Běžela 120. minuta odvety Slavie s Rakówem Čenstochová. Tlak domácích už nebyl tak drtivý jako dřív, hráči obou týmů motali nohama, diváci vyhlíželi pokutové kopy a trenér Jindřich Trpišovský si v hlavě sumarizoval penaltové střelce.
V ten moment přišel sešívaný úder. Za dvojicí obránců polského týmu se na zadní tyči zjevil Ivan Schranz a centr Petera Olayinky poslal za záda gólmana Kovačeviče.
Eden vybuchl nadšením, střelec se rozběhl směrem k severní tribuně, zatímco domácí diváci prolomili zábrany a nahrnuli se co nejblíže ke hřišti. Schranz vyskočil na zídku a roztáhl ruce, než ho pohltila červenobílá masa.
Divoká pointa prodloužení připomněla situaci z roku 2019, kdy Slavia trefou Ibrahima Traorého postoupila přes španělskou Sevillu.
Tento čtvrtek to byl jiný soupeř, jiná fáze, jiný pohár.
Euforie ale byla stejná.
"Naskákalo na mě opravdu hodně lidí, chvíli jsem se i bál. Trochu se to tam zgrupilo, ale i tak, bylo to krásné a fanoušci byli úžasní," popisoval Schranz po zápase.
Petr Ševčík závěr prodloužení sledoval z lavičky, hřiště opouštěl v 94. minutě, kdy už toho měl plné zuby. Přesto se v euforii vydal ke slavícímu chumlu svých spoluhráčů.
"Běžel jsem za nimi, ale myslel, že desetkrát spadnu, protože mě zase začaly chytat křeče. Ale běžel jsem, dokud to šlo," smál se záložník, který parádní otočkou a ještě lepší přihrávkou zařídil první gól Usora.
Paralelu v utkání se španělským týmem našel i kouč Jindřich Trpišovský. "Po Seville jsem šéfům klubu říkal, že už víc zažít nemůžu. Gól v závěru prodloužení, navíc proti tribuně Sever… Ale tohle je víc. Tohle je postupový gól do skupiny, který nám zajistil podzim v Evropě. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu a sám jsem z toho překvapený," netajil kouč.
