Třiatřicetiletý záložník Juventusu Turín odešel v dnešním přípravném duelu se Srbskem v Uherském Hradišti ze hřiště v 45. minutě.
Nedvěd tak zakončil své působení v reprezentaci na 91 zápasech a 18 vstřelených gólech. Jeden z mála nezapomenutelných fotbalistů národní historie, který byl vyhlášen v roce 2003 nejlepším hráčem Evropy a má stříbro z ME 1996, předloni došel s týmem na kontinentálním šampionátu do semifinále.
"Ani nevím, na co jsem myslel, během poločasu se mi v hlavě přehrál celý můj fotbalový život," říkal dojatě o poločase do kamery České televize Nedvěd, který minutu před koncem první půle přenechal své místo na hřišti Davidu Jarolímovi. "Mám toho plnou hlavu. Bylo to plné emocí," uvedl viditelně rozrušený Nedvěd. "Těžko se mi mluví," dodal.
Před zápasem si vychutnával národní hymnu se zavřenýma očima. Ale ani když je otevřel, příliš se nezorientoval. Své poslední vystoupení v národním týmu má obestřené mlhou. "Vůbec nic si nepamatuju, nevím, jak jsem to odehrál. Klepaly se mi nohy," přiznal Nedvěd.
Sbohem a díky, Pavle, svítil velký modrý nápis na jedné z tribun za brankou. Celý večer v Uherském Hradišti byl prodchnutý slavnostní a nostalgickou atmosférou a pozornost se upírala k jedinému muži: blonďaté hvězdě z Juventusu Turín, která v úterý definitivně oznámila svůj reprezentační konec.
Pohostinné Slovácko při "Nedvědově benefici" připravilo důstojné loučení, představitelé místního klubu dokonce navrhovali, aby se jejich stánek jmenoval právě po Nedvědovi.
Ještě než zápas začal, objal se Nedvěd s kapitánem Srbska Dejanem Stankovičem, s nímž se kamarádí díky společnému působení v Laziu Řím. Právě Stankovič v pondělí nechtěně prozradil, že dnešní zápas bude pro Nedvěda posledním v reprezentaci. Když pak osamocený Nedvěd pózoval s květinou fotografům, neslo se zaplněným stadionem poprvé skandovaně jeho jméno.
I v utkání samém byl Nedvěd ve svém živlu, předvedl vše, co jej proslavilo. V bílém dresu znovu hýřil pohybem po celém hřišti, už v třetí minutě se "přimotal" ke Štajnerovu šťastnému gólu, pak ukázal svoji zarputilost, když na půlce zkosil unikajícího Koromana. V 18. minutě vyslal svoji pověstnou dělovku z přímého kopu, která se ale jen odrazila od zdi.
A vzápětí sám sebe proklínal znovu poté, co jeho střela z otočky přeletěla břevno srbské branky. Za to všechno mu lidé v Uherském Hradišti vděčně tleskali. Osm minut před poločasem Koller přiťukl "Méďovi" míč a Nedvěd naposledy v reprezentaci vypálil na soupeřovu branku. Gólman Stojkovič však jeho skákavý pokus zkrotil.
Pak už se jen čekalo na ohlášenou 44. minutu, v níž měl Nedvěd podle plánu střídat. I vyrovnávací gól Srbů dokonce diváci přešli s nadhledem a shovívavostí. Nedvědův odchod ze scény byl dojemný, celý stadion včetně srbských fanoušků povstal a vyprovodil českého hráče při jeho 91. reprezentačním startu ze hřiště. Nedvěd si rukou zakrýval tvář, po odchodu z hrací plochy se ještě stačil pokřižovat a pak se objal s trenéry, náhradníky a členy realizačního týmu na lavičce.
Nedvěd poděkoval všem svým trenérům i spoluhráčům a dodal, že v reprezentaci byla vždycky skvělá parta. "Mladým bych vzkázal, ať to dělají s láskou a nadšením, taková práce vždycky přinese ovoce," uvedl.
Nedvěd věří, že národní mužstvo v nadcházející kvalifikaci ME uspěje i bez něj. "V našich silách je postoupit, chce to jen trochu štěstí," prohlásil. Znovu zopakoval, že se o konci reprezentační dráhy dlouho rozmýšlel. "Nebylo to jednoduché, ale už prostě je čas to změnit," řekl Nedvěd.
Nedvěd: Nikdy jsem asi nebyl smutnější
"Asi jsem nikdy nebyl smutnější. Když přijde nějaká třeba i velká porážka, tak člověk ví, že bude nějaké zítra a on to bude moci zlepšit a pro ty lidi něco vyhrát. Ale takhle je konec, žádné zítra už prostě nebude," řekl po utkání novinářům třiatřicetiletý záložník, který oznámil konec své reprezentační kariéry v úterý.
Nedvěd netajil, jak pro něj byl odchod ze scény těžký. "Bylo tam dneska tolik emocí, že jsem se ani nedokázal koncentrovat na ten zápas. Skoro jsem ani při tom mém posledním kolečku ani nešel blíž k tribunám, abych se nerozbrečel," popisoval záložník Juventusu Turín. "Ale to kolečko jsem udělat musel. Bylo to i kvůli lidem, oni se ke mně vždycky chovali dobře," dodal Nedvěd.
Zatím neví, jestli v sobě najde vnitřní sílu sledovat zápasy reprezentace v evropské kvalifikaci. "Nechtěl bych se vracet myšlenkami zpět, tohle všechno je uzavřená kapitola. Raději půjdu hrát golf a počkám si až na výsledek," plánoval Nedvěd.
Středeční výsledek jej mrzel, ale víc myslel na emoce, jaké zažíval během utkání. "Takhle se mi klepaly nohy naposledy, když jsem v nároďáku začínal. Tehdy se mi klepaly strachy, dnes to bylo něco jiného. Na takové emoce nejsem zvyklý. Hrát poslední zápas prostě nejsem zvyklý," líčil Nedvěd, který z kabiny po utkání vyšel s velikou kyticí růží, věnovanou místními fanoušky.
Když v úterý na tiskové konferenci avizoval, že duel proti Srbsku bude jeho posledním v dresu národního mužstva, netušil prý, že své rozrušení nezahnal. "Neměl jsem takový ten vnitřní klid, bylo to všechno takové zvláštní. Nic podobného jsem opravdu nezažil. Měl jsem sto chutí odjet domů a nějak si to prožít sám," uvedl Nedvěd.
Ještě o svém rozhodnutí mluvil se svým reprezentačním vrstevníkem Vladimírem Šmicrem, který se mu snažil jeho rozhodnutí v žertu rozmluvit. Nedvěd už ale zůstal neoblomný. "Prý ještě mám týmu co dát, skončit prý můžu pokaždé. Ale myslím, že pro naši starou partu to skončilo na mistrovství světa. To byl ten správný okamžik, kdy odejít," připomněl Nedvěd letní akci, po níž s reprezentací skončil i jeho věrný druh Karel Poborský.
S oběma hráči se vedení národního mužstva oficiálně rozloučí příští rok v březnu při kvalifikačním duelu s Německem. "Ale teď je už třeba začít tvořit nové mužstvo, dát šanci mladým. Aby zase udělali partu a fungovalo jim to. Pro český fotbal je nároďák moc důležitý," prohlásil Nedvěd.