklý. Bude asi bojovat s jejich mentalitou, zase naopak on bude motivovat hráče, mladé fotbalisty i celou zemi. Saúdská Arábie se uchází o MS, chce ve sportu něčeho dosáhnout. I proto ho podepsali.
Vy jste přišel do Saúdské Arábie před šesti lety, až do loňska jste hrál za al-Ettifaq. Jaká je úroveň soutěže?
Před šesti lety byla jiná než teď. Bylo tam méně cizinců, jiný byl i život pro zahraniční hráče. Saúdská Arábie byla víc uzavřená, teď už je kvůli turismu otevřenější. Jsou tam pěkná místa, dříve toho moc nevyužívali. V lize zavedli pravidlo, že sedm cizinců může hrát, jeden další může být na lavičce. Chodí tam kvalitní fotbalisté. Úroveň ale ovlivňuje i počasí, hlavně v letních měsících je těžké udržet tempo. A makat musíte pořád, protože když nejsou výsledky, vedení klubů rychle ztrácí trpělivost.
Kdysi jste říkal, že je to nejlepší liga v Asii. Stojíte si za tím?
Ano. Potvrzují to i výsledky v asijské Lize mistrů, týmy ze Saúdské Arábie v ní dominují, a navíc tam mohou hrát jen se čtyřmi cizinci. Teď jsem přešel do Spojených arabských emirátů a pořád si za tím názorem stojím.
Co vás jako Evropana překvapilo, když jste do Saúdské Arábie přišel?
Spoustu věcí jsem si samozřejmě zjišťoval, ale mají zavedenou svou odlišnou kulturu, takže narazíte na mnoho nového. Manželka musela být zahalená, já jsem musel nosit dlouhé kalhoty, když jsme šli třeba do obchodního domu. Muži a ženy měli dokonce své oddělené vchody do restaurací. Teď už je to otevřenější, na veřejných místech se mohou potkávat i nezadaní. To dříve nebylo možné. Jinak jsme ale bydleli v resortu, kde jsme žili jako v Evropě.
A nebylo to pro vás jen jednorázové angažmá. Zalíbilo se vám tam?
Ano. Počasí je tam výborné celý rok. Moc neprší, není zima. Ve fotbale nebylo jednoduché srovnat se s domácími hráči. Hlavně je to složité pro trenéra, který si k místním musí najít cestu. Není jednoduché tady uspět. Hráči jsou pohodlnější, často chodili pozdě. Chyběly jim základy disciplíny, ale i to už se s příchodem více cizinců mění.
Co se dá v Saúdské Arábii dělat ve volném čase?
Já jsem žil ve městě Dammám, měli jsme to kousek do Dubaje, Kataru nebo Bahrajnu, kam jsme občas létali. Tam se člověk cítí trochu více svobodněji, dá si pivko. V Saúdské Arábii je alkohol zakázaný. Jinak tráví lidé spoustu času v obchodních domech nebo na plážích. Alespoň tam, kde jsem byl. Ale myslím, že i v Rijádu člověk najde volnočasové vyžití. Z té země se pomalu stává destinace vhodná na dovolenou.
Jací jsou fanoušci v Saúdské Arábii? Budou na Ronalda chodit plné stadiony?
Někdy bývaly plné stadiony i tak, hodně lidí chodilo na derby zápasy nebo na velké kluby jako an-Nasr, al-Hilal nebo al-Ittihad. Fanoušci někdy naplnili i šedesátitisícový stadion. Teď budou určitě všude chodit na Ronalda, ale i předtím byli zvědaví na známé hráče jako Éver Banega, Grzegorz Krychowiak nebo Ospina. Dokonce někteří fanoušci cestují i na venkovní zápasy svého týmu. Když jsem říkal, že liga v Saúdské Arábii patří k asijské špičce, myslel jsem to i z hlediska diváckého zájmu.
Ronaldův an-Nasr vyhrál ligu naposledy v roce 2019, hned pět ze šesti posledních ročníků ale ovládl jeho městský rival al-Hilal.
Je to rijádské derby, ale an-Nasr se v poslední době docela trápil. Někdy spadl až do středu tabulky. Teď usilují o přední pozice i al-Ittihad a al-Shabab. Boj o titul bude zajímavý, nebude to o jednom klubu. Al-Hilal bude podle mě největší favorit, na MS byla většina základní sestavy Saúdské Arábie právě od nich. An-Nasr to nebude mít lehké ani s Ronaldem v týmu.
Poznal jste i na vystoupení saúdské reprezentace na MS, kde jako jediná porazila Argentinu, že se tamní fotbal zvedá?
Určitě. Dříve jsem si myslel, že když navyšovali v lize kvótu pro cizince, tak to domácím hráčům spíše uškodí. Ale jejich myšlenka byla evidentně správná, Saúdy to donutilo více pracovat a zlepšovat se. Reprezentace bývá složená ze čtyř největších klubů a hráči mají motivaci, aby se tam dostali.
Bylo pro vás před šesti lety těžké opustit Evropu a ve 26 letech se vydat do Saúdské Arábie?
Byla to pro mě cesta do neznáma, nebylo to lehké rozhodnutí, protože jsem měl dlouhodobou smlouvu v Norsku. S Haugesundem jsme hráli Evropskou ligu, byl jsem v reprezentaci. Ale určitě toho nelituju. Jsem rád, že jsem to vzal.
Emiráty berete jako novou výzvu?
Ano, odešel jsem do Emirátů, protože mi nabídli delší smlouvu na dva roky. Není běžné, aby tady podepisovali hráče po třicítce, pokud to nejsou světové hvězdy. Mně je už 32, ale když se budu udržovat, věřím, že ještě několik let tady můžu hrát. Vytvořil jsem si zde určitou reputaci a vážím si toho, že mě vzali. Také v Emirátech jsou hráči jako Miralem Pjanič nebo Kostas Manolas. Oni jsou motivací i pro mě.
