Řím - Kontroverzní italský fotbalista Paolo Di Canio oznámil ukončení aktivní kariéry, během níž byl devětatřicetiletý útočník oslavován i proklínán.

Na jedné straně svými fotbalovými kousky přiváděl fanoušky do extáze, na druhé byl schopný napadnout rozhodčího či protihráče, navíc se nikdy netajil svými sympatiemi k italskému fašismu.

Poslední dobou trpěl Di Canio častými zraněními a rozhodl se proto s hraním skončit, nyní se chce věnovat trenérské práci.

Největší část své bohaté kariéry strávil římský rodák v Laziu. Zde v roce 1985 s velkým fotbalem začínal a hrál tu pět let. Poté přestoupil do klubu dalšího giganta italské Serie A, Juventusu, následovaly štace v Neapoli a AC Milán.

Zahraničí volá

V osmadvaceti letech zamířil konečně do zahraničí, když v roce 1996 podepsal smlouvu se skotským Celtikem Glasgow. První sezona na ostrovech byla pro Di Cania velmi úspěšná, když ve skotské nejvyšší soutěži vstřelil patnáct branek.

To ho katapultovalo do slavné Premiér League, konkrétně do týmu Sheffieldu Wednesday. Brzy se stal miláčkem fanoušků a také nejlepším střelcem mužstva v sezoně 1997/98.

Čtěte také: Italská fotbalová mafie je zpět. Odnáší to Juventus

Přišel však také první incident. Temperamentní Ital strčil do rozhodčího Paula Alcocka, když byl vyloučen v zápase s Arsenalem.

Sheffield ho tehdy v celé kauze odmítl podpořit, Di Canio se proto urazil a odjel domů do Itálie. Do týmu se pak odmítl vrátit. Vedení Sheffieldu ho bylo nuceno nabídnout jiným klubům.

Přišly úspěchy

V lednu 1999 zamířil Di Canio do londýnského West Hamu, kterému pomohl k pátému místu v lize a účasti v poháru UEFA.
Italský útočník se v Anglii dočkal i několika osobních ocenění. V sezoně 1999/2000 vyhlásila stanice BBC jeho volej do sítě Wimbledonu gólem roku, současně ho fanoušci West Hamu zvolili nejlepším hráčem "Kladivářů".

Ač se to někomu může zdát neuvěřitelné, v roce 2001 získal Paolo od FIFA cenu fair play. Oceněn byl za své sportovní chování v zápase proti Evertonu. Když viděl, že soupeřův brankář leží zraněný mimo vápno, chytil míč do ruky a zastavil hru, místo aby do prázdné branky vstřelil gól.

Anglickou štaci zakončil ještě ročním pobytem v Charltonu a v roce 2004 se vrátil tam, kde začínal. Do Lazia Řím. Místní fanoušci byli nadšeni, že římský rodák znovu hraje za jejich tým.

Fašista nebo rasista?

Vedle kvalitních sportovních výkonů se Di Canio v Laziu zapsal i velmi negativně. V lednu 2005 vstřelil v derby s AS Řím rozhodující gól na 3:1 a šel to oslavit s "ultras" svého klubu. Po svém.

Klasickým zdvižením pravice na způsob fašistického pozdravu si způsobil velké problémy se spoluhráči, trenérem i prezidentem klubu, jenž mu odmítl v létě 2006 prodloužit kontrakt.

Fotky hajlujícího Di Cania tehdy obletěly svět. Italská fotbalová federace potrestala římského útočníka pokutou deset tisíc eur a zákazem startu v jednom zápase.

Prohlédněte si video:

"Pozdrav je používán mými lidmi. Svou zdviženou pravicí jsem nechtěl vyvolat násilí a v žádném případě nemělo rasistický podtext," vysvětlovat Di Canio. "Jsem fašista, ne rasista," prohlásil dokonce.

Zastal se ho i tehdejší italský premiér Silvio Berlusconi, majitel AC Milán: "Jeho gesto nevyjadřovalo žádný názor, Di Canio je exhibicionista, ale jinak hodný hoch."

Ani to mu však nepomohlo a Paolo musel z Lazia odejít do třetiligového Cisco Roma, kde podepsal smlouvu jako volný hráč. Zde nyní svou bohatou fotbalovou kariéru uzavírá a chce se věnovat práci trenéra.