Její tok určovala betonová a asfaltová koryta německých dálnic. Proudili v ní tisíce českých fotbalových fanoušků.

Ještě nikdy neměli Češi světový fotbal tak nadosah. Hned za hranicemi, navíc v zemi, která si potrpí na dobré dálnice vedoucí odkudkoliv kamkoliv.

Češi předvedli doslova vojenský způsob fandění. Rychlý výsadek do srdce bojové fronty na stadion. Tam pobýt 90 minut plus obligátní nastavené tři minuty a pak rychle zpátky domů.

Málokde to jde tak jako v Německu, kde se autem jezdí snadněji než chodí pěšky po chodníku. Ráno v den zápasu nasedli tisíce fanoušků do aut, aby zdolaly sedmisetkilometrovou vzdálenost a po zápase se zase vydaly zpět. To byl zcela originální prvek.

Je téměř jisté, že desítky let nebudou mít naši fotbalisté na světovém šampionátu - pokud se na něj probojují - takovou diváckou podporu jako v Německu.

Přečtěte si i také předchozí díly Fotbalového deníku:

Pozor! Nastalo zmatení fotbalových dresů (1. díl)
Vepřové, pivo a fotbal (2. díl)
Jak snadno obstřelit německou zeď (3. díl)
Tifosi: Milujeme vás, vy nafoukanci (4.díl)

Fotbalisté ztroskotali a museli turnaj opustit. Jenže na stadionech budou chybět i čeští diváci. Angličané mají přehršel zpěvných chorálů, ale české divácké číslo "Kdo neskáče, není Čech" zakončené rytmickou choreografií na slova "Hop! Hop! Hop!" je opravdu exkluzivní.#reklama

Skončilo české představení, zmizela tudíž i opona. Doslova. Když jsme po čtvrteční porážce přijeli naposled na tréninkové hřiště ve Westerburgu, okamžitě jsme si toho všimli. Jediný prostý detail. Kolem celého areálu zmizely doslova přes noc obrovské plachty, které měly při uzavřeném tréninku uchránit tajemství nových variant při přípravě na soupeře.

Tato opona už není potřeba.

Jan Šmíd je zpravodajem Českého rozhlasu a exkluzivně pro Aktuálně.cz psal svůj německý fotbalový deník. Po vyřazení českých fotbalistů napsal jeho poslední kapitolu.